Velikonoce - čas slzí i radosti

JARO 2011 Ohlasy a názory česky
obálka čísla

Smutek z Ježíšovy smrti a radost z jeho vzkříšení tvoří základ křesťanství. Věřící skrze Kristovu smrt dosahují odpuštění hříchů - protože ON za ně zaplatil svým životem. A jeho zmrtvýchvstání nám dává naději: smrt neznamená konec všeho...

Za Ježíšova života se proti němu postavily dvě síly: římští vladaři ho podezírali, že podněcuje lid ke vzpouře proti nim a židovští učenci jej označili za rouhače. Tehdy došlo k rozdělení judaismu a křesťanství.

Každý měl svou pravdu. Vždyť kdo by chtěl žít v beznadějném područí? A kdo by nedoufal, že přišel už tak dlouho očekávaný Mesiáš?

Sám Ježíš se nazýval "Synem člověka" a nikdy o sobě neřekl, že je "Synem Božím". To říkali jeho učedníci, protože věřící jsou přece Božími dětmi...

Jako Mesiáš přišel osvobodit lidi od jejich hříchů. I když nebyl skutečným rabínem, považovali ho za lepšího učitele, než všechny soudobé židovské autority. Proto byl vyhnán ze synagog, proto učil lid a své učedníky v domech přátel nebo pod klenbou nebe. Znal židovské právo a uměl poradit. Kromě umění mluvit měl Ježíš také dar konání zázraků: léčil nemoci, vyháněl zlé duchy, dokázal nakrmit zástupy a klidnit přírodní živly. Dokázal oživit mrtvé - cožpak to někdo před ním uměl?

Řím se bál, že židovský národ by se mohl vzbouřit proti jeho nadvládě. To nemohl dopustit už z prestižních důvodů. Ze stejně prestižních důvodů označili duchovní vůdci židů Ježíše za nepřítele, který štve lid proti platným zákonům. Proto musel zemřít.

Den před svou smrtí se svými učedníky povečeřel. Pohostil je chlebem a vínem, které přirovnal ke svému tělu a krvi. Pak odešel a před příchodem vojáků se modlil k Bohu. Když byl zatčen a přiveden před velekněze, židovskou radu a římského místodržícího Piláta Pontského - věděl, že je to začátek jeho cesty na smrt. Pilát dokonce dal přítomným možnost Ježíše zachránit, ale zfanatizovaný dav jej poslal na kříž.

Ježíš byl hanoben, jeho cesta na Golgotu byl plna bolestí, nenávistných výkřiků a výsměchu. Byl spolu s dvěma zločinci přibit na kříž a zemřel vyčerpáním ve strašlivých mukách. Podle evangelií to bylo ve tři hodiny odpoledne. Celý křesťanský svět si jeho smrt připomíná na Velký pátek.

Ještě ten den byl sňat z kříže a pohřben. O tělo požádal Římany jeho tajný následovník Josef z Arimatie. Ježíš byl pohřben v jeho hrobě, teprve nedávno vytesaném ve skále. Když o tři dny později přišly k hrobu ženy, aby Ježíšovo tělo nabalzamovaly, nenašly je. Velký kámen, uzavírající vchod, byl odvalen a tělo zmizelo. Objevil se anděl, který jim řekl, že Mistr vstal z mrtvých a odešel do nebe ke svému Otci.

Kristus se pak třikrát objevil mezi svými učedníky a lidé pochopili, že vstal z mrtvých. Mezi těmi, kdo jej milovali, zavládla radost a naděje. Po čtyřiceti dnech byli učedníci svědky toho, jak jim Ježíš zmizel z dohledu a vstoupil na nebe.

To je příběh Velikonoc, který je velkým vítězstvím nad světskou mocí, je vítězstvím nad hříchy a smrtí.

Venda Šebrlová

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012