Film: Nickyho rodina

JARO 2011 Kultura česky
obálka čísla

"Všechno se dá uskutečnit, když to není vysloveně nemožné, když na to člověk zaměří svou mysl a když je rozhodnutý, že to udělá," tvrdí Nicholas Winton

Kdo je Sir Nicholas Winton, snad nemusím našim čtenářům příliš připomínat. O tomto nezištném zachránci téměř sedmi set dětí, kterým hrozila začátkem války smrt v plynových komorách, jsme už vícekrát a rádi psali. (Například v roce 2009 v číslech 1-2, 5-6, 9-10, 11-12.)

Včera večer jsme měly s kolegyní Martinou Fialkovou tu čest zúčastnit se s řadou dalších hostů (včetně Václava Havla, ministra zahraničí Karla Schwarzenberga, velvyslanců z mnoha zemí aj.) slavnostní premiéry filmu. A - důležitými hosty samozřejmě byly i mnohé zachráněné děti z roku 1939, kterým je dnes kolem osmdesáti let. Jsme s Martinou pyšné, že zástupkyní Českého dialogu pro Británii je "dítě" Lady Milena Grenfell-Baines, která tehdy odjížděla od svých rodičů do neznámé země se svou mladší sestrou Evou.

Moderátorem slavnostní premiéry filmu Nickyho rodina byl Pavel Zuna, jehož babička byla také jedním ze zachráněných dětí. Kdyby tehdy Nicholas neučinil to co učinil, nebyl by dnes Pavel na světě. A nebylo by na světě i dalších několik tisíc lidí, kteří jsou potomky těch zachráněných 669 dětí. Řada z nich se s Nicholasem setkala a setkává i nadále, a co je nejúžasnější - většina z nich se rozhodla nechat se od něho "nakazit virem dobra", tedy pomáhat někomu, kdo pomoc potřebuje. A tak díky jejich dalšímu šíření tohoto krásného viru vznikla a dále vzniká v celém světě řada projektů na pomoc potřebným. Ať už jsou to ubohé děti v Keni umírající na AIDS nebo babičky a dědečkové v blízkém domově pro seniory, kteří strádají fyzicky i nedostatkem zájmu blízkých. Celé žákovské a studentské třídy a školy se s elánem mládí zapojují do humanitních projektů. Škola v českém Kunžaku, pojmenována po Siru Wintonovi, byla také iniciátorkou petice, kterou v Česku podepsalo více než 100 000 dětí, a která navrhla, aby Siru Nicholasovi Wintonovi byla udělela Nobelova cena míru... Tento návrh předal místopředseda Senátu Přemysl Sobotka po skončení projekce norskému velvyslanci v ČR Jensi Eikaasovi.

Před promítáním defilovali na pódiu tvůrci filmu, herci a "děti". Režiséra Matěje Mináče inspiroval Wintonův příběh již k třetímu filmu. (První byl Všichni moji blízcí (2001) a druhý Síla lidskosti - Nicholas Winton (2002).

A tak už k filmu Nickyho rodina:

Nebyly jsme s Martinou zdaleka samy, jejichž dojetí nad mimořádně lidským a hlubokým příběhem, umělecky ztvárněným do filmu, spotřebovalo řádku kapesníků. Popotahování nosem se ozývalo zleva i zprava...

Dokumentární záběry týkající se Hitlerovské stvůry, války, drastického loučení dětí s rodiči na nádraží u vlaku, kdy se většinou viděli naposledy v životě, pláč malých dětí na klínech starších sourozenců ve vlaku, když projížděly Německem a vojáci jim např. rozházeli kufry a pošlapali obrázky jejich rodiny, smutek po příjezdu do Londýna, když na mnohé z nich nikdo nečekal, ačkoli měl...

Dokumentární část byla doplněna hranými rekonstrukcemi a také vyprávěním, vzpomínkami účastníků.

Slzy z očí se nám nekoulely jenom kvůli viděným hrůzám, ale i dojetím z dobrých okamžiků, skutků, chcete-li, které jakoby přirozeně sypal denně z rukávu mladý Nicholas. Ono sehnat pro stovky dětí náhradní rodiče - a to rychle navzdory byrokracii a bez podpory úřadů - nebylo moc snadné. On se však nedal a dělal všechno proto, aby děti přivezl, i kdyby musel falšovat dokumenty, což občas dělat musel a k čemuž se přiznal.

Ačkoli Nicholas pochází z německo-židovské rodiny, která se přistěhovala včas do Británie, nehlásí se k žádnému náboženství, dokonce říká, že je ateista. A dodává, že důležité je, aby byl i člověk vychován k slušnosti. Pak se prostě slušně chová, ať už má víru či nemá.

Ve filmu také uvedl, že kromě byrokracie (nicméně děkujme Británii, že jako jediná!!! země na světě - a že jich Nicholas oslovil moc a moc - souhlasila s přijetím dětí), měl jeden malý konflikt. Přišli za ním rabíni a řekli, že není přípustné, aby židovské děti byly vychovávány v adoptivních křesťanských rodinách. A že to musí ihned přestat.

"Nepřestane," odpověděl. "Nemyslím si, že mrtvé židovské děti jsou lepší než živé, vychovávané křesťany."

Kdybych měla film hodnotit, jakože se to přes slzy činí dosti těžko, scházel mi tam větší prostor pro konkrétní příběhy dětí i jejich rodičů - jak vlastních, tak nevlastních, jejich další život v Anglii a dále. Konec filmu byl dominantou názvu filmu, kdy se tisíce a tisíce lidí stalo Nickyho rodinou nejen tím, že jsou potomci zachráněných dětí. Tito potomci rozšířili "virus dobra" mezi své vrstevníky natolik, že vznikly tisíce dalších skupin pomáhajících potřebným. Ale na můj vkus byl konec filmu až moc polopaticky nabitý těmi pozitivními ukázkami obětavých dětí a mládeže. Připomínalo mi to agitky z dřívějšího režimu, zkrátka méně by bylo více. Nicméně, nutno smeknout před režisérem Mináčem a jeho třemi filmy...

Eva Střížovská

Film se bude kromě českých kin promítat i v USA, Británii, na Slovensku a na zahraničních filmových festivalech.

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012