Portrét

Muž – umělec, pocházející ze vzácného rodu, namíchal z barevné palety teplého spektra své hvězdy láskyplnost i vášeň purpuru, hřejivý i spalující plamen oranžové, citlivost i žárlivost žluté. Výmluvnost i přátelství modří všech moří, intuitivnost i logiku fialové hloubky. Mezi ně vložil zeleň i růžovou pro naději a jemnost srdce. Tmavý odstín zemité pro kroky životem a záři jasnozřivosti pro hlavu v oblacích. Jeho žena darovala něhu, pokoru a pravdomluvnost. Z této duhy se zrodil Valda, syn, obdařen vším.

Jako má každá lidská bytost v sobě protiklad k víře, k dobru, k paprskům světla, ve Valdovi Schwarzovi tvořila protiklad k jeho tajemnosti nesmírná hřejivost, přímost a oddanost – napadalo nejen mě při setkáváních s ním.

Také to, že v jeho životě byla mnohem mocnější ta miska jeho vah, v níž dostal do vínku entuziasmus pro knihy a historii i vášeň pro sběratelství. Vytrvalost pro četná přátelství a kamarádskou vstřícnost i podporu pro uznání. Trpělivost k naslouchání druhým a empatii k různosti našich povah i shovívavost v chápání ostatních.

Jako každému, tak i Valdovi jeho strážný anděl vyvažoval specializaci všestrannou orientací, zlé zážitky přemírou dobra, lidskou marnivost neutuchajícím zájmem poznávat. A jako se přihodí každému, tak se prostě stalo: vědoucí anděl pouze na okamžik odvrátil zrak od Valdových vah – a tak jen převážila strana protikladná. A tak laskavý strážce vynesl tiše svého chráněnce na vlastních křídlech do zářivého světla jeho hvězdy.