Úbytek půdy

JARO 2011 Aktuality česky
obálka čísla

Každým dnem přicházíme o 14 hektarů zemědělské půdy. Půda a obzvláště ta zemědělská patří k bohatství každé země. Měli bychom s ní proto zacházet velmi uvážlivě. Bohužel tomu tak vždy nebývá: nejen že zcela mizí, ale zhoršuje se i její kvalita. Podle Českého statistického úřadu činí celková výměra zemědělské půdy v České republice zhruba 4,2 milionu hektarů, avšak každým dnem jí ubývá těch o 14 hektarů. Nejvíce půdy ubývá v důsledku průmyslové a bytové výstavby - téměř 39 % z celkového úbytku, přes 25 % připadá na těžbu nerostných surovin, necelých 12 % na dopravu a sítě a o zbytek se dělí vodní hospodářství, rekreace a sport, následné zalesnění a ostatní. Nejde však pouze o to, že mizí půda, která by mohla sloužit k pěstování plodin; kromě úbytku dochází k její degradaci kontaminací a zrychlenou erozí. Navíc, ze širšího pohledu, plní půda kromě zemědělských funkcí mnohé další, především vodohospodářské a ekologické. Negativní důsledky jsou zřejmé a mohli jsme se o nich opětovně přesvědčit při nedávných záplavách.

Počátky nešetrného chování k zemědělské půdě spadají do 50. let minulého století. Začalo to nesmyslným scelováním pozemků, pokračovalo nástupem industriálního zemědělství s jeho těžkou technikou a masivními zábory půdy pro občanskou a průmyslovou výstavbu a těžbu nerostných surovin - a to vše nekončí ani dnes. Za posledních 80 let zmizelo u nás více než 22 % zemědělského půdního fondu. Historicky nejhorším obdobím byla léta 1976 - 1981, kdy se ztrácelo téměř 40 hektarů denně. K nepříliš šetrným zásahům do přírody patří také vodohospodářské stavby, kterým se říkalo meliorace, ale správné označení je odvodňování.

Důvodů, proč si půdy stále nevážíme, je několik: nízké celospolečenské povědomí o významu tohoto bohatství, nevhodná legislativa a s ní související velmi nízké ceny půdy, které neplní funkci ekonomického nástroje její ochrany (několikanásobně nižší než v jiných zemích - metr kvalitní zemědělské půdy se dá pořídit již za zhruba 27 Kč), přílišná benevolence vůči požadavkům developerů.

Samostatnou kapitolu představuje neúcta a soustavné porušování územních plánů, jejichž změny - iniciované investory - jsou téměř trvalou činností v řadě měst a obcí. Jednou ze slabých stránek provázejících problém ochrany půdního fondu je činnost kontrolních orgánů ustavených k tomuto účelu (většinou jsou součástí odborů životního prostředí obcí s rozšířenou působností a krajů) a neúčinnost případných sankcí. Velmi čitelným příkladem špatného zacházení s půdou jsou takzvaná satelitní městečka, mnohdy postavená uprostřed jinak úrodných polí.

(tes)

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012