Cítit se bohatým může kdokoli

V nejvýchodnější části předválečného Československa, na tehdejší Podkarpatské Rusi a dnes Zakarpatské Ukrajině, si dříve narození lidé pamatují z dětských let Masarykovu republiku: za jiných historických okolností mohli být dodnes našimi spoluobčany. Teď tam žijí zestárlí a často osamělí, důchod jim nestačí ani na základní potraviny, natož na potřebné léky.
Vesnice v kraji, jak jej u nás známe hlavně z knih Ivana Olbrachta, nyní nabízejí navzájem podobný obraz: doma zůstávají ti nejmladší a nejstarší, protože lidi v produktivním věku nutí vysoká nezaměstnanost, aby hledali práci v okolních zemích, včetně České republiky.
V tjačivském okrese (takových správních celků je v Zakarpatsku třináct), který v roce 1998 zasáhly ničivé povodně, se v posledních letech dočkaly jisté pomoci nejprve školní děti a zanedlouho po nich také senioři. Zasloužili se o to pracovníci humanitárního střediska ostravsko- opavské pobočky České katolické charity a přímo v terénu slovenský misionář Petr Krenický, dobře obeznámený s místními poměry a problémy tamních obyvatel. Z jejich iniciativy a obětavé práce se nejdříve zrodil na jaře 2002 projekt Adopce na dálku a ke konci roku 2004 pak další projekt Důstojný život.
Cílovou skupinou adopcí na dálku jsou děti ze sociálně slabých rodin. Těm má finanční příspěvek od dárců – adoptivních rodičů – umožnit přístup ke vzdělání a pozvednout hmotnou a duchovní úroveň jejich vlastních rodin. Během první tří let našlo v ČR adoptivní rodiče téměř tisíc dětí tjačivského okresu.
Projekt Důstojný život, určený nejstarší generaci, navázal na zkušenosti z předchozí charitativní činnosti. Podle Marty Porubové z ostravského humanitárního střediska se všichni ti, kdo jsou do uvedeného projektu zařazeni, stávají klienty farní pečovatelské služby, která pro ně představuje možná jedinou jistotu. Pro nejpotřebnější seniory zřídila Charita v horské dřevařské obci Usť Čorna – přestavbou bývalého kulturního domu, jehož jednu část využívají ke svým volnočasovým aktivitám místní děti – Domov pokojného stáří. Jde v celém Zakarpatsku o jediné zařízení svého druhu, se základními službami, stálou přítomností zdravotní sestry a pravidelnou docházkou lékaře. Na rekonstrukci se mj. podílely organizované skupiny mladých lidí z České republiky, část potřebných financí přišla z Tříkrálové sbírky. Omezená kapacita třinácti lůžek (časem by se měla zvýšit) může zatím uspokojit pouze malou část zájemců. Domov však plní ještě jednu důležitou funkci – slouží jako zázemí pro pečovatele, kteří se denně odtud vydávají do horských obcí a na samoty pomáhat dalším potřebným seniorům, například s přípravou jídla, obstaráváním nákupů či dřeva na topení, s úklidem a praním prádla, vyřizováním na úřadech apod. (Takhle se starají rovněž o ty „moje“ dvě stařenky, 87letou Annu D. a 83letou Harfiji K., a já jsem jim za to vděčný).
Sponzoring zakarpatských seniorů znamená pro každého ze zúčastněných v ČR, že bude přispívat na pomoc konkrétnímu příjemci částkou 300 korun měsíčně. Mezi dosavadními dárci mají početné zastoupení důchodci, jistě i proto, že se dovedou vcítit do těžkostí a potřeb svých vrstevníků, žijících pár set kilometrů odtud na východ. Jedna starší dárkyně, která sama neměla lehký život, doprovodila svůj finanční příspěvek těmito slovy: „Když jsem se rozhodla podpořit jiného důchodce, který je na tom ještě hůř než já, cítila jsem se poprvé v životě bohatá.“
Jaromír NovotnýJak přispět na provoz
Český dialog vzniká díky dobrovolným finančním příspěvkům lidí po celém světě.
I vy můžete přispět na jeho provoz libovolnou částkou.
Jak publikovat článek
Po domluvě je možné publikovat na stránkách vlastní texty!
inzerce
Vracíme se k českým výrobkům

Oblíbená česká značka - firma změnila a obohatila k letošnímu roku svoji webovou stránku. Určitě se koukněte.
Jak potvrzují poslední výzkumy, Češi se rádi a čím dál častěji vracejí od nejrůznějšího zahraničního zboží k domácí produkci. Zjišťují, že je totiž mnohdy kvalitnější než ta z dovozu, na kterou se v 90. letech ze zvědavosti všichni vrhli. Mezitím u nás skončilo mnoho tradičních podniků, převálcováno čínskou a jinou levnou, ale většinou také nekvalitní konkurencí. V poslední dekádě ale nastává obrat k lepšímu - a nedávná mírná devalvace české měny tomu ještě přispěla. Zahraniční zboží se stává dražším a Češi opět nalézají kouzlo domácí produkce. Nejlepším důkazem toho jsou potravinářské „farmářské" trhy, které už několik let oživují náměstí a můžete na nich koupit krásnou a zdravou zeleninu a ovoce, mléčné i masné výrobky, ale i mnoho dalšího z tuzemských hospodářství. Vzniklo a vzniká i mnoho menších i větších firem, které navazují na tradici výroby těch, které v bouřlivé době transformace skončily. Ožily i české sklárny, některé textilky, nábytkářský průmysl, rozvíjejí se i úplně nové, moderní obory... Vše ale záleží na nás - koupíme? Pro snadnější orientaci, co je a co není domácí produkce, už existuje několik označení. Mezi nimi je nejnápadnější značka českého lvíčka - značka, kterou výrobcům uděluje po splnění určených kritérií Nadační fond ČESKÝ VÝROBEK, s nímž ČESKÝ DIALOG již řadu let spolupracuje.
Spřátelené instituce
- Anlet
- Beseda - Belgie
- Czechevents.net
- Czechfolks.com Plus
- Czechoslovakstalks.com
- Časopis Čechoaustralan
- Česká centra
- Česká škola bez hranic
- Český výrobek
- Demokratický klub
- Jana Garnsworthy DipTrans IoLET
- krajane.net
- Libri prohibiti
- Nový domov, Toronto
- Průvodce Rychnovem
- Rádio Perth
- Rádio Praha
- Velehrad