Pavlovi Husičkovi

11-12 2010 Ostatní česky
obálka čísla

Obvykle začínají statě tohoto druhu a při těchto posmutnělých příležitostech titulkem s předložkou "Za". Už jenom z toho je každému jasné, že následně pak jmenovaný opustil tento pozemský svět. Možná, že právě z ohledem na tuto zvyklost mám k této předložce jistou averzi a proto jsem původně chtěl začít tvarem "O Pavlu Husičkovi", abych pak nakonec stejně skončil u oslovení bez jakýchkoli doplňků, protože "milý Pavlíku, Huso, Husajdo,tak ňák se mi o Tobě nechce mluvit v minulém čase a ve třetí osobě".

Dobře si pamatuji, kdy jsem Tě osobně poznal. Bylo to krátce po zahájení provozu jazzového klubu Parnas, na čemž měl nehynoucí zásluhu Karel Velebný a Ty jsi tam byl nejen viděn ale hlavně slyšen jako jak jinak než znamenitý „chórusák“ a to hned v několika skvělých uskupeních, neboť na rozdíl od jiných životních oblastí je takzvaná „promiskuita“ v jazzu jevem více než žádoucím. Dále jsem o Tobě věděl, že patříš k silné jazzové „squadře“, která měla své kořeny ve Zlíně – poté Gottwaldov - nyní chválabohu opět Zlín a ke které přináleželi ještě Josef „Bažík“ Pavelka, Felix Slováček, Jirka Hlava a další, kteří ať mě omluví, že jsem je nejmenoval.Ty jsi tenkrát už zastával prestižní místo v orchestru Karla Vlacha, což jsem já, jako tenkrát čerstvě příchozí do pražského jazzového světa, příjímal s velkým respektem. To jsem ještě netušil, že za pár let se spolu a s # Traditional jazz studiem Praha podíváme na dva měsíční zájezdy do Itálie a # budeme sdílet často i hotelové pokoje, na kterých jsme probrali mnoho hudebních a nehudebních témat.

Milý Pavle, stejně jako já a vůbec my všichni, co se pohybujeme v této hudební oblasti, dobře víme, že si náš osud v muzice nevybíráme - ten zatracenej jazz si toho či onoho prostě vyhlídne a posléze uchopí a pevně nás drží celý život. Ale je to zajetí krásné a trvalé, které nekončí tady na zemi - okamžik odchodu z tohoto pozemského světa je jenom mezníkem, za kterým už existuje jenom bezstarostný věčný jam session se všemi těmi, kteří nás předešli. Takže Pavlíku Husajdo, ať je Ti tam nahoře fajn v té „milé společnosti“ Luďka Hulana, Káji Velebného, Vládi Žížky a všech dalších kamarádů a kromě krásných chórusů pokračuj ve vymýšlení dalších, pro tebe typických bonmotů typu „Afganistán draselný“. A i ten Tvůj poslední říká vše: „BYLO MI TU S VÁMI DOBŘE. ODCHÁZÍM DO VELEBNÝCH KRAJIN.“

I nám s Tebou bylo dobře. A tak nejen sbohem, ale i nashledanou. A drž nám tam místo.

Vít Fiala

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012