Poslední dopis Vlastíku Brodskému

5 2002 Kultura česky
obálka čísla

Kolín nad Rýnem 20. dubna 2002

    Vážený a milý pane Brodský,
    je to už pár let, myslím něco kolem šesti, co jsem byl u Vás v Jičínské na Vinohradech a co jsme si tak moc hezky povídali. Vidím ten den jako dnes, přestože bylo ráno a Vy jste měl již za malou chvíli odejít za svými divadelními povinnostmi, našel jste si pro mne čas a mohli jsme se takhle sejít. Když jsme se loučili, tak jsme se oba dohodli, že se musíme ještě někdy brzo sejít. Dnes jsem se Vám rozhodl po tak dlouhé době napsat, abych Vás požádal zdali bych Vás mohl při mé příští náštěvě Prahy opět naštívit a tak Vám mohl představit můj záměr napsání jedné publikace, kterou by se mohlo pomoci pár lidem v nouzi a tísni.
    Byla krásná sluná sobota odpoledne, když mé psaní přerušil náhlý telefon z Prahy a já jako zasažený bleskem z čistého nebe se dovídám, že nás navždy opustil jeden z našich velkých herců Vlastimil Brodský. O pár minut později se mi tahle přesmutná zpráva potvrdila i z německých sdělovacích prostředků. V tu chvíli jak by slunce na obloze pohaslo a mně najednou bylo tak nějak divně a strašně smutno. První co jsem udělal, že jsem šáhl do mé knihovny a vytáhl z ní překrásnou knížku Drobečky (Drbečky) z půjčovny duší a začal jsem si v ní se vzpomínkami listovat. V té chvíli jsem si začal uvědomovat, o koho jsme dnes zase přišli. Navždy odešel jeden z předních a nejlepších herců českého divadelnictví a filmu, který celý svůj život posvětil herectví a právě do samého konce rozdával lidem potěchu i radost. Vlastimil Brodský patřil bezesporu k těm nejlepším hercům divadelní plejády, jako byli další z jeho neodmyslitelní kolegové: Dana Medřická, Ladislav Pešek, Miroslav Horníček, Jiří Sovák, Radovan Lukavský, Rudolf Hrušínský, Vladimír Menšík, Miloš Kopecký a mnoho další, kterých si nesmírně vážil a s mnohými kamarádil. Jeho úctyhodný výkon, že natočil za celý svůj život přes sto filmů a mimo toho zahrál bezpočet hereckých rolích v divadle, televizi a v rozhlase, jasně dokazují o jakého šlo špičkového umělce. Hlavním smyslem jeho života bylo herectví, bez něj nemohl žít. Naposledy exceloval loni ve filmu režiséra Vladimíra Michálka Babí léto, kde zahrál se svými vrstevníky Stellou Zázvorkovou a Stanislavem Zindulkou, ve svých osmdesáti letech, zcela bravůrně roli starého muže odmítajícího se smířit s údělem stáří. Za herecké výkony všichni tři dostali cenu Českého lva.
    I když o sobě tvrdil, že není žádný spisovatel, tak napsal několik moc hezkých knih a dále pak nemohu opomenout ceny Zlatou nymfu za Tažné ptáky, kterou dostal za nejlepší mužký herecký výkon na mezinárodním televizním festivalu v Monte Carlo, Cenu Thalie, Stříbrného medvěda v Berlíně a tak bych mohl dál pokračovat ve výčtu jeho úspěchů, ale to nebylo smyslem mého upřímného nekrologu. Když jsem začal psát můj dopis, netušil jsem, že už ho nedokončím a pak jsem se přeci jen rozhodl ho zakončit, i když trochu jinak, než jsem měl v původním záměru a nebude mu už touto pozemskou cestou doručen.
    Překrásnou knížku Drobečků z půjčovny duší, s jeho upřímným věnováním,jsem po deskách něžně pohladil a vrátil na čestné místo mé domácí knihovny. Potom jsem zase usedl k počítači a pokračoval dál se slzami v očích v dopise, který měl mít spojitost jeho lásce k lidem a neposlední v řadě i k zvířatům.
    Je mi moc líto, že Vám už svůj záměr, pane Brodský, nikdy nepředstavím. Nezlobte se na mne, že zopakuji na závěr mého posledního dopisu Vám přenádherné motto z Vaší krásné knihy Drobečky (drbečky) z půjčovny duší, které mne nesmírně zaujalo, poněvadž z něho číší dobrota Vaší duše, kterou jste nám laskavě prostřednictvím této knihy zapůjčil:" Mít psa, to je taková kompenzace věčně nenaplněné touhy být milován. Jsou ovšem lidé, kteří nepotřebují, aby je měl někdo rád. Milují sebe tak silně, že si vystačí sami. Věřím ale, že ti, kteří mají rádi jiné, touží být milováni." Na úplný konec bych Vám chtěl co nejúpřimněji i od srdce poděkovat, za nás za všechny, jak v exilu tak i doma, co Vás měli a dále budou mít moc rádi, za všechno, co jste, pro náš malý český národ ve svých velkých divadelních rolích vykonal a tím také nesmírně obohatil náš nelehký a někdy i neradostný pozemský život. Je nám všem moc smutno, že jste musel již odejít ale mohu Vás ujistit, že i tak nadále zůstáváte s námi, v našich srdcích, a my na Vás nikdy nezapomenem.
    Loučí se s Vámi za všechny Váš vděčný divák


Václav R. Židek
Kolín nad Rýnem

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012