M. Vilímec -- koncertní mistr České filharmonie

    Jak jste dlouho členem České filharmonie a jaké koncertní zájezdy jste za tu dobu absolvoval?
V ČF působím již 20 let, takže jsem za tu dobu navštívil např. 10x Japonsko, 4x Severní Ameriku, dále Austrálii, Jižní Ameriku, Egypt, Koreu a mnoho dalších zajímavých končin. Poměrně časté jsou i výjezdy po Evropě. Filharmonik vlastně prožije část svého života za hranicemi, jeden z mých kolegů dokonce tento čas spočítal. Průměrně se pohybuje kolem několika let.
Nedávno jste se vrátil z dlouhého měsíčního turné po Japonsku a Číně. Přivezl jste si nějaké nové zážitky?
Tento zájezd byl pro Českou filharmonii opravdu něčím novým, po více než 40 letech orchestr opět navštívil Čínu. Velmi úspěšně, takže jsme si toto nové koncertní teritorium uhájili i do budoucna.
Jak na Vás působila Čína?
Mnoho o ní u nás známo není, tím bylo turné zajímavější. Je těžké jednotlivé vjemy zařadit do celistvého pohledu. Nikde jsem se nesetkal s tak ostrými protiklady. Přemýšlet o tom, co je pro Čínu charakteristické a co méně, by však předpokládalo strávit zde přece jen více času. Utkvělo mi ale v hlavě mnoho nezapomenutelných zážitků. Skvělá pečená kachna, jídelníčky pouze v čínských znacích, současná snaha o zachování zbylých historických památek, podpora kultuře, neschopnost Číňanů domluvit se cizími jazyky, nedýchatelný smog v Pekingu, uctívané Maovy a Marxovy podobizny nad vcelku tržním kapitalistickým prostředím, ta obrovská všehochuť malých stánků a prodejců na trhu, přecházení ulic, kdy nehledě na barvu semaforu vyhrává rychlejší - auto nebo člověk, to vše způsobí, že má člověk při odjezdu z Číny v hlavě pěkný guláš.
Vrátím Vás od guláše k čínským jídlům. Uváděl jste na prvním místě z Vašich zážitků kachnu v restauraci. Můžete srovnat kvalitu čínských restaurací v Evropě a přímo v Číně?
Čínské restaurace se nám u nás snaží přinést onu pestrost čínského jídelníčku, jídla jsou i podobná, přesto mi v žádné "číně" nechutnalo tak jako přímo v Číně. Snad je to i atmosférou, typickými hůlkami a vlastně vším, co je tak odlišné od určité upjatosti evropských restaurací. Totéž platí i o Japonsku.
Máte při zájezdech dostatek volného času pro "turistické" poznávání?
Minimálně. Čína byla skutečně výjimkou, tam jsme se prošli po zbytcích čínské zdi, která je asi hodinu jízdy autobusem od Pekingu. Jinak z koncertních zájezdů poznáváme spíše jen koncertní sály, hotely a dopravní prostředky.
Jste potěšeni, když s vámi vyhledávají na koncertních turné kontakt naši občané žijící v zahraničí?
Zvláště při dlouhých zájezdech je to nejen vítaná psychická vzpruha. Pomáhá nám to i dozvědět se více o tamějším životě, získáme též mnoho potřebných informací. Vzpomínám si, jak srdečně jsme byli přijati našimi krajany např. v USA či Austrálii. Snad i je vždy potěší naše hudba.
Již delší dobu nemáte českého šéfdirigenta. Po Gerdu Albrechtovi přišel Vladimir Ashkenazy, možná budete v tomto trendu dál pokračovat. Ovlivňuje to nějak zaměření hudby, kterou provozujete?
Je jasné, že každý šéfdirigent svým specifickým zaměřením ovlivní náš repertoár, jeho jádro však zůstává vždy stále stejné, tj, ponejvíce v české hudbě. Vyžadují si to i zahraniční pořadatelé. Stále tedy na zájezdech nejvíce hrajeme Dvořáka, případně Smetanu, Janáčka. Česká filharmonie je ale také naštěstí vnímána jako znamenitý interpret jiných skladeb, např. symfonií G. Mahlera, ty hrajeme také často. Každý šéfdirigent naše tradiční zakotvení respektoval, pouze vhodně obohacoval jinou inspirací.
Jak vypadá běžný týden člena České filharmonie v Praze?
Během celé koncertní sezóny (tj. od září do poloviny května) odehraje orchestr v pražském Rudolfinu asi 50 koncertů (mimochodem, zhruba stejný počet koncertů absolvujeme na zájezdech) . Naprostou většinu z nich tvoří tzv. abonentní koncerty, které jsou plánovány pravidelně na čtvrtek a pátek, se stejným programem. Zkoušet začínáme v pondělí, zpravidla odpolední zkouškou. Pokračujeme v úterý a ve středu dopoledne. Ve čtvrtek dopoledne je vždy generální zkouška a večer již koncert. Tento scénář je ovšem jenom částí, i když podstatnou našeho programu. Pokud zkoušíme na zájezd, zkoušky jsou plánovány zpravidla dvě denně. Nahrávání, které dříve bývalo pravidelnou součástí našeho pracovního týdne je již, vzhledem k dlouhotrvající krizi v nahrávacím průmyslu, daleko méně. Přesto jako jeden z mála orchestrů máme ještě i tuto příležitost. V letošní sezóně nahráváme pro českou firmu Supraphon a pro japonskou firmu Octavia Records.
Jaké zájezdy vás v nejbližší době čekají?
Ještě v této sezóně absolvujeme kratší zájezdy do Španělska a Itálie. Příští sezóna je ovšem velmi náročná, jsou do ní zařazeny (mimo kratších výjezdů do Německa) dva dlouhé měsíční zájezdy. Na podzim pravidelný zájezd na Dálný východ a na přelomu února a března potom zájezd do USA. Koncertovat budeme jak na východním tak na západním pobřeží USA.
Věnujete se vedle zaměstnání koncertního mistra ČF také jiné umělecké činnosti?
Pro moji práci koncertního mistra je velmi důležité, abych měl i další zkušenosti ze sólistické či komorní praxe. Proto se těmto činnostem poměrně často a velmi rád věnuji. Člověk nesmí ustrnout na dosaženém, ale musí si vždy najít další motivace. V této sezóně mě například čeká sólové vystoupení s Českou filharmonií.
Slyšela jsem o Vás, že jste též předsedou Společnosti Jana Kubelíka. Co je záměrem této společnosti?
Houslista Jan Kubelík byl slavnou postavou naší hudební historie. Snažíme se o to, aby jeho odkaz byl stále živý. Zanechal nám celou řadu kvalitních skladeb, které uvádíme do koncertní praxe. Úroveň jeho skvělé hry dokumentují dobové nahrávky, které jsme nedávno přepsali na CD. Záznam Kubelíkovy hra, který vydala Společnost Jana Kubelíka obsahuje např. jediný dostupný snímek Kubelíkovy hry přímo z pódia, a to z New Yorské Carnegie Hall v roce 1935v Paganiniho skladbě Campanella. Rádi distribuujeme CD i do zahranicí, na základě objednávky na adresu Společnosti Jana Kubelíka, Koněvova 177, 130 00 Praha 3.