Andělka

JARO 2011 Ohlasy a názory česky
obálka čísla

Andělka je moje sestra a zaslouží si být oslavena, a to mnohokrát a z mnoha příčin. Pro její vytrvalost a odolnost proti přírodním živlům a lidským nástrahám.

Narodila se 31. května 1917 ve Vrběticích na Valašsku. Toho dne má svátek Andělka, proto ji rodiče takto pokřtili. Já jsem se narodil o 9 let později, její věk se hodil k mému opatrování. Vozila mne ve vozíku v peřinkách po vesnici spolu s Annou, která opatrovala svého bratra, mého kolegu. Dbaly, abychom soustavně dýchali, a staraly se o to. Náš vděk sahá až do toho období plenek.

Snad by bylo vhodnější začít od konce a vyprávět pozpátku. V průběhu letošní zimy je Andělka ve výborném duševním a tělesném zdraví. Až snad na srdce, které potřebuje občas okřiknout. Nepotřebuje brýle ani hůl, má vlastní chrup. Těšíme se, že na konci května oslaví 94. narozeniny. V tom věku nemívá už hlava filozofické nápady, ale její má. S kým mluví, ten překvapeně řekne slečno Andělko, vy mluvíte jako právník, vy byste zastala práci advokáta. Nevěřím, že máte tolik let, utahujete si z nás. To samé říkám do telefonu, žijeme na dlouhou vzdálenost. Slyší dobře, stejně jako bychom stáli při sobě v kuchyni.

Když bylo Andělce devadesát dostala shora vyznamenání. Kdo ho podepsal, nevím. Za zásluhy o národní hospodářství. Tak? V čem národu prospívá? Takto: V chovu včel. Neklesne pod 20 včelstev, občas jich má i přes 30. Její včely jsou nepostradatelné. Družstvo pěstuje řepku olejnou, když kvete, neobsáhnete žluté moře květů. Řepku její včely opylují, bez nich by se nesklidilo ani zrnko. Ona má z toho metráky medu, který odvádí, a družstvo namaštěnou kapsu z řepky. Pro tuto symbiózu dostala ono vyznamenání. Hráli pro ni v brněnském rozhlase, počet gratulantů nebral konce, místních a zdaleka.

K devadesátce také patří darování dovolené do Izraele, kterou zdárně absolvovala. Včetně oplácání blátem Mrtvého moře, jízdy na velbloudu a zpěvu beduínů.

V září minulého roku zastavilo u fary v Radiměři auto z Ostravy, a že se bude filmovat. Prý zásluhy musejí být náležitě zdokumentované. Andělka nátlaku podlehla, vzala si novou zástěru a jala se otázky odpovídat. Jaké kouzlo stojí za jejím zdravím, a co ty včely? A co péče o kostel sv. Anny a o faru? Případné otázky padaly celého půldne.

Andělka povídá, jak to bylo, po pořádku. Mladšímu bratrovi, knězi, zde hospodařila Scholastika, která krátce před smrtí odešla do péče sestřiček, zemřela v pozdním věku. Bratr zůstal sám. V té době byla Andělka činorodá u Baťů ve Zlíně. Rodiče dumají jak pomoci synovi. Andělko, vzala bys péči o bratra a o faru? Já?

Já, maminko? Copak nevíte, že mám mít brzo svatbu? Vskutku. Při tom filmování vstala a ukázala filmařům svatební šaty nevěsty, nepoužité, uchované z té doby do dneška. Tak se stala Andělka pečovatelkou o bratra, o kostel, o faru, o zahradu, o krávu a o 3 hektary země, která zůstala při faře z původních 100 ha. Bratr, když mu režim vzal výuku na školách - měl trvale na starosti tři farnosti, ujal se včelaření, které během dvou roků pozvedl na ukázkovou úroveň.

Bratr a režim nežili spolu v bratrství, režim hrál přesilovku, které kněz roku1978 podlehl. Nový kněz nepřišel, fara se stala újezdní, kněz přijíždí 1 x za týden na bohoslužby. Za bratra o nedělích býval kostel sv. Anny rozumně plný. Tlak strany působil také na farníky, a to je ve vsi znát. Vytrvali nejotužilejší.

Andělka zdědila péči o dům, o kostel, které dosud stejně opatrovala, o hospodářství, o včelstvo. Vyznala se ve včelách, protože bratrovi často pomáhala.

Nevím, co lidé na té Radiměři vidí. O pole přišli, vlastně přišli o všecko, domy po Němcích chátrají, stávají se domy ke zbourání, ale lidé stavějí domy nové a zůstávají. Nějakou obživu najdou ve družstvu, něco málo v lese, někteří v místních službách. Za prací se rozjíždějí po kraji, do Svitav, ale zůstávají a přírodou Vysočiny se kochají.

"Poraďte, Andělko, svůj klíč k dlouhověkosti dosažené bez trudů stáří." Jednoduché, říká ona. "Vzduch, práce, modlitba, všeho hojnost." A opravdu nic navíc, naléhají. Ale ano, občas jedno deci vína, občas náprstek slivovice. Vždyť jsme z Valašska a doma péče o švestky je stejná jako péče o chléb. A víte, jak žijeme na venkově. Kuřat dost, hus hejno, vepřové a slanina, obé záviděníhodné chuti. Mírně, ale žádná bída ani o kalorie, ani o vitaminy. Kořenová zelenina a zelí v sudu, panečku, vydrží až do jara, ve sklepě opatřené.

Co víc na tebe, sestřičko, prozradit, ale opatrně, abys nezpychla. Aby tě třeba nenavrhli v Radiměři, až budou za čtyři roky volby, na starostu obce. Popularity máš dost od východního konce vesnice až k západnímu, dva body vzdálené od sebe 7 km. Vidíte to požehnání, pravda?

Záviděl jsem ti, sestřičko, mnoho věcí, ale víš co nejvíc? Krásné hejno slepic a s nimi tři kohouty, některý rok i čtyři. "Proč tolik?" ptám se.

"Víš, bratře, oni jsou tak krásní, hleď, každý jiný, a pozoruj, jak jsou pyšní. Ty bys je utratil?" Přiznávám, že to jsou nejsebevědomější kohouti v celé Radiměři. Převzal jsem nad nimi patronát.

Abychom se patřičně připravili na nadcházející oslavy v květnu. Brzy-li tu nebude jaro, květen a devadesáté čtvrté narozeniny sestry Andělky. Abychom byli pohotoví v přáních a hlavně ve skutcích tak, aby vyjádřily náš obdiv a vděk, a vzbudily v Andělce pocit radosti.

A propos, stanice NOE vysílala natočený pořad 18. prosince 2010, a pak se dvěma nebo třemi reprízami.

Alois Ambrůz

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012