Dieppe

7-8 2002 Dějiny česky
obálka čísla

Vrátili se s krvavými hlavami Operace Jubileum, 19. srpna 1942

Ta operace měla krycí název Jubilee. Odehrála se v létě 1942, kdy to pro spojence nevypadalo vůbec dobře. Úplně nejhůře to vypadalo pro Stalina, jehož bývalý spojenec Hitler, právě tehdy, v srpnu 1942, zatlačil až k Volze a na Kavkaz. (Ještě 26. srpna 1940 Stalin Hitlerovi nabízel společ-ný útok na Irán; teď dohaduje jeho obsazení a zajištění přístupové cesty pro britskou a americkou vojenskou pomoc, společně s Brity. Dojde k němu 28. srpna 1942. Po válce Moskva svou část země odmítá vyklidit, zřídí tam dokonce komunistickou Tábrízskou republiku a Truman musí pohrozit atomem, než se Rusové z Iránu ztratí).

Rommel stojí na hranicích a místy už za hranicemi Egypta, zatím co evropský kontinent je to, čemu Go-ebels říká, Pevnost Evropa.
V červenci 1942 ztratil konvoj PQ 17 na cestě do Murmaňska, 24 ze 36 lodí. Bylo na nich 335 automobilů, 430 tanků a 210 letadel, jež už na východní frontu nedorazily. Dne 6. srpna pronikla německá 4. tanková armáda ke Stalingradu. Téhož dne utrpěl drtivé ztráty britský konvoj WS 21 S, cestou na Maltu. Britové přišli o letadlovou loď (Eagle) a museli pro poškození stáhnout ze služby další letadlovou loď (Indomitable), stejně jako křižníky Cairo, Manchester, Nigeria a Kenya, plus torpedoborec Foresight. Jen pěti lodím z konvoje, a bylo jich se-dmnáct, se Malty podařilo dosáhnout.
Dne 12. srpna navštívil Moskvu a Stalina Churchill a Rooseveltův pověřenec Harriman. Stalin naléhá na urychlené otevření druhé fronty a nehodlá pochopit, že Britové, ani Američané nemohou dělat to, co je v jeho armádě běžné. Posílat vojáky do útoku beze zbraní, aby si je opatřili od těch už padlých. Stalin byl informován o přípravě Operace Torch (vylodění v severní Africe).
Téhož dne se v ústí Jeniseje v Karském moři, daleko na severu, objevil německý křižník Admi-ral Scheer a ostřeloval sovětský přístav Dikson.
Spojené státy už jsou sice od prosince 1941 ve válce. Ačkoli napadeny Japonskem, 12. prosin-ce 1941 vyhlásí válku také Německu. Dne 18. dubna 1942 dokonce dokáží poprvé letecky napad-nout Tokio. Slavný let, plukovníka Doolittla, známý dnes spíše jen z filmu 15 vteřin nad Tokiem. Pro americkou morálku však znamenal mnoho. (Posádky dvou letadel, jež se dostaly do japonských rukou jsou oběšeny na ostnatém drátu). Válečný význam neměl žádný. Byl to demonstrační nálet šestnácti B-25 Mitchell, riskatně provedený s tímto pozemním bombardérem z paluby letadlové lodi Hornet. Na další nálet bude Tokio čekat až do 15. června 1944, než se město dostane do operačního doletu B-29 ze základen Číně.
Zatím jsme ale stále ještě v polovině roku 1942, Hitler je na Kavkaze i na Volze a šéf francouz-ské vlády ve Vichy Laval, prohlašuje, že místo Francie je v německé Evropě.

Něco se musí stát

V této situaci se spojenecké velení rozhoduje uskutečnit na evropský kontinent nájezd takové-ho rozsahu, aby to Wehrmacht přinutilo stáhnout z obavy před opakováním některé jednotky z fronty, především té nejvíc tísněné sovětské, do Francie. Poprvé zde budou vyzkoušeny nové vylo-ďovací čluny LVCP s plochým dnem a výklopnou přídí. Poprvé budou také vyjedou přímo z lodí tanky.
Nájezdy britských commandos už od roku 1940 patří k válečné praxi. Podaří se jim unést ně-meckého velitele ostrova Kréta, odmontovat určité součástky z německých radarů na pobřeží La Manche a pak je zničit, zaútočit na ponorkovou základnu ve St. Nazaire. Jednalo se vždy o malé, až nicotné skupinky několika odhodlaných mužů.
Tentokrát se bude nájezdu účastnit 6 000 mužů se čtyřmi tanky. Pět tisíc z nich jsou Kanaďa-né, zbytek britští commandos a 50 amerických rangerů, kteří tu Zahrnují existující všechny čtyři čes-koslovenské a v té chvíli i všech osm kanadských.

Píše se 19. srpen 1942.

Plán zahrnuje vylodění na pěti různých místech pobřeží, v délce skoro šestnácti kilometrů. Čty-ři mají proběhnout těsně před úsvitem na obou křídlech a pátý o hodinu později, na samotné Dieppe. Třicetitisícové přístavní rybářské město. V případě, že by se ho podařilo dobýt, měly se ho vyloděné jednotky pokusit udržet až do neúnosné koncentrace německých sil a potom se pod ochrannou pal-bou lodí stáhnout.
Město samo, tak jako všecka na celém pobřeží Seine-Maritime, leží v zálivu lemovaném str-mými útesy.
Útoky na křídlech měly neutralisovat těžké německé dělostřelecké baterie ve Varengeville a Berneavalu. (Právě tam už commandos v minulosti úspěšně zaútočili na německé radary).
Hned na počátku byl ale ztracen moment překvapení. Část flotily blížící se k východnímu sek-toru narazila ve 3.35 ráno na německý hlídkový člun. Hluk bitvy na moři varoval obránce pobřeží a vedl k vyhlášení poplachu po celé jeho délce. Ve východním sektoru se vylodění podařilo pouze 19 mužům. I těch devatenáct britských commandos však dokáže proniknout do baterie v Bernevalu a neutralisovat ji, třebaže už ji nedokáží zničit. Baterie je hájena svou dvousetčlennou posádkou.
Dobytí baterie ve Varengeville v západním sektoru, kde byli nasazeni i američtí rangers, pro-běhne bez závad a baterie je zničena.
Hlavní útok, vedený od 3.45 na pláže města, však se setkal s palbou, vedenou křížově z útesů po obou stranách zálivu, která vyloděné jednotky doslova přibije k zemi. Žádný z tanků (Churchill upravený pro hluboké brodění) nedokázal proniknout ani k prvým domům města. Byly zničeny hned na pláži.
Pokud jde o pěchotu, ano doslova dva Kanaďané, pronikli palbou až do města. Celých 130 metrů od pláže do města. Dostanou se až na náměstí u katedrály. Tam oba padnou.
V jedenáct dopoledne, když měl Kanadský královský pluk ztráty 65%, byla operace odtroube-na a pod ochrannou palbou lodí a leteckým štítem zahájena evakuace. Trvala až do jedné odpoledne, kdy boj ustal. Zbytky spojeneckých jednotek se dostaly za palebný radius německých jednotek v Dieppe. Obě zmíněné těžké baterie byly naštěstí hned ráno z boje vyřazeny.
Spojenci za svůj pokus krvavě zaplatili. Více jak tisícem mrtvých a dvěma tisící zajatých, 106 letadly a potopením torpedoborce Berkeley.
V odvetu za Dieppe nařídil Hitler všem britským zajatcům na měsíc nasadit okovy.
Německý časopis Signal, z něhož pochází náš dobový snímek, o tom přinesl reportáž pod titul-kem: Vrátli se s krvavými hlavami. Text k němu tehdy pravil. Naši pancéřoví granátníci při inspek-ci tanků Churchill v Dieppe.
Protektorátní ministr školství a osvěty Emanuel Moravec záležitosti věnoval jeden ze svých pravidelných rozhlasových projevů. Tak jako všechna německá propaganda, hovoří o odražené In-vasi.
Tato, ostatně nejen tato část války už upadla v zapomenutí. V Dieppe ji připomeme památník na pobřeží a zvláštní pomníček těch dvou Kanaďanů, kteří dokázali proniknout až ke katedrále. A ovšem válečný hřbitov.
Jen kousek odtud leží ostatně Crécy, česky z neznámých důvodů Kreščak. Tam naleznete péčí pražských spolků, roku 1905 vybudovaný pomník českého krále Jana. Ačkoli rok 1905 a 1346 dělí větší díl času, než naše léta a Druhou světovou. Slabou hodinku jízdy odtud je, 11 km od Amiensu, Československý válečný hřbitov La Targette. O dvě hodiny jízdy dál Arromanches, kde je v Museu Invase (té skutečné) i československá část. Všechna ta tři místa zřízená a udržovaná, mi-mochodem nikoli československou a později potažmo českou, či slovenskou vládou, mají i pamětní knihy. Pokud byste tam snad hledali jméno některého českého či slovenského politického, anebo vo-jenského představitele, i z těch po roce 1989, budete hledat marně. V Crécy však zjistíte, že ta mís-ta v minulosti stála za návštěvu jak De Gaullovi, tak dánskému králi. Arromanche v červnu 1991 československá delegace, ale nenaleznete v ní žádné zvučící jméno naší politiky.
Hitler tehdy odvolal z východní fronty dvě divise a několik leteckých skupin a přesunul je na západ. Jistě mu pak u Stalingradu chyběly. Takže Operace Jubileum nebyla nadarmo. Tak jako nebyl nadarmo Kreščak a určitě nadarmo neumřeli ani ti, kterých je vzpomenuto v Arromanches a všichni ti, kteří spí svůj věčný sen na československém válečném hřbitově La Targette. To jen naše věrchuš-ka se domnívá, že dějiny začínají až s nimi.


Jan Beneš

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012