Stalo se... a stojí za pozornost

Německo udílí cenu lidem, kteří se zasloužili o sjednocení Německé spolkové republiky a Německé demokratické republiky. Společnost se jmenuje Quadriga. Letos kolem ní vypukla bouřka: cenu totiž měl dostat bývalý sovětský agent KGB a nynější špičkový ruský politik Vladimír Putin. Tentokrát se ozvalo hned několik nositelů ceny – mezi nimi např. zakladatel Wikipedie Jimmy Wales. Nikdo se ho prý neptal, jestli chce být ve stejné partě s Putinem. Německý šéf Zelených Cem Ozdemir odstoupil dokonce z vedení sdružení.
U nás máme dva nositele této ceny: exprezidenta Václava Havla a ředitele neziskové organizace „Člověk v tísni“ Šimona Pánka. Oba zvažovali, že cenu vrátí. Paradoxní je, že bývalý sovětský rozvědčík opravdu pobýval v NDR a jako všichni okupační vojáci se podílel na rostoucím znechucení politikou i prudce klesají ekonomikou. A tedy posiloval touhu po sjednocení s NSR. Vladimír Putin se tam jmenoval Platov a byl ředitelem drážďanského Domu družby SSSR-NDR. Pobyl tam pět let a šmíroval vztahy občanů NDR se západními zeměmi. Taky se prý zajímal o průmyslové patenty...
Putin nakonec cenu nedostal: Quadriga ji letos neudělí. Ruský prezident Dmitrij Medvěděv na setkání s kancléřkou Angelou Merklovou jen tak mimochodem utrousil, že je to zbabělost a nedůslednost. Prý se Quadriga zdiskreditovala v očích mezinárodní veřejnosti a tím končí jako seriózní spolek.

Exprezident Václav Havel napsal k sedmdesátinám prezidentu Václava Klausovi přátelský dopis, ve kterém mu přeje hlavně zdraví. Václavu Klausovi zkazili naplánovanou mohutnou oslavu narozenin na Hradě v ten den stávkující, kteří zablokovali kus Prahy. Přesto se u prezidenta s dárky objevil např. arcibiskup Dominik Duka a výtvarník Milan Knížák.

Oslavili jsme 20. výročí odchodu ruských vojáků, kteří k nám vtrhli ještě jako sovětská armáda. Bylo jich tady 75 tisíc a skoro 40 tisíc jejich rodinných příslušníků! Rusové už od konce války těžce nesli, že na našem území neměli takou vojenskou moc jako například v NDR. Využili naší snahy se trošku osvobodit od oblbujícího politického i ekonomického bolševického diktátu a v srpnu 1968 k nám vtrhli. Jednat o jejich odsunu se začalo hned po sametové revoluci.
V Lidových novinách vyšel rozhovor s Alexandrem XY (pro jistotu nechtěl prozradit příjmení, dnes 45). Vzpomínal, jak kradli v kasárnách benzin a měnili ho s českými sousedy za jakékoli spotřební zboží. Nejvíc za džíny a boty. Jen ta vodka mu tady v roce 1985 nechutnala! A když byl nedávno u nás, zjistil, že v Moskvě mají mnohem krásnější zboží a luxusnější obchody. Taky prý prodavačka obdivovala na jeho manželce norkový kožich...
S tím také souvisí informace, že bylo prodáno bolševické rekreační sídlo Orlík. Na 500 hektarech oplocené zeleně bylo 13 vil pro nejvyšší hodnostáře, hotel s 110 lůžky pro ty mémě důležité, bazén, tenisové kurty.. (Do Orlické přehrady se v raných 90. letech v betonových botách házely mrtvoly obětí mafiánských válek, vedených bossem Františkem Mrázkem.) Celý areál stojí na pozemcích rodu Schwarzenbergů, kterým byly vráceny.

Jak dopadla již zmiňovaná stávka českých odborářů? Po česku! Na Václavském náměstí se sešlo v sobotu 22. května v pravé poledne cca 40 tisíc odborářů, někteří vyjížděli do Prahy už po půlnoci. Protestovali proti vládním reformám. Blokovaná byla veškerá hromadná doprava včetně metra a všichni, co jeli do práce, byli vzteklí. Spousta lidí také vyjela na kolech a stávka se místy měnila na happening, protože svítilo sluníčko a mimo centrum bylo krásně na piknik...
Odborům se nelíbí návrh vládní reformy důchodového, penzijního a zdravotního systému – kde však zoufale chybějí peníze.Proto by lidé měli chodit do penze v sedmdesáti. To však odbory také nechtějí připustit.

Jedním z nejméně populárních mužů Česka je (už bývalý ředitel Sazky) Aleš Hušák. Bývalý estébák s krycím jménem Chapman a Krakonoš byl v roce 1995 jmenován do funkce generálního ředitele loterijního impéria. Měl neomezenou moc, neomezeně vládnul penězi a když byl 27. května tr. v 19 hod. 12 minut odvolán, zbyly po něm obrovské dluhy a český sport ve finančních troskách. Sazka ovládala milovníky hazardu 55 let. Teď byla poslána do konkurzu a sčítají se miliardové ztráty.
Sám Aleš Hušák (54) prohlásil 3. května v Lidových novinách, že odjede na ostrov Menorca v Baleárském souostroví, kde má „farmu“. Pěstuje tam melouny a chce zkusit i vinnou révu. Jeho hospodářství má hodnotu cca 60 milionů korun a leží na rozloze 80 hektarů. Taky by chtěl v zahraničí studovat – zatím má diplom právníka z Univerzity Karlovy.

Dvacet let se táhnou spory o peníze mezi českou vládou a firmou Diag Human. Její majitel Josef Šťáva, který se vrátil z emigrace ve Švýcarsku, chtěl obchodovat s krevní plazmou. Neuspěl a teď žaluje český stát o poškození pověsti a ušlý zisk.
Zatím to vypadá, že mu dlužíme 8,3 miliardy korun! Stát se odvolává a tak Šťáva své akcie prodal. Vídeňský soud zabavil místním galeriím námi zapůjčená díla – noví (neznámí) majitelé (mezinárodní konsorcium investorů) na to mají podle rakouských právníků nárok. U nás je zastupuje bývalý polistopadový politik Jan Kalvoda. Za český stát bojuje další polistopadový politik – Tomáš Sokol.
Zatím bylo (koncem května) zadrženo: plastika Otto Gutfreunda, plátno Vincence Beneše a Emila Filly. Mohla by se konat jejich dražba a výnos by dostal Šťáva. Proto příslušné orgány zatím pozastavily zápůjčky uměleckých děl do zahraničí. Národní muzeum také požádalo hudebníky, aby vrátili do depozitářů cenné nástroje. Bojí se, že by byly v zahraničí zabaveny. Mezi ohroženými nástroji jsou např. housle Antonia Stradivariho, nyní zapůjčené Talichovu kvartetu. Když na ně před lety hrával Václav Hudeček, byly pojištěny na 18 milionů korun, dnes je jejich cena výrazně vyšší.

V kinech naprosto propadl film Cikán režiséra Martina Čulíka. Dostalo se mu nadšených kritik i několika cen – a lidi nezajímal. Romové zůstávají dál na okraji společnosti a řešení není v dohledu. Od roku 2005 probíhá ve dvanácti (většinou postkomunistických) zemích Dekáda romské inkluze. Chybějí však praktické návody, jak např. vysvětlit loňské vyhoštění 10 tisíc rumunských Romů z Francie. Také náš přední romský akvitista Karel Holomek vidí posledních pět let jako „mimořádně neúspěšných“. Hlavním problémem je dosáhnout toho, aby romské děti chodily do školy!
U nás je zhruba 400 ghett, ve kterých je nepočítatelně lidí. Jak by mohla romská matka vypravit děti do školy, když všichni kolem žijí v noci a dopoledne vyspávají? Jak jim zajistí pomoc při domácích úkolech, když ani ona, její rodiče ani prarodiče do školy nechodili? Problémem je také víceméně automatické zařazení romských dětí do speciálních (zvláštních) škol. Ony neumějí barvy, nepropojí věci a jejich názvy – kde se to měly naučit? Snad se podaří je podchytit a socializovat je v předškolních třídách mateřských škol. Navíc na speciální programy ani osobní asistenty nejsou peníze. Aby toho nebylo málo, rodiče „bílých dětí“ je odhlašují ze škol, kde se romské děti objeví...
K integraci určitě nepomůže ani výzva poslance za ODS Jiřího Šulce, který na Facebooku vyzýval k vysídlení českých Romů na Haiti. (Šulc prý o tom nic neví!).

Chystá se zákon, který umožní pacientům, aby rozhodli o svém životě. Pokud projde schvalovacím řízením, mohl by platit od příštího roku. Lékaři by museli respektovat přání pacienta, aby ho neléčili a nechali zemřít. Zákon by se týkal všech, to znamená i mladých lidí, kteří po úrazech živoří v bezvědomí. Právně se jedná o tzv. vyslovené přání, které musí mít písemnou formu, musí být notářsky ověřené a bude platit pět let. Měli bychom je nosit jako dokument u osobních dokladů.
O eutanazii se u nás zatím jednat nebude.