Krása šperků a drahokamů

JARO 2011 Kultura česky
obálka čísla

Koncem 19. století si rozšiřování domácí řemeslné výroby a prvních průmyslových závodů v Čechách vynutilo vznik odborných škol. Účelem bylo výrobu pozvednout, šířit její teoretické a praktické znalosti, vychovávat uměleckořemeslné odborníky. V Českém ráji, v kraji drahých kamenů a granátových šperků, vzniká koncem 19. století, přesněji v roce 1884, císařskokrálovská odborná škola pro broušení a zasazování drahokamů - tehdy jediná ve střední Evropě. Provizorní učebny byly umístěny v přízemí měšťanské školy na tehdejším náměstí. Virtuózní výrobky, které zde vznikaly v secesním stylu, reprezentovaly roku 1904 školu i tehdejší mocnářství na světové výstavě v metropoli amerického středozápadu Saint-Louis. Ani dvě zlaté medaile, které tam škola získala, nepřiměly městské zastupitele na turnovské radnici k tomu, aby byly vyčleněny peníze na stavbu nové budovy. Až dne 18. srpna r. 1908, v den narozenin císaře France Josefa 1., byl položen základní kámen nové školy. Pedagogický sbor byl nejen velmi kvalitní, ale i obětavý. Např. vynikající rytec a uznávaný heraldik Karel Zapp vybavil ryteckou dílnu stroji ze svého závodu, zavedení elektrického pohonu pro broušení dodala pražská firma známého vynálezce ing. Františka Křižíka. Po roce 1918 významnými pedagogy školy byli: Zdeněk Juna, tehdejší ředitel školy, jehož krédem bylo, že účelem práce není jen zdroj obživy, nýbrž ukojení smyslů pro krásno, dále pak vynikající glyptik profesor Karel Tuček, jehož kameje okouzlují dodnes a další významné osobnosti z umělecké branže. Po roce 1945 byl pověřen vedením školy Josef Bezemek (1945 - 1952). Ke stávajícím oborům přibylo umělecké kovářství a zámečnictví, vyučujícím byl Václav Žďárský. V padesátých a následujících letech zde působili profesoři Kolombo, Chmelík, ak.sochař Bergman, broušení drahokamů vyučuje odborný učitel V. Šonský, zlatnictví vede J. Jambor, rytí kovů J. Faturik a kovářství vyučuje B. Vorel. Zlatnickví pak vedou odborní učitelé Belda a Chval. Pozdějšími řediteli školy byli ak. sochař Jiří Prudič, její absolvent, který musel v době normalizace abdikovat a jeho místo zaujal prom. fyzik Miroslav Beran, po roce 1989 jej nahradil ak. malíř Václav Žatečka, následoval Mgr. Jiří Mašek. Nynější ředitelkou školy je Ing. Jana Rulcová.

Výtvarná školní produkce podrobně sledovala vývoj uměleckých řemesel, který prodělávala celá výtvarná sféra. Poslední desetiletí školy vycházelo a vychází z uměleckých snah v úzkém kontextu s mezinárodním rozvojem kvalitních řemesel. Do konce druhé světové války studenti absolvovali školu po tříleté odborné přípravě bez maturity. Od šedesátých let minulého století bylo čtyřleté studium zakončováno maturitou. Ke čtyřem základním oborům: Plošné a plastické rytí kovů, Umělecké kovářství a zámečnictví, Zlatnictví a stříbrnictví, Broušení a rytí drahých kamenů přibylo po roce 1989 ještě Umělecké odlévání.

Význačnými absolventy školy jsou například malíři Jaroslav Šerých, Ladislav Karoušek, Josef Jíra, sochaři a medailéři Josef Drahoňovský, Jiří Prádler, Adolf Havelka, Štěpán Klas, rytci Miloš Ondráček či Václav Fajt, glyptici Karel Tuček, Václav Hanuš, Josef Soukup, šperkaři Blanka Nepasická, Jiří Belda starší i mladší a mnoho dalších. Mezi absolventy patří osobnosti, které se dnes věnují oborům z oblasti výtvarné, hudební, literární i divadelní.

Škola získávala vždy významná ocenění: například zlatou medaili na světové výstavě v Saint Louis (1904) a v Londýně (1906). Na výstavě dekorativního umění (1925) Grand Prix. Po II. světové válce se úspěšně prezentovala školními pracemi na světových výstavách v Montrealu (1962) a v Osace (1972), dále ve Švýcarsku, Německu, Polsku, USA. Na každoročních mezinárodních výstavách šperku a bižuterie v Jablonci nad Nisou.

Vedle vysokoškolských insignií, kulturních a sportovních cen se škole dostalo cti zrestaurovat renesanční Svatostánek ze svatovítského pokladu (1934), zhotovit kopii svatováclavské koruny (1966 - 1967), vystavené na světové výstavě EXPO´67 v Montrealu i na Světové výstavě v Osace. Faksimile korunovačního žezla a jablka (1979 - 1981). Významnou zakázkou byla kopie koruny a jablka Pražského Jezulátka pro španělskou Sevillu (2002). V letech devadesátých škola vytvořila pohár s křížem zdobený granáty jako dar pro papeže Jana Pavla II. a soubor šperků pro královnu Alžbětu II. u příležitosti její návštěvy v Čechách. Koncem roku 2008 zaznamenal zastupitelský úřad v Káhiře rostoucí zájem egyptské strany o spolupráci se Střední uměleckoprůmyslovou školou a Vyšší odbornou školou v Turnově (nynější plný název) při obnově a rozvoji šperkařství pro Egypt. Vznikl projekt "Prezentace českého šperkařství jako kulturního dědictví", jehož cílem se stala prezentace mistrného českého šperku a oborů s ním provázaných v zemi na Nilu. V Káhiře proběhla výstava šperků absolventů turnovské školy i ukázek granátových skvostů, doplněných dokumentací návrhů a fotografiemi z praktické výuky šperkařského řemesla. Velký úspěch výstavy i prezentace, zájem o vysokou úroveň českého šperkařství a kvality vzdělání zlatnického oboru a s ním propojených oborů ostatních - to jsou zlaté klíče, které odemykají dveře k další mezinárodní spolupráci. Neméně zajímavou kolekci historických šperků i současných prací absolventů školy od roku 1900 je možné si v sezóně prohlédnout v Muzeu Českého ráje v Turnově.

Když jsem v rámci 125. výročí založení Střední uměleckoprůmyslové školy a Vyšší odborné školy v roce 2010 budovu školy procházela a prohlížela si její prostory i podkroví, napadlo mne, že tak krásné nebývaly. V rytecké dílně mě kroky zavedly k pracovnímu stolku, nad nímž jsem přečetla nápis: "Osvojiti si zručnost ve vedení rýtka vyžaduje stálého cvičení!" Ach, to místo přece znám: z doby, kdy jsem tu pronikala do tajů rytectví kovů. Nakolik jsem si onu zručnost osvojila, nevím. Jedno však vím určitě: byla jsem nejen v tu chvíli, ale stále jsem hrdá na to, že se sama mohu počítat mezi absolventy dnes slavné turnovské "šperkárny".

Olga Szymanská

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012