Létem jsem prošla bosa

PODZIM 2011 Ostatní česky
obálka čísla

Takhle mi to doporučila napsat moje milá kolegyně Venda Šebrlová. A protože ji mám moc ráda, tak jsem ji poslechla. A taky proto, že jsem to napsala milé paní Marii Dolanské a ta řekla, že to by si nikdo nemohl vymyslet a že to otisknout musím.... Tak čtěte, jestli chcete:

Přijela moje dcera Jana z Kanárskych ostrovů, kde žije, a jako obvykle přivezla plný kufr všelijakých halenek, sukní a bot, ktere prý nenosí, jestli nějaké nechci. A protože tam byly jedny černé letní boty, které se mi hodily k šatům, obula jsem je a vyrazila v nich ven, na schůzku s Verou Dolanskou (dcerou úžasné Marie Dolanské, která nám překládá do angličtiny) a jejími přáteli.

Jana na mne volala – ale mami, to jsou staré boty, já myslela, že si je vezmeš jen tak na chatu. Ale to už jsem neposlouchala a spěchala na tramvaj a na schůzku do restaurace Maitrea v Týnské uličce.. (A přitom spěchu jsem doma zapomněla peněženku.) V tramvaji jsem to zjistila a bála jsem se revizora a pokuty. Nepřisel, ale zato další tramvaj, na kterou jsem měla přestoupit nejela a nejela. Tak jsem se pustila na cestu pěšky, bylo to už blízko centra Prahy.

Když jsem šla přes Čechův most, zdálo se mi, že jedné botě se jaksi nelíbí moje pravá noha. V židovské čtvrti mi z ní upadl podpatek. Došlapovala jsem tedy na špičku. V ulici Pařížská mi z boty odešel centralní pásek, ale ještě držela na noze. U Kameného zvonu na Staroměstském náměstí odpadla úplně. Šla jsem jedna noha obutá, druhá bosa. Před restaurací Maitrea jsem odkopla i tu druhou chudinku botu, abych dovnitř vkráčela po schodech zhora dolů hrdě bosa.

Napadlo mne pak, že by bylo lepší jet domu taxíkem než šlapat bosa a přestupovat (a dlouho čekat) z tramvaje na tramvaj. Jenže jsem neměla peníze...ale naštěstí řekla kolegyně Jarmila, která tam také přišla: Šla jsem ven bez koruny, ale pak jsem se vrátila a vzala jsem si pětistovku, „kdyby něco“. A to NĚCO jsem byla já!, ona mi ta dobrá duše peníze půjčila a všechno dobře dopadlo. Vedoucí té restaurace mi dal telefon na nejlevnejší pražské taxi a to přijelo za dvě minuty a stálo jen 130 korun, což je nevídané.. A večer to byl moc hezký... Díky, Vero!

Ale k Českému dialogu. Možná koncem roku skončí, možná se začátkem příštího roku naopak rozvine k lepší kvalitě a k více čtenářům. Obojí je ve hře...Ale není to jen v mých možnostech. Doufám, že si v tomto čísle radostně přečtete ¨povídání o Anežce české, o Karlovi IV, ale i o knížce MUDr. Hnízdila, který říká “nechoďte k doktorům, necpěte se prášky a léky a budete zdraví”.

Já ještě k podzimu dodávám, že bylo úžasné, sice hodně mokré léto, ale bohaté na houby. Nikdy v životě jsem ještě nevyhodila do křoví tolik krásných hřibů! To je smutné, ale zkrátka přijelo na moji chatičku tolik mých příbuzných a známých, kteří přinášeli z lesa koše a tašky hřibů. Částečně si je odvezli domů, ale také jich plno nechali kolem chaty hezky naaranžované na táckách, talířích a dalších košíkách. A nebyli lidé, kteží by to zpracovali, že? Částečně jsem to činila já, do skleniček, do mrazáku, na papíry k sušení (jenže ono bylo spíš mokro než aby to schlo, takže jsem dosušovala, dopékala v Praze v troubě). A také jsem slibovala, že všem mým milým lidem pošlu, přinesu houby. Ale to už jsem také udělala, takže jich moc nezbývá...ale co, ještě podzim neskončil, ještě snad porostou...

Eva Střížovská

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012