Martin Gilar - Nebojte se Ameriky

JARO 2011 Knihy česky
obálka čísla

Tuto knížku by měli číst všichni, kteří jsou zvědaví, jak si najít práci v USA, jak se tam žije, jaký je rozdíl mezi českým a americkým záchodkem, jak dlouho trvá, než si člověk přeformátuje mozek a naučí se anglicky a kdy překoná civilizační šok. To píše autor v předmluvě...

Martin Gilar není dobrodruhem, který si sbalí pět švestek a zapíchne tužku na nějaké místo v atlase. Je to vědec, vystudoval v Praze analytickou chemii a v roce 1996 odjel na chvíli do USA. Ta chvíle trvá dodnes a proto máme možnost se podívat do Ameriky jinak, než jen na pár dní.

Čtení je to vtipné a mluví o věcech, se kterými se denně potkáte. Takže v Americe nevyprávějte vtipy o černoších, Arabech a přistěhovalcích. Naučte se relaxovat při čtení anglických knížek a nesmutněte nad tím, že si s kolegy nemůžete vyprávět o Cimrmanovi. Pochopte, že Santa je americkou "vášní" a dostává před svou návštěvou přes milion dopisů s adresou Santa Claus, Severní pól. Všechny putují do speciálních boxů - ale ani Martin Gilar neví, co se s nimi pak stane.

Jako vědec se zamýšlí i nad důsledky pozitivní diskriminace studentů z minorit, kteří mohou na vstupních testech mít o stovky bodů míň než studenti bělošští a asiatští. Na straně 183 se naopak dozvíte o prvních pocitech na letišti, kdy vás vítají upřímné pozdravy naprosto cizích lidí - kteří se na vás usmívají. Pozitivní diskriminace bělochů s odřenými kufry a fatální neschopností mluvit americkou angličtinou?

Návodů, jak přežít šok z neznámé země, jsem už četla mnoho. Málokdy jsem se však tak pobavila a taky o tolika napsaných i nevyřčených věcech přemýšlela. Jak asi může chutnat Marshmallow (trochu tužší cukrová vata) napíchnutá na klacek, opečená nad ohněm, splácnutá mezi dvě sušenky a plátek čokolády? A jak to, že na tomto kontinentě nerostou pálivé kopřivy?

Také se dozvíte, proč má Amerika nejlepší vědce, jak se zdá českému vědci politická situace v USA a jestli je lepší kapitalismus po česku nebo po americku. A to všechno bez zbytečného lelkování - takže budete číst jednu kapitolu za druhou, dokud se nedostanete k přiznání autora: "Tato kniha nemá věnování. Vnímavý čtenář pochopil, že jsem ji psal především pro sebe.".

Venda Šebrlová

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012