Stalo se... a stojí za pozornost

V ruském Čeljabinsku na Uralu byl odhalen památník československým legionářům. Ruský tisk psal o pobouření, které aktu předcházelo: liberální demokraté v čele se známým nacionalistou Vladimírem Žirinovským tvrdí, že Čechoslováci přišli do Čeljabinsku jako okupanti a agresoři. Postavení památníku prý „odporuje zdravému rozumu a znevažuje památku ruských vojáků, jejichž kosti dodnes leží v zemi, roztroušené po celé Evropě v bezejmenných hrobech“.
S tím pobouřením to není tak horké, většina lidí ví, že vojáci se jen chtěli po bolševickém převratu probít přes Sibiř do Vladivostoku a odplout do Evropy. Navíc se jedná o obnovení pomníku, který tam kdysi postavili místní občané a v roce 1919 jej bolševici zničili. Ani velikostí to není památník, na jaký jsou Rusové zvyklí. Nic monstrózního, jen symbolický náhrobek a připojený kamenný vagonek s 262 jmény padlých Čechů a Slováků.

Do Staré Boleslavi se sjely tisíce lidí na Svatováclavskou pouť. Přijel i prezident Václav Klaus, přestože měl angínu. Ve svém projevu vyzvedl hodnotu vlastenectví oproti multikulturalismu a odsoudil všechny „pokrokáře, kteří vedou soustavný útok na naše tradiční hodnoty a ctnosti.“ Kritizoval také „módní postoje“, které chrání svazky homosexuálů na úkor tradiční rodiny. Prezident patří k ultrakonzervativním zastáncům tradičního pojetí státu a odmítá přirozený vývoj společnosti. (To ostatně zopakoval v projevu při udělování nejvyšších státních vyznamenání 28. října.)
Jeho odpor proti homosexuálům přerostl do mezinárodní aféry, když nevybíravě odsoudil akci Prague Pride. Klausův poradce Petr Hájek je označil za „deviantní spoluobčany“ a celý Hrad odsoudil pražského primátora Bohuslava Svobodu (ODS), který akci podpořil. Podle Klause jeho rodná ODS „vyklízí konzervativní pozice“, protože k prezidentově nechuti k akci se připojila jen regionální rada ODS na Vysočině. Proti festivalu se (pochopitelně) vyjádřil i pražský arcibiskup Dominik Duka, který jeho podporu označil na „propagaci uvolněného životního stylu, který není zodpovědný, důstojný a krásný“.

Bývalý předseda ČSSD Jiří Paroubek, který před nedávnem odešel z politického života, po 22 letech odešel i ze své strany. Jako důvod uvádí, že strana se odklonila od původního sociálního programu - a taky pro něho nenašla důstojnou roli. Právě Paroubkova strana má na svědomí pád Topolánkovy vlády v době, kdy jsme předsedali EU. Paroubek chce založit stranu s názvem Národní socialisté- Levice – 21. století. Předpokládá, že osloví voliče z ČSSD a KSČM. Politik, který proslul jako terč při házení syrových vajec na veřejných shromážděních, chystá svůj návrat. S celou parádou – ostrými výpady proti oponentům a nevybíravým slovníkem. Pro jistotu však dál zůstává jako poslanec ( za ČSSD!) ve sněmovně.

Vláda souhlasí s odškodněním církve za ukradený majetek. Lesy, pole a nemovitosti zabrali ve jménu lidu komunisté po převratu v roce 1948. Příslušný zákon se začne zpracovávat a měl by zaručit vrácení polí a lesů během pěti let v hodnotě 75 miliard korun. Také na peněžní vyrovnání dojde: má to být 59 miliard korun. Ze státní pokladny se navíc ještě 17 let budou hradit platy duchovních. – Mluví se také o tom, že by pražský arcibiskup Dominik Duka měl být jmenován kardinálem.

U pražského Hlavního nádraží byl odhalen pomník bývalému americkému prezidentovi Woodrowu Wilsonovi. Tento muž vládl v Bílém domě v letech 1913 - 1921 a byl jedním z hlavních světových politiků, kteří podpořili vznik Československa. V roce 1928 postavil vděčný stát Wilsonovi pomník. Socha byla vysoká 3,5 metru a vytvořil ji Albín Polášek. Také nádraží se jmenovalo Wilsonovo. Pak přišli Němci a pomník zničili. Po válce nebyl na obnovu čas a po roce 1948 Sověti ani naši komunisté vůbec neměli pochopení pro náš vděk Američanům.
Socha nestojí na původním místě – tam je dnes nová odbavovací hala nádraží. Ale je výraznou dominantou v místě, kde lidé jen pospíchají sem a tam... Slavnostního odhalení se zúčastnil prezident Václav Klaus a exprezident Václav Havel, bývalá ministryně zahraničních věcí USA Madeleine Albrightová a primátor Bohuslav Svoboda. Ten vložil do nitra sochy válec s dokumenty o historii a obnovení památníku.

Zpěvačka Hana Hegerová (80) se narodila v Bratislavě a jmenovala se Carmen Farkašová. Na podzim se rozhodla po skoro padesáti letech odejít z koncertních pódií. Je naší nejvýznamnější šansoniérkou, začala svou kariéru v divadlech Rokoko a Semafor. Nikdy se nedala strhnout k banalitám v textu nebo hudbě a její umění ocenila i pařížská Olympia. Viděli jsme ji také v několika filmových rolích, kde rozhodně nebyla zastíněna ani takovými hvězdami jako např. Jana Brejchová.

Natočil padesát filmů a přežil čtyři politické režimy. Režisér Otakar Vávra zemřel ve věku 100 let, pár měsíců po bombastických oslavách svých kulatin. Byl takovým „profesionálem“, že dokázal vyjít s každou politickou stranou, která zrovna byla u moci. Točil za německé okupace, v padesátých i šedesátých letech i za normalizace. Byl pracovitý – a velmi ohebný. Filmový kritik a esejista Jiří Cieslar ho označil za „klasika české přizpůsobivosti“ (LN 17.9.11).

Nejdřív se jim říkalo Cikáni, pak Romové, teď nepřizpůsobiví. Problémy s touto menšinou jsou neustálé, pořád se o nich mluví a řešení je v nedohlednu. V říjnu se sešli reprezentanti některých skupin v Brně a dohodli se, že založí společnou organizaci. Ta by měla jednat s úřady. Problém je, že se ostře dohadují mezi sebou i jednotlivé rody a klany.
Julius Lévy z Ostravy přiznal, že „80% občanů této republiky Romy nesnáší“. Romské děti mají problémy se školou, zaměstnanost Romů je mizivá. Odhadem u nás žije 190 tisíc Romů, z toho 80 tisíc v ghettech. Největší potíže jsou se slovenskými Romy, kteří přijedou na návštěvu a zůstávají. Doma totiž dostávají minimum peněz a v roce 2004 dokonce na východě Slovenska muselo zasahovat tisíc vojáků a dva tisíce policistů. Romové tam rabovali obchody.
V severočeském Vansdorfu se opakovaně demonstrovalo proti Romům. kteří žijí ze sociálních dávek, přepadávají a kradou. Bohužel, po celé Evropě není romská problematika vyřešena tak, aby vynaložené úsilí a peníze přinesly (alespoň nějaký) efekt. Nám teď Kanada prodloužila vízovou povinnost, která měla skončit tento rok. Bojí se nové vlny příjezdu našich Romů.

Boj s kůrovcem na Šumavě připomíná nekonečnou a stereotypní televizní novelu. Střídá se tam hodný a zlý, občas si vymění pozice podle toho, jaký argument kdo objeví.
Začalo to rozhodnutím pokácet zhruba 4 tisíce napadených stromů. Ochránci Šumavy (blokádisté) vylezli do jejich korun nebo se připoutávali ke kmenům. Zdroj z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti pod slibem anonymity sdělil Lidovým novinám: rozsah kalamity je tak velký, že lesy žádná těžba nezachrání. Hnutí Duha chce nechat stromy stát, podporují je někteří entomologové a biologové. Na straně Národního parku Šumava ovšem stojí stejně renomovaní vědci.
Otevřela se tak letitá otázka, zda nechat rezervaci svému (třeba zlému) osudu nebo ji ochraňovat. Problém je v tom, že kůrovec se může přenést na lesy za našimi hranicemi. Půtky mezi ochránci a těžaři (a policií) zaměstnávaly po mnoho dní spoustu lidí. Mezitím se v lesích díky dlouhodobým dešťům a chladnu rozmnožily plísně, houby a viry, které celý srpen kůrovce potichounku likvidovaly.

Stát plánuje uzavření většiny kojeneckých ústavů, kde končí miminka, o která se rodiče nechtějí nebo neumějí postarat. Měla by vzniknout podpůrná síť asistentů, terénních pracovníků a mateřských center, rodiče by měli dostat i materiální pomoc. Měsíční pobyt miminka v ústavu totiž stojí až 40 tisíc korun. Taková zařízení nemají v Evropě obdoby.

Nejdřív tam v roce 1811 byl zájezdní hostinec. Před sto lety se nad Špindlerovým Mlýnem objevil první hotel v Krkonoších, který byl postaven ne jako selské stavení, ale jako moderní budova. Petrova bouda, naše kulturní památka, hostila tisíce turistů a stala se ikonou pro návštěvníky hor i odborníky. Na podzim budovu někdo zapálil – byla zdevastovaná a žili tam bezdomovci. Majitel ji měl z rozhodnutí památkářů rekonstruovat. Postavit nový hotel bude však pro něj mnohem levnější.