Poděkování

Ráda bych našim čtenářům dnes představila naše zástupkyně a zástupce ve světě, kterým chci tímto také veřejně poděkovat za nezištnou spolupráci.

Začnu největší vzdáleností. V Austrálii nás asi ž tři roky (po smrti sympatického architekta Jaroslava Zahrádky, který pro nás pracoval deset let) zastupuje Jana Růžička. Žije v Novém Jižním Welsu, v létě jezdí do Prahy, kde se radostně setkáváme. Jana je milá a veselá, jak vidět z fotky. Studovala v Praze fakultu pedagogiky a učila tělesnou výchovu. O dovolené v zahraničí v roce 1965 překrocila hranice Jugoslavie v Terstu a skončila cestu přes doly a hory v uprchlickém lágru nedaleko Mnichova. Dnes již 40 let žije v Austrálii a je vděčná osudu, že ji sem zavál.... ,,Možná, že bych se měla při svých schopnostech doma materiálně lépe, ale o to mi nikdy nešlo. Byla jsem vychována otcem filosofem, narozeným na Podkarpatské Rusi. Vyrůstal v době nelítostného boje a teroru Bolševiků o nadvládu. Učil mne utvářet si vlastní názor a kriticky pohlížet na okolní svět. Nikdy jsem nebyla pionýrkou ani ve Svazu mládeže ani kandidátkou Komunistické strany a doufám, že si zachovám čisté svědomí az do konce," říká Jana Ruzicka.

Další dálkou je Kalifornie. Tam poblíž San Franciska žije Želka Živná.
Pracovala v Praze ve Světě v obrazech a protože se jí protivilo obtěžování ze strany StB, rozhodla se i s rodinou odejít do zahraničí. V roce 1985 se usadili v Kalifornii. Želka pracovala pro velkou organizaci zvanou International Rescue Committee a zároveň pomáhala manželovi s obchodním podnikáním. Od roku 2006 je v penzi. Je aktivní v Sokole San Francisco i v jiné české komunitě. Fotografie je z loňského Všeamerického sokolského sletu v Texasu, kde jsme se také radostně setkaly. Zatímco já jsem jenom "reportovala", Želka dokonce cvičila. Jeden večer jsme strávily spolu s mnoha dalšími Sokoly v tanečním sále za zvuků americko- české dechovky. (Na snímku Želka vlevo).

Do Kanady je to taky pár tisíc kilometrů... Tam máme moc hodnou Lídu Luscher. Narodila se v Berouně a pochází z českého starobylého rodu Klenovců. Odešla jako děvčátko s rodiči do Kanady poté, co přes rok rodina čekala v německém lágru. Všechno tady museli nechat, i její panenku, aby to vypadalo, že jde jen do školy.
V Kanadě byli rodiče nasazeni na práci na farmě. Byla to těžká doba. Bydleli v jedné místnosti bez pitné vody, jídla bylo málo, zima, nepohodlí. Když bylo Lidušce asi deset let, dostali se do Ontaria a situace se zlepšila. Lída se rychle naučila anglicky, ve škole brzy dohnala spolužáky. Hrála v orchestru, zpívala sóla. Za učitele měla pana Dvořáka, synovce Antonína Dvořáka! Učila se výborně, byla nejlepší ze stovky žáků, ale na univerzitu nemohla z finančních důvodů. Šla na ošetřovatelskou školu, pracovala pak na porodním sále a to až do nedávna. Vdala se a má tři syny, z nichž jeden je lékař, druhý inženýr a nejmladší profesor matematiky na vysoké škole.

Lady Milena Grenfell-Baines není našim čtenářům neznámá. Je z Wintonových dětí (viz str. 12 a 13) a mnokrát jsme o ní psali (možno vyhledat na našich web stránkách.) Paní Grenfell-Baines žije v Anglii. Podporuje hudbu českých skladatelů ve Velké Británii a naopak vozí skupiny zájemců za hudbou přímo do ČR. Je také známá tím, že prosadila ve Velké Británii, v Kanadě a mnohde jinde ve světě povědomí o jedinečném českém výrobku zvaném Remoska. Napsala k tomu anglicky kuchařku a díky této její aktivitě Remoska ve velkém množství putovala do světa.
Paní Milena je také jednou z organizátorek charitativní akce Srdcem?? děti ??...pro kterou sehnala již slušné částky peněz. Český dialog zastupuje ve Velké Británii již asi deset let a kromě toho občas vypomůže i s překlady.

Švédsko je další zemí, kde se nám podařilo najít ochotné čtenáře. Samozřejmě proto, že tam často jezdíme, stejně jako do Švýcarska. Zkrátka, osobní kontakt je osobní kontakt, to nenahradí ani dopis, ani e-mail.
A zde máme úplně "odjakživa" Pavla Mrázka. Zástupce firmy TESEM, která vozí autobusy lidi ze Švédska do Česka a naopak a kterou pan Mrázek před léty zakládal. Pavel je starostou Sokola, organizátorem oblíbených česko-švédských dětských táborů na břehu moře, hraje na housle a na kytaru a podporuje v hudbě i své syny. Na fotografii je vedle bývalé švédské velvyslankyně Marie Chatardové.

Ráda bych též při prvním letošním čísle poděkovala i našim dvěma nejpilnějším překladatelkám Marii Dolanské a Pavle Šulcové.
Paní Marii jsme věnovali u příležitosti jejích devadesátin dvoustranu v čísle 9-10, takže se prosím podívejte a dnes jen opakuji: díky, díky moc. Pro zajímavost dodávám, že paní Dolanská nejen perfektně překládá do angličtiny a dokonce obratem, ale ještě si píše ať jí pošlu další...kromě toho má neobyčejně zdravý úsudek na jevy kolem nás - tedy na jevy od jejího bydliště v San Diegu vzdálené na tisíce kilometrů. Ráda se s ní o těchto jevech občas ráda poradím. Pavla má dva pasy, v jednom je Pavla Šulcová, v druhém Paula Schulz. Měla podobný dětský osud jako Lída Luscher. S rodiči po roce 1948 strávila několik let v lágrech (Německo, Itálie), pak v Kanadě, kde měl její otec těžkou práci. Pavlin otec o jejich odchodu napsal knížku Vzpomínky malého uprchlíka, kde jakoby ústy svého synka Jeníka vypráví ten strastiplný příběh. Pavla tu knížku editovala a v Praze vydala. (Je už rozebraná.) Hned po roce 1989 se Pavla vrátila do Čech a kromě zmíněné knížky přeložila a vydala i publikaci Chraň si své chytré tělo, za kterou dokonce dopředu zaplatila autorská práva. Je to šikovná knížka, která může odradit děti od drog. Bohužel, na patřičných místech, která se údajně bojem proti drogám zabývají a mají na to miliony, nebyl o knihu zájem.... Pavla vychovala šest dětí. Učí angličtinu, překládá občas pro Český dialog, především úvodní Slovo.