Malý rozhovor o českém filmu (Ptá se Martina Fialková odpovídá Tomáš Pilát)

Tomáš Pilát (1964) je filmový publicista, dlouholetý redaktor Českého rozhlasu 3 - Vltava zaměřeného na umění a kulturu pro náročnější posluchače. Je autorem četných zpráv, poznámek, reportáží, glos i recenzí aj. do odborníky vysoce ceněné Mozaiky kulturního zpravodajství a publicistiky. Jako editor a spoluautor připravuje půlhodinový rozhlasový Filmový týdeník aktualit, reflexí, úvah a rozhovorů věnovaných filmové tvorbě. Patří ke znalcům českého i světového filmu. Nově mu vyšla kniha Věra Chytilová zblízka.

Co vás osobně zaujalo z české filmové produkce v roce 2010 a stojí za doporučení?

Jak už to tak bývá, lepší filmy střídaly méně povedené. U dokumentů byla, podle mého názoru, v roce 2010 situace o něco lepší než u filmů hraných, ale ten rozdíl nebyl tak výrazný, jako v letech předcházejících. Svoje tipy k návštěvě kina začnu tedy u dokumentů.

Medvědí ostrovy - Martin Ryšavý opět zavádí diváky do svého oblíbeného Ruska, tentokrát do oblastí věčného sněhu a ledu. Svérázný strýček Váňa putuje na Medvědí ostrovy - na dlouho nefungující polární stanici, kde prožil část svého dětství. Část filmu se odehrává na cestě, část na zmíněné stanici, kde je všechno doslova zamrzlé, nábytek, stroje, úřední hlášení i filmové kotouče. Vynikající snímek propojující různé doby i lidi!

Zachraňte Edwardse je snímkem o lidském odhodlání a lásce. Mladý pár se rozhodne přivést na svět dítě s Edwardsovým syndromem, tedy s postižením, se kterým mnohdy nový človíček ani nedožije porodu a pokud ano, dává se mu tak rok života. Dnes jsou Juliánce tři roky. Citlivě natočený snímek režisérky Dagmar Smržové.

Drnovické catenaccio aneb Cesta do pravěku ekonomické transformace - film zachycující na pozadí dnes už téměř zapomenuté slavné éry fotbalu v Drnovicích události a možnosti raných devadesátých let v Československu, jak někteří lidé k bohatství přišli a jiní kryli podvody. Režisérem filmu je Radim Procházka, který k němu - jako předfilm - připojil asi osmiminutový kraťas Náš první hospodář. Stručně o něm: Václav Klaus na kombajnu, lidi kolem a propojení masarykovské a gottwaldovské tradice v Česku. Vynikající snímeček bez slova komentáře.

Nesvatbov - úsměvný i vážný dokument o jedné východoslovenské vesnici, především pak o tom, proč se její obyvatelé nežení a nevdávají a jak to tamní starosta chce hodně direktivním způsobem změnit. Autorkou filmu je Erika Hníková.

Katka je dalším sběrným dokumentem Heleny Třeštíkové, ukazující, kam až může spadnout drogově závislý člověk. Je to dokument s rekordní návštěvností, i když značnou část diváků tvořily děti během projekcí pro školy.

I hraných filmů, na které stojí za to si zajít do kina, je hned několik.

U mě vedou Pouta režiséra Radima Špačka. Jde o "estébácko-disidentský" příběh z 80. let minulého století minulého století, snímek, který skvěle vystihuje krutost doby. Za zmínku tu stojí i perfektní herecké výkony.

Habermannův mlýn natočil Juraj Herz. Mnozí jeho obdivovatelé si oddechli: po letech je tu zase ten starý dobrý pan režisér navíc s látkou, která v českém filmu není běžná. Oč jde: sudetská ves a válečná zvůle Němců; a tytéž Sudety těsně po válce, a zvůle Čechů. Herz se nebojí - a zaplať Pánbůh za to.

Mamas & Papas jsou osobní výpovědí režisérky Alice Nellis Film natáčený zajímavým způsobem - herci znali pouze výchozí situaci té které scény a v ní před kamerou improvizovali. Jak už název snímku napovídá, jde ve filmu o různé podoby rodičovství, často tragické či nenaplněné.

Jan Švankmajer přišel se svým dlouho očekávaným opusem Přežít svůj život - a nezklamal. je to film hravý, vtipný, výtvarně ojedinělý, se spoustou vynikajících nápadů. Jeho průvodci jsou, s trochou nadsázky, praštěná psycholožka, Freud a Jung. A v hlavní roli stárnoucí muž se zajímavými sny.

Do kategorie hravých snímků lze zařadit i loutkový snímek Jana Svěráka Kuky se vrací. Je to roztomilá pohádka, spíše pro děti než pro celé rodiny, za vyzdvižení stojí výkon Vladimíra Smutného za kamerou.

Piko je film, který české kritiky rozděluje, já patřím k jeho zastáncům. Čtyřiadvacetiletý režisér Tomáš Řehořek natočil pervitinový příběh několika lidí, těch, kteří jsou na něm závislí i těch, kteří narkomanům šlapou na paty. Je to směs umně propojených dokumentárních a hraných sekvencí odehrávající se v prostředí, ze kterých často mrazí.

Neztratil se ani Občanský průkaz, snímek Ondřeje Trojana natočený podle (pro film notně upravené) literární předlohy Petra Šabacha. Čtyři kluci v komunistických sedmdesátých letech, jejich ideály, lásky i zklamání.

Kdo se chce pobavit s hlubším přesahem, měl by zajít na Největšího z Čechů, "rekordmanskou" komedii Roberta Sedláčka; a komu jde jen o zábavu, má tu Ženy v pokušení a Román pro muže.

Zcela mimo kategorie stojí snímek Jana Němce Heart Beat 3D. Němec je skutečně solitérem českého filmu, se svojí sympaticky buldočí povahou si jde svou cestou. Heart Beat tak natočil ve formátu 3D. Vycházel přitom ze starého scénáře, který napsal s Václavem Havlem. Bohatí a mocní smí všechno, přednostně dostanou i lidské orgány, pokud je potřebují, a běda, když se proti tomu někdo postaví. Je to Němcovo staré, asi osobní téma. A Heart Beat 3D je zřejmě prvním artovým 3D filmem na světě.

Kdo z generace mladších herců , nyní často obsazovaných, stojí za zapamatování a v kterém filmu?

Co se "nových" herců týče, zazářila v českém filmu roku 2010 dvě jména, i když jejich nositelé už nejsou žádní mladíci. Ondřej Malý předvedl v Poutech skvělou kreaci estébáka, člověk se ho skutečně bojí. Rosťa Novák pak v Piku skvěle předvedl všechny možné polohy narkomana. Pohříchu ani jeden z uvedených herců se v českém filmu neobjevuje nikterak často a už vůbec ne v hlavních rolích. Minulý rok dokázal, že je to velká škoda.

Své kvality znovu potvrdil Filip Čapka, který s manželkou Zuzanou herecky vévodí snímku Mamas & Papas (Filip už bez manželky pak hraje pozoruhodnou roli v Románu pro muže).

O své místo v českém filmu si říkají Kristýna Liška - Boková a Vojtěch Dyk. Kristina prosvětlila Občanský průkaz, Vojta Ženy v pokušení.

Naopak zaslouženou pozici by už měly mít Petra Špalková, Klára Melíšková a Lenka Vlasáková. A taky Lukáš Latinák, ozdoba loňských snímků Občanský průkaz a Pouta.

Těm, co český film sledují, jistě nedá velkou práci zapamatovat si Karla Rodena, Jiřího Schmitzera, Jana Budaře, Simonu Babčákovou, Annu Geislerovou a Táňu Vilhelmovou. ty k nám z plátna mluví opravdu často.

Zcela samostatnou kapitolu by si zasloužil film animovaný, ale to by bylo opravdu dlouhé povídání. Tak snad příště.