111. let Městské knihovny

    Magistra Anna Bimková přišla do Městské knihovny v Praze hned po skončení studií, začínala od píky, procházela různými pracemi a odděleními. Nyní již více než 20 let zúročuje své zkušenosti jako ředitelka této významné osvětové a vzdělávací instituce. U příležitosti výročí založení knihovny jsem jí položila pár otázek, na které ochotně odpověděla...

Paní ředitelko, prosím, přibližte našim čtenářům Městskou knihovnu a její pobočky.
    Když se řekne Městská knihovna, obvykle se lidem vybaví jen tato budova na Mariánském náměstí, protože je jistou dominantou a přirozeným centrem knihovnického dění. Zde ale sídlí Ústřední knihovna. Vedle toho jsou na území celého města pobočky Městské knihovny, které tvoří síť. Jsou různě velké a mají různý rozsah služeb, v tuto chvíli je musíme chtě nechtě rozdělit na ty, které už jsou automatizované a jsou datově propojeny s Ústřední knihovnou (těch je zatím jedenáct a přibývají další) a na ty ostatní, kterých je kolem čtyřicítky a většinou je automatizace čeká v příštích letech.

Automatizace znamená připojení na internet a zpřístupnění dat?
    Automatizace všech knihovnických agend byla uplatněna v Ústřední knihovně, která byla otevřena jako první plně automatizovaná knihovna. Jde v zásadě o to, že vše, co se dříve konalo "hlavoručně", pomocí lístečků a razítek, atd., se teď provádí počítačovými technologiemi. Půjčování, vracení, rezervace, vydávání knih to všechno se dnes děje pomocí počítače. Přispívá to k přesnosti, k lepšímu využití fondů, které se rychleji "otáčí". Další knihovny se datově propojují a stávají se prostupnými pro čtenáře. Ten, když si pořídí v kterékoli ze zmíněných jedenácti knihoven průkaz, může užívat všech a v kterékoli zjistit, zda žádaná publikace je v této knihovně či v jiné, zda je na regálech či zapůjčená, může si ji rezervovat apod. Prostupnost je pro čtenáře výhodnější, šetří čas a hlavně činí pokrok v lepším využití fondů.

Veřejné knihovny u nás mají dlouholetou tradici. Myslíte si, že lidé čtou s přicházejícími moderními technologiemi méně?
    Občas se to tvrdí, ale vzhledem k tomu, že se pohybuji téměř celý život v knihovně a sleduji obrovský zájem čtenářů, ten pocit nemám. A ono nejde jen o čtení krásné literatury, to je jenom jedna z rolí knihovny. Jde také o to, že mnoho lidí se vzdělává a k tomu knihovnu nutně potřebuje, bez ní se neobejde.
    Připravujeme oslavu 111. výročí a jedním ze sloganů je: "Kdo nepoužívá knihovny, páchá informační sebevraždu." A ono je to pravda, když se rozhlédnete k sálech knihovny, vidíte většinou studenty, tvoří 75 procent návštěvníků. Vyhledávají především studijní literaturu, vedle toho ale čtou i beletrii. Já si nemyslím, že se čte málo.
    Statistika k výročí hovoří takto: za jedno století a jedno desetiletí navštívilo Městskou knihovnu 95 milionů čtenářů. A vypůjčili si 295 milionů knih, časopisů, hudebnin, map aj., to není málo.

Ráda bych se teď dostala k výročí. Připomeňte něco z historie...
    Naše knihovna byla založena v roce 1891 a byla jakýmsi následníkem knihoven, které sloužily jen určitému uzavřenému okruhu zájemců, např. knihovny spolkové. Ve druhé polovině 19. století začaly snahy o otevření knihoven veřejnosti, to se naplnilo v roce 1891, kdy rozhodnutím Městské rady vznikla první veřejná knihovna na území hlavního města. Zprvu podmínky nebyly ideální, knihovna se často stěhovala, ale už od roku 1903 byla na této adrese. Ale až v roce 1928 byla postavena přímo pro Městskou knihovnu tato klasicistní budova, která se stala chloubou české kultury a vzdělanosti.
    Důležitým letopočtem byl také rok 1922, kdy došlo ke vzniku Velké Prahy. To má vazbu skutečnost, zmíněnou na začátku našeho rozhovoru. Totiž knihovny roztroušené po Praze byly připojeny jako pobočky a vznikl centrální systém s jednotným nákupem fondu, výpůjčními pravidly apod. Takže na tu dobu velice moderní principy, které v zásadě platí dodnes.

Můžete vzpomenout nějakou osobnost, která se zapsala do dějin Městské knihovny?
    Určitě básníka Antonína Sovu, který byl dlouhá léta jejím ředitelem, od roku 1898 až do roku 1920.

V novějších dějinách pak byla dvě nešťastná období -- léta nacistické okupace a komunismu. Jak knihovny přežívaly řádění novodobých Koniášů?
    Bylo to věčné vyřazování, opětné vracení a zase vyřazování mnoha a mnoha svazků, dohlížení, ideologické posuzování. Když jsem si v roce 1991 připravovala projev ke stému výročí knihovny, zdálo se, že dějiny knihovny byly též dějinami systematické likvidace fondu. V generálním katalogu je množství poznámek: svazek vyřazen v roce 1941, svazek vyřazen v roce 1944, svazek vyřazen v roce 1950, vyřazeno v roce 1952, atd. Pak přišlo ještě velké vyřazovací období po roce 1968. Naštěstí se knihovna ubránila podlehnout výzvám o hromadném svozu vyřazených svazků kamsi za Prahu, ale zapakovali jsme je a uložili do sklepů a různých zákoutí, odkud byli svižně po roce 1989 vyneseny na světlo. Pro ilustraci -- bylo to na 50 000 svazků. Vzpomínám při té příležitosti na jeden zážitek, kdy jsem v knihovně pracovala ještě velmi krátce. Některé knihy byly označeny jakousi ideologickou komisí i v Babičce Boženy Němcové bylo: "Četla a nezávadným shledala," razítko, podpis.

To je úleva, že aspoň ta Babička byla nezávadným shledána, že? Paní ředitelko, co říkáte na to ohromné množství titulů, které dnes může svobodně vycházet?
    Kdybych měla odpovědět jednou větou, tak samozřejmě řeknu, že mne to těší. Co nám však komplikuje práci je naprostá nepřehlednost nabídky titulů. Jenom se dozvědět co vyšlo, je velký problém. S tím se však musíme vyrovnat a věnovat tomu více práce. Co mě však mrzí ještě více, že asi polovina vycházejících knih jsou hlouposti, že jsou špatně přeložené, že je v nich spousta chyb. Takové knihy ani nepovznášejí, ani neprobouzejí fantazii, možná naopak. Lepší je to s nabídkou odborné literatury, ta je vesměs na dobré úrovni.

Co vy sama ráda čtete? Máte po celém dni stráveném s knihami vůbec chuť číst?
   Ale ano, čtu v tramvaji, v metru, všude kde se dá. Mými oblíbenými jsou američtí židovští autoři Singer,Below, Malamud, z českých Lustig.

    Děkuji za rozhovor.