Spolek Vltavan v Praze 140letý!

11. června roku 1871 bylo v pražském Podskalí živo. Do místního hostince U Hejduků vcházejí nastrojení muži. Téměř všichni pořádně udělaní chlapi s mozolnatýma rukama - voraři, lodníci, pískaři, rybáři, „děláci“ z dřevařských ohrad. Ale jsou tu i pánové noblesnější - majitelé skladů a obchodníci s dřívím, mezi které patří i zástupci šlechty Švarcenberkové a Kinský. Můžeme spatřit i nejslavnějšího Podskaláka – samotného Františka Dittricha, tehdejšího starostu (tedy primátora) pražského. A nezapomeňme i na c. k. policejního komisaře Čeňka Puffla, vždyť píšeme rok 1871 a nový zákon spolčovací je na světě jen několik málo let.

Dnes už byste tu hospodu nenašli. Přesně před 100 lety byla zbourána a na jejím místě od začátku 20. století stojí jeden z řady dodnes velmi pěkných domů na nábřeží mezi Palackého a Železničním mostem. Je to poblíž starodávné dřevařské celnice na Výtoni. Ale aby se nezapomnělo, tak na zeď toho domu spolek Vltavan v Praze, o kterém bude další povídání, zavěsil kamennou desku s náležitými informacemi.

Ale vraťme se - proč se před 140 lety dostavili tito lidé v tak hojném počtu do hostince U Hejduků? Jejich úkolem bylo dokončit dlouho připravované dílo - vznik Vzájemně se podporujícího spolku plavců, rybářů a pobřežných „Vltavan“ v Praze. Předsedou se stal Leopold Hejduk, do té doby pracující jako předseda přípravného „komitétu“. Prvním čestným členem byl po zásluze vybrán Václav Petr, redaktor časopisu Dělník, který významně přispěl radami v organizačních i programových záležitostech při vzniku spolku.

Jak jsme se již zmínili, významným příznivcem spolku a pomocníkem při jeho činnosti byl od počátku František Dittrich, podskalský plavec, později dřevařský velkopodnikatel, významná osobnost českého vlasteneckého i politického života, v letech 1870–1873 starosta města Prahy. A prvním protektorem (to slovo tehdy nemělo onen nepříznivý obsah, které se mu dostalo o 70 let později) se stal obchodník se dřevem Čeněk Bubeníček. Zasvěceným toto jméno něco připomíná – ano - Čeňkova pila na Šumavě, která mu patřila a oblíbená restaurace U Bubeníčků v Praze, na jejímž místě kdysi bývala jeho ohrada se dřevem, které po Vltavě připlulo do Prahy.

Ve spolku se sdružovali plavci z Podskalí, ale i z Vyšehradu, Smíchova, Karlína, později i z Podolí, Zlíchova, Kampy, Malé Strany, Františku, Buben, Holešovic a dalších městských čtvrtí. Důvodem ke vzniku a hlavní náplní činnosti byla vzájemná pomoc a charita pro členy spolku a jejich rodiny v době jejich nemoci i úmrtí. Vltavan se stal ale také skutečným reprezentantem podskalského lidu, který na přelomu století byl znám svou silou vlastenectví a obětavostí. To dával zcela jasně najevo jak svou bohatou činností, tak i skutky v dobách pro Prahu velmi krušných, při povodních, jež přinášela často právě řeka Vltava - jejich živitelka. V období mezi válkami se velmi rozrostla spolková vlastivědná a kulturně osvětová činnost. Ta se posléze stala hlavní náplní spolku, neboť původní poslání spolku spojené s prací na řece postupně mizelo.

Vltavanskému spolku se podařilo překonat kritickou dobu poválečných desetiletí. Oporou se jim stala jak vzájemná pospolitost členů, tak úcta k tradicím jejich předchůdců ve spolku a také důsledné dodržování spolkových pravidel. Přiznejme, že současných zhruba 100 členů spolku, z nichž řada je vskutku seniorského věku, někdy jen s obtížemi a obrovským nasazením zvládá „závazky vůči své bohaté a uznávané spolkové minulosti“. Ale zatím můžeme říci, že Vltavané z Podskalí „jsou tady“ a věříme, že ještě dlouho budou „o sobě dávat vědět“. Už proto, že věří, že to co dělají – připomínání tradic a historie – je určitě zapotřebí.

Sídlo spolku je na Výtoni u Železničního mostu na Rašínově nábřeží v původní dřevařské celnici. V rámci expozice Muzea hl. m. Prahy o Vltavě a Podskalí, která je umístěna v tomto objektu, se můžete seznámit i s životem „lidí od vody“, kteří spolek zakládali a jeho historii naplňovali.

Mezi řádnými i čestnými členy byli jak „obyčejní“ lidé pracující na řece nebo na jejích březích, tak také významní malíři, spisovatelé, herci. Připomeňme i několik olympijských vítězů a mistrů světa (jmenujme alespoň kanoisty Jana Felixe Brzáka, „Bóžu“ Karlíka nebo z těch žijících plavce a otužilce Jana Nováka, který vícekrát překonal kanál La Manche). A nesmíme také zapomenout na to, že téměř všichni primátoři Prahy se stali čestnými členy spolku a Vltavané se pyšní i tím, že jejich čestné členství přijali i nejvyšší církevní hodnostáři, naposledy arcibiskup pražský Dominik Duka v březnu tohoto roku.

A jakou že činnost vyvíjí dnes? Mezi největší akce patří každoroční velký reprezentační ples, pravidelně se koná v červnu Podskalské setkání na Výtoni, v květnu zase „country parník“ a na podzim výlet k pramenům Vltavy na Šumavu. Členové spolku vítají prvňáčky ve škole v Botičské ulici, účastní se akcí Handicap lycea nebo Vyšehradské kapituly. O Dušičkách již mnoho desetiletí pořádá spolek Tryznu za utonulé, kdy smutečně ozdobená loď přiveze věnec, který členové spolku položí u sochy Vltavy u mostu Legií. Na základě informací získaných ze spolkového archivu i ze vzpomínek členů vznikají také knížky nebo články v novinách a časopisech, kterými se snaží redakční skupina uchovat bohatou historii spolku. A nesmíme zapomenout na spolupráci s bratrskými vltavanskými spolky v Davli, Štěchovicích a Purkarci, které se pro mezinárodní reprezentaci spojily ve Vltavan Čechy.

Letos – v roce 2011 – oslaví spolek Vltavan v Praze 140 let trvání. To slovo „trvání“ je důležité! Členové spolku jsou hrdí na to, že jejich spolek je považován mezi profesními spolky v Praze (a někdy se říká, že i v celé České republice) za ten nejstarší, který nikdy nepřerušil svou činnost. Průběh bude tradiční. V předvečer samotných oslav, které proběhnou v sobotu 11. června 2011, se uskuteční mše v kostelíku sv. Trojice v Podskalí. Letos velmi očekávaná, neboť ji přislíbil celebrovat sám pražský arcibiskup a primas český Dominik Duka. 11. června se uskuteční velký průvod, kterého se zúčastní bratrské spolky Vltavanů a dalších spolků, jako například Veleobce Baráčníků nebo Dělnické besedy Havlíček v Řevnicích. Všichni přijdou se svými historickými prapory a do pochodu bude hrát několik kapel. Proběhne slavnostní zasedání v klášteře v Emauzích, na které je pozván i primátor Prahy a bude následovat slavnost přímo na břehu Vltavy u Palackého mostu. A pokud se někdo ze čtenářů bude v místech, o kterých se zmiňuji, pohybovat, je srdečně zván.

Věříme, že nám bude přát počasí a všechno se vydaří. Vždyť takové oslavy znamenají pro těch několik organizátorů obrovské úsilí a mnohaměsíční práci. A jsme rádi, že můžeme počítat i s pomocí a přízní hlavního města Prahy a jeho Magistrátu, Městské části Praha 2, ale také např. s několika podniky také „od vody“. Z nich jmenujme Pražskou vodohospodářskou společnost, Pražskou paroplavební společnost nebo Povodí Vltavy.

O spolku Vltavan v Praze, jeho historii i současnosti by se dalo napsat mnoho. Pokud to bude čtenáře zajímat, rádi jim něco takového zase připravíme. A dovolte na konec jednu prosbu. Snažíme se náš spolkový archiv obohatit o nové informace i třeba o nějaké malé památky spojené se spolkem Vltavan, s řekou Vltavou, s Podskalím a životem v něm. Pokud se mezi čtenáři tohoto článečku objeví někdo, kdo by mohl nějak přispět, budeme vděčni a předem děkujeme. Vždyť v poslední jubilejní knížečce máme i kapitolku, ve které vzpomíná na Vltavan a Podskalí paní Hana Caputo- Šulcová z Floridy. A také můžete sledovat naši činnost na webu www.vltavanpraha. cz.

A úplně na závěr? Abychom co nejvěrněji zachytili účel, dobu i samotné okamžiky vzniku spolku, sáhli jsme do spolkového archivu. Následujících pár odstavců je část úvodního projevu Leopolda Hejduka, „prozatímního předsedy komitétu občanů“ a prvního zvoleného předsedy spolku Vltavan. Jak již bylo uvedeno, následující slova zazněla 11. června 1871 v hospodě U Hejduků za účasti 83 členů spolku, dalších významných hostí a také c. k. policejního komisaře.

Bratři! Oč jsme se po delší dobu zasazovali, oč jsme se vespolek přičiňovali, aby se jednou konečně uskutečnilo, máme již. Spolek „Vltavan“ vstoupil v život. Spolek to, bratři, který jest nevyhnutelnou potřebou u nás v Podskalí. Přesvědčili jsme se, jak obtížné jest sháněti někomu na pohřeb, nebo když se zmrzačí; přesvědčili jsme se, jak scházelo nám při každé příležitosti spolčování.

A spolčování osvědčilo se u nás v našem národě způsobem velmi skvělým. Každá třída u nás v Čechách má spolek, každý takový spolek, když moudře se vede, zdárně vzkvétá a budí k pokroku. Každý spolek u nás zajisté napomáhá k vydatnější podpoře, nežli jest s to poskytovati jednotlivec.

To dokáže, doufám, i náš „Vltavan“, když všichni ti, pro něž byl založen, do něho vstoupí a stanou se jeho členy. Jen spojenými silami doděláte se vytknutého účele. Jen svorností vzájemnou pomůžete „Vltavanu“, aby se mohl z něho státi statečný muž.