V hlavní roli duben

JARO 2011 Ostatní česky
obálka čísla

S jeho třicetičlenným mužstvem zažijeme i v roce 2011 spoustu dobrodružství. Cožpak se hned prvního, na Huga, nebudou lidičky navzájem vyvádět z míry všelijakými bystře vymyšlenými šprťouchlaty? Nebudou snad vykřikovat "Apríl!!!" a následně se smíchy chytat za kulatá i plochá bříška, jestliže se jim povede bližního pořádně napálit?

Osmnáctého, na Valérii, se dostaví první jarní úplněk. Rozsvítí Měsíc jako reflektor, a stanoví pro tento rok datum Velikonoc. Duben je veliký hráč. Cítí se polichocen, že na něj letos vyšel "pohyblivý svátek." Na jeho povel se velikonoční dny začnou řadit a balit zavazadla na cestu. Půjdou za světlem v pravidelných čtyřiadvacetihodinových intervalech jako poutníci, jeden za druhým a každý ponese poselství z pradávných dob.

21. - na Alexandru, zároveň se znamením Býka na obloze, přijde Zelený čtvrtek. Bude nám vyprávět o Poslední večeři Páně. Přinese v kapse kousek provazu, na kterém se oběsil Jidáš. Lidé budou přemýšlet o tom, jak veliký a odporný zločin je každá zrada. Na důkaz tohoto přemýšlení upečou "jidášky" - pečivo v podobě části provazu, a budou je jíst s medem.

22. - na Evženii, očekávejme moudrý a vážný Velký pátek. Připomene všem, že Ježíš, člověk, byl za své názory a učení, za dobro, které lidem prokázal, lidmi ukřižován. Leckde je dodržován půst a člověk nad chlebovou polévkou rozjímá nebo by rozjímat měl o tom, je-li opravdu člověkem.

23. - na Vojtěcha, přispěchá poutnice do třetice, Bílá sobota s plnou náručí naděje, že z bláta se nemusí pokaždé spadnout do louže. Že utrpení a zoufalství končí a raší nový život. Oznámí konec půstu. Upozorní hospodyňky, aby se začaly připravovat na příští den.

24. - na Svatého Jiří - že ten den vylézají štíři, ví každé batole! - vstoupí mezi nás s velikou slávou Velikonoční neděle. Den, kdy se slaví, pokud možno v kruhu rodinném, nejvýznamnější svátek Velikonoc, Boží hod velikonoční. Slaví se Vzkříšení, návrat Spasitele. Návrat dobra, které bylo považováno za ztracené, návrat lásky a bezpečí.

Celá země se rozvoní. Půvabné ženy v bělostných zástěrkách pocukrují čerstvě upečené beránky. Na porcelánových mísách se budou culit velikonoční mazance napěchované rozinkami, budou se servírovat pečená holoubata s jarní velikonoční nádivkou.

V kuchyních se preferuje zelená barva čerstvých vitamínů, šťavnatosti a růstu, a tak se žádné jídlo neobejde bez kopřiv, bez pažitky, bez špenátu. U stolů zprohýbaných tíhou báječného jídla - smažené kůzlata nedoporučuji, protože něco tak roztomilého by se mělo nechat žít, hýčkat a chránit! - a pití si pak rozjaření hodovníci snadněji podávají ruce i srdce. I stáří a mládí má k sobě blíž.

Mnozí ještě nestačí sklidit se stolu a na kalendář už klepe poslední z velikonočních poutníků.

25. dudna, na Marka, dorazí Velikonoční pondělí. Praví: "Máte se dobře? Rozdělte se s těmi, kdo se mají hůř!" A přivede koledníky.

Dříve se koledovalo z hladu. Dnes už, alespoň u nás v Česku, spíš z plezíru. Podle bonmotu, že každý dobrý skutek má být po zásluze potrestán, musí si ženský rod urychleně obložit zadní část těla připravenými polštářky, neboť je zvykem, že mužský rod, vyzbrojený opentlenými pomlázkami, z vděčnosti za to, že dostal výslužku, dobrůtky a štamprličky, ubohé ženy a dívky zmrská vrbovým proutím. V některých krajích muži tyto ubožačky dokonce polévají ledovou vodou a pak se sami prolévají slivovičkou, vínečkem a pivečkem, aby se zahřáli.

K rozveseleným koledníkům se s radostí připojují děti s řehtačkami. Pějívají pak do zblbnutí tradiční songy, jako například:

Koledníci jdou,
nic vám nenesou.
Bude lépe vše jim dáti
nebo budou všechno bráti.
Časy jsou horší než jindy,
zlepší se až na Svatého Dyndy.

Všude se válejí zničená umělecká dílka ve formě skořápek pečlivě malovaných vajec, která nenávratně mizí ze světa, podobně jako zmizely kresby v písku původního obyvatelstva Austrálie. Pojídači vajec totiž málokdy ocení jejich vzhled a bývají za tuto netečnost potrestáni zvýšenou hladinou cholesterolu.

V raném mládí jsem se od časného rána známých i neznámých koledníků obávala. Jejich cílem bylo za každou cenu dobýt náš dům, jako válečnou pevnost, vyhledat mne, zmlátit mne, pak se pořádně opít a následně olemovat zpáteční cestu obsahem svých žaludků. Ti pak, kterým se podařilo najít volant, se při odjezdu marně pokoušeli vyvrátit několik nevinných stromů v naší zahradě. Pozvracený pes Alík a kocour Honza nevěřícně kroutili nad koledníky hlavami a pouze z eminentní věrnosti nevzali všech osm noh na ramena.

V poledne koledování skončilo. Vyprala jsem psa i kocoura v neckách, pověsila je po vzoru Josefa Čapka na šňůru, aby okapali, poté je sundala, zahnala ke kamnům a zamkla vrata.

Odpoledne po Velikonočním pondělí maminka vítala hosty, hrála na klavír, zpívalo se, vyprávělo, a tak Velikonoce končily.

Duben ještě končit nehodlá. Chystá se nás ohromit svou poslední atrakcí, kterou je pálení čarodějnic.

Třicátá dubnová noc je čarovná. Po setmění, za humny každého města, obce a obcičky vzplanou připravené hranice dříví. Jimi ozářený horizont oblékne kostým raného středověku. Lidé budou sedět kolem ohňů v báječné náladě. Tento mysteriózní obřad v nich vzbudí pocit propojení se vším, co v minulosti lidstvo prožilo a vytvořilo. Vyvolá soudržnost, hrdost, schopnost odpouštět. Někteří jedinci budou tančit, ti méně obézní si zaskáčou přes plameny.

Všichni budou chtít tuto tajemnou, hřejivou atmosféru prodloužit. Suché větve se budou přikládat až do kuropění. Mnozí podlehnou fantaskním představám natolik, že budou vyhlížet čarodějnice, zda opravdu nepoletují jarním ovzduším na březových košťatech.

Tuto noc zamilovaní kluci olámou jívy, aby mohli, až se rozední, darovat vyhlédnutým kočkám kočičky. Všichni budou snít. Vždyť člověk sní o štěstí, když ho nemá a někdy o něm sní, aniž by si uvědomil, že je šťastný.

Poslední dubnová noc je také určena k poděkování. Letos bychom měli poděkovat planetě Zemi, že nás, nevzdělané, lehkomyslné hazardéry, nevděčníky, bezohledné chamtivce a vandaly vůbec ještě hostí. Každá lidská hlava je chrám, ve kterém se člověk může modlit, aby si to naše milá paní Země nerozmyslela.

Takže, modleme se!

Ludmila Lojdová

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012