Fejeton - Únor a cestování

JARO 2011 Ostatní česky
obálka čísla

Když jsem se před lety stěhovala z jedné pražské čtvrti do druhé, zastavila mne u výtahu sousedka a smutně pravila: "Já jsem čerstvě v důchodu. Ach, co já budu dělat?" - "Jé, milá paní sousedko, přijďte za mnou, já vám práci dám, tedy ne za peníze, ale abyste se nenudila.," řekla jsem já. Ale ona nepřišla, snad se zabavila jinak.

Jsem v důchodu už mnoho let. Ale nejsem bez práce. Český dialog, Mezinárodní český klub, zpívání, psaní knížek, jé... já bych potřebovala tak alespoň 50 hodin denně a ne jen 24! Jednou mi napsala jedna moje kritická - ale prima - čtenářka a kamarádka z daleké Austrálie: Hele, ty sis to dobře vymyslela. "Časopis, který jde do světa. Pak tě lidi pozvou a ty můžeš cestovat."

Ve snu by mně tehdy na začátku časopisu nenapadlo, že díky němu budu cestovat. Ale pravda je, že cestovatelkou jsem se už asi narodila. A moje první cesta za hranice, ještě dávno před založením časopisu, byla na Západ. Jeli jsme tehdy s mým manželem a jeho kamarádem Frantou jeho embéčkem. Divili jsme se, že na nás na německých dálnicích blikají, jakože jedeme pomalu, a na francouzských jsme zabloudili docela. "Hele, vyjdi ven a zeptej se," říkali ti muži směrem ke mně... "Přece čteš tu francouzštinu, tak to umíš, ne?"

Tím mysleli skutečnost, že celou tu dlouhou dobu od českých hranic, přes dlouhé Německo až přes dlouhé Francouzsko, mám na klíně slovníkový špalíček. Byly v něm ve čtyřech řečech (Němčina, Angličtina, Francouzština, Holandština) takové ty základní turistické věty jako: dobrý den, máte chleba?, kolik stojí ty boty? A také - Proletáři všech zemí spojte se!.

Pilovala jsem to, co taky jiného v tom autě a dlouhé cestě dělat? Výsledek nebyl valný, protože, kdekoliv jsem vylezla, na něco se (dle mého úsudku perfektně francouzky zeptala), mi vždycky odpověděli "dankešéne", za což jsem je chtěla zabít.

Ale po mé první cestě za hranice na Západ (Německo, Francie, Anglie, Nizozemsko, Belgie) už jsem také jela do Drážďan (východní Německo), do Polska s Jazzovou sekcí na velký Jazzový festival, kde na trubku zády k obecenstvu troubil velký Miles Davis, zpíval a desku mi podepsal With Love Bobby Mc Ferrin. Ach, až nebudu denně hledat v počítači ztracené a uložené články do příštího čísla Českého dialogu, napíši o těchto svých cestách, bude to určitě čtivé.

Dnes jen zakončím tím, že se brzy chystám do rumunského Banátu za Čechy, kteří tam přišli před asi 200 lety a udržují si náš jazyk, naše zvyky a jsou úžasnými nositeli českých tradic, dále za českými obyvateli Švédska, Švýcarska... a vůbec, kde nežijí našinci?

Eva Střížovská

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012