Veterán nezlomného ducha

Ve věku devadesáti let zemřel Jan Wiener, jeden z posledních veteránů československé bombardovací perutě a plukovník britského Královského letectva.

Držitel řady vyznamenání byl jedním z posledních žijících pamětníků práce 311. československé bombardovací perutě v britském Královském letectvu za druhé světové války. Pozdější politický vězeň, exulant, univerzitní pedagog a aktivní podporovatel Občanského fóra získal pověst neúnavného bojovníka za spravedlnost.

Podle jeho dlouholetého přítele a někdejšího disidenta Jana Urbana byl Wiener "nádherným vzorem pro mladé lidi, příkladem svobodného a nezlomného ducha, usilujícího o spravedlnost".

Jan Wiener se narodil 26. května r. 1920 v Hamburku do česko- německé židovské rodiny a od začátku 30. let vyrůstal v Praze, kde vystudoval německé gymnazium ve Štěpánské ulici.

Po roce 1939 byl pro svůj židovský původ perzekuován, podařilo se mu ale opustit protektorát Čechy a Morava a odcestovat za svým otcem, který žil tou dobou v Jugoslávii. Wienerova matka zahynula v roce 1942 v terezínském ghettu.

Po napadení Jugoslávie v dubnu 1941 spáchal Wienerův otecc sebevraždu a on sám se snažil přes Itálii dostat do svobodné zóny ve Francii. V Janově byl však zadržen a následně strávil téměř tři roky v italských věznicích a táborech.

Po invazi spojenců do Itálie v červenci 1943 se Wienerovi podařilo utéci a konečně se dostal do Velké Británie, kde vstoupil do služeb Královského letectva (RAF). Sloužil jako letecký navigátor a střelec u 311. bombardovací perutě.

Když válka skončila, vrátil se do Československa, kde mimo jiné vyučoval na jazykové škole. Po únoru 1948 se ovšem ocitl podobně jako řada dalších vojáků ze západu v nemilosti, v roce 1950 byl jako údajný špion odsouzen k pěti letům odnětí svobody.

Po odpykání trestu se v roce 1957 potřetí oženil a v první polovině 60. let se mu podařilo získat povolení k vystěhování do Spojených států amerických, kde působil například jako univerzitní učitel historie. Začátkem 80. let také přednášel na soukromé škole v západním Německu.

Události roku 1989 mu umožnili znovu se vrátit do Československa, kde už ve Špalíčku na Václavském náměstí spolupracoval s Občanským fórem, později přednášel dějiny střední Evropy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a rovněž na pražské pobočce New York University. Byl autorem několika historických knih, kupříkladu o atentátu na Reinharda Heydricha. Před třemi lety také vyšla v češtině životopisná kniha s názvem Bojovník - vždy proti proudu.

Wienerův životní příběh se stal námětem několika prací, o jeho osudy se zajímala například dokumentaristka Helena Třeštíková. Od bývalého prezidenta Václava Havla obdržel v roce 2001 medaili Za zásluhy I. stupně.