ČEŠI, NÁROD BEZ HRANIC – POHLED Z VÝCHODU

ZIMA 2011 Kultura česky
obálka čísla

Loni se v New Yorku konala konference na téma Češi ve světě. Zazněly tam zajímavé příspěvky. Mne mj. zaujal tento, z úst redaktorky českého a slovenského vysílání Rádia Temešvár v Rumunsku, Vlasty Lazu. Vybrala jsem z něho:

Češi jsou doopravdy „národ bez hranic“. A proto další plus, který, chceme-li nebo ne, musíme připsat Českému občanskému dobročinnému spolku v Astorii, právě proto, že uměl dát to správné pojmenování semináři, na kterém se dnes setkáváme. My, kteří žijeme za hranicemi dnešního Česka, dnešní České republiky a jsme součástí, již po celé generace, jiného státu, myslím, že to máme snažší býti objektivní a brát věci s nadhledem. Že „pod světlem bývá obvykle tma“ to se potvrdilo už tolikrát.

To, že žijeme v zahraničí, na východ nebo na západ dnešní ČR, máme další výhody. Už jestli jste to vy, kteří máte štěstí žít v dlouhodobé demokracii, nebo my, kteří se to teprve teď „učíme“, jedni i druzí máme tu výhodu, že vyrůstáme a žijeme v multikulturním prostředí. Že je nám dobře známá mentalita i kultura národa ve kterém žijeme, ale i toho z kterého pocházíme, respektive pochází naši předkové. Právě to nám dává určitý nadhled.. Můžeme dobře rozlišit naše, vaše, i jejich. Velice dobře chápeme rozdíly, i to co máme společné. Od mala jsem slyšela „kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem“ a dlouho jsem to nechápala. Došlo mi to ale časem. Hlavně, že má práce je s lidmi, o lidech a pro lidi.

Již něco přes dvacet let připravuji v rámci rumunského veřejnoprávního rozhlasu vysílání v českém (i slovenském) jazyce a obvykle mluvím o české komunitě a pro českou, resp. slovenskou komunitu žijící v Rumunsku. Proto si troufám říci, že mi je dobře známý život Čechů v Rumunsku. To je moje každodenní práce. Dnes snadno podle jména řeknu, kdo z jaké vesnice pochází, jestli je to jméno rozšířené, nebo ojedinělé a různé jiné podrobnosti

Jaký je náš pohled z Východu? Nuž jako z východu. V Rumunsku je slavný výrok, ne velice šťastný, výrok našeho tehdejšího prezidenta, který jednou řekl, cituji „larna un-i ca vara“ tj. „V zimě není jako v létě“. Proto dovolte i mně „Pohled z východu není jako pohled ze západu“.

U nás je jiná situace, jiné problémy. Zapřičinil to „život“, někdejší i dnešní. I politická situace. Do Rumunska Češi jeli v 19. století a to hlavně z materiálních důvodů. Žili tam izolovaně a právě to jim umožnilo přežít. Obvykle zlo má v sobě i dobro a naopak. Právě izolovanost byla ta, která je zachránila jako entitu. Zachovali si identitu a kulturu. Jejich staročeštinu, dnes sem tam obohacenou o nová slovíčka, převzaté a upravené po svém, z rumunštiny a srbštiny. Dnes tam vcházejí samozřejmě i anglicizmy a rumunština. Žije se jináče a rychlým tempem. Zkracují se dálky. A Čechů v Rumunsku krutě ubývá. Nevím, zda-li tam zůstalo cca. 3.000? Ukáže to až nové sčítání lidu.

V Rumunsku existuje i dnes šest ryze českých vesnic a to na jihu Rumunska, u Dunaje. Je to tzv. „Rumunský Banát“, jelikož z druhé strany Dunaje existuje i jiný „Srbský Banát“. Kromě „ryze“ českých vesnic a to: Svaté Heleny, Gerniku, Bigru, Eibentalu, Sumice a Rovenska, Češi žijí i ve smíšených obcích, rumunsko-českých, srbsko-českých, dokonce i maďarsko- německo-slovensko-české obci.

Nezapomeneme, že celá západní část Rumunska, nebo celá polovina Rumunska a to ze Severu na Jih je multikulturní. Žije tam většina národností. Celá Transylvanie, Banát nebo severní část, tzv. Maramures, to všechno někdy patřilo do jiných států, nebo velmocí. Bylo to Rakousko-Uhersko. Severozápadní část byla někdy hned v sousedství s bývalým Česko-Slovenskem, někdy tam byla společná hranice mezi Československem a Rumunskem. A nebylo to tak dávno. Čas ještě stopy nezahladil.

Česká komunita v Rumunsku je převážně katolická, ale jsou tam i neoprotestanti (baptisti). Je to někdejší evangelická komunita. Jedni i druzí jsou u Dunaje, dokonce ve stejné vesnici. Je to případ Svaté Heleny, jedné z nejstarších českých vesnic v Rumunsku. Máme i jiný ojedinělý případ a to komunitu reformované, evangelické církve. Právě před několika dny slavili padesát let od vysvěcení kostela a měli tam pozvaného i synodního seniora Joela Rumla z Prahy, jelikož církev z Čech je jim nejblíže nakloněna i nápomocna.

Školy v českém jazyce v Rumunsku pomalu nenajdete, jestliže za českou školu považujeme takovou, ve které vyučovacím jazykem je čeština. A to ne z toho důvodu, že by rumunský stát školy v češtině nepodporoval. Naopak. I dnes po určitých změnách školní legislavity stejně existuje právní rámec na to, aby i pro malý počet žáků, v případě menšinových národnostních škol, byl vyčleněn jeden učitel. Donedávna stačilo pět žáků a byla třída i s učitelem. Problém tkví spíš v roli rodičů. Právě oni jsou ti, kteří tuto vymoženost nevyužívají. A tak dokonce i v té nejnovější, nejhezčí, nejmodernější a nejlépe vybavené škole, která nosí jméno slavného J. A. Komenského a kde jsou i čeští učitelé, se češtině učí jen na prvém stupni základní školy. Od páté je už všechno v rumunském jazyce. V jiných vesnicích jenom ve školce je čeština a pak dál, čeští učitelé učí – paradoxně – české znaky v rumunštině. Češtinu mají jenom jako libovolný předmět.

Vlasta Lazu, Temešvár, Rumunsko

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012