Ještě ke smrti Jana Masaryka

    Před časem jsme uveřejnili rozhovor s dr. Antonínem Sumem (ČD 9/2001), posledním tajemníkem ministra zahraniční Jana Masaryka. Dr. Sum zastával názor, že ministr spáchal sebevraždu. Reakci na tento rozhovor nám zaslal dr. Vladimír Kabeš, pamětník této události. V redakci se jeho článek bohužel ztratil. V rámci nových objevených poznatků týkající se srmti Jana Masaryka (viz rubriku Stalo se...13. března) jsme dr. Kabeše požádali o zaslání kopie.

    Jako aktivní pamětník let 1945-48 nemohu přejít mlčením některé poznámky, tlumočící názory pana doktora Antonína Suma na únorové události a zejména na smrt ministra Jana Masaryka.
    K prvnímu bodu se pozastavuji nad tím, že by dr. Petr Zenkl byl považoval komunistickou hrozbu za "švandu". Události 20. února byly vyvolány posledním pokusem zarazit komunistické bezprávné počínání dříve, než by národ mohl v květnu znovu vyjádřit svou skutečnou vůli. Je pravda, že Ferdinand Peroutka nepovažoval puč za možný, poněvadž by prý byl "protiústavní". Podobně snad smýšlel i dr. Ripka a jiní, ale dr. Zenkl a skupina mladých kolem něj (Horáková, Hora, Jan Stránský a další) si byli plně vědomi rostoucího nebezpečí. Že by demise ministrů, ostatně předem dojednaná s presidentem Benešem, se byla konala bez vědomosti Jana Masaryka a že by jeho podřízený nazval rezignující ministry s jeho souhlasem "voly", se zdá být holým nesmyslem. Bohužel to byl právě Jan Masaryk, který se 20. února omluvil nemocí a na rozhodující vládní schůzi nepřišel a ani písemně svou funkci nesložil. Naopak, 26. února řekl v rozhlase, že si s Gottwaldovou vládou "rád zavládne".
    Bod druhý: po celých třicet let svého života v republice jsem měl čest a potěšení sledovat a obdivovat veřejný i soukromý život Jana Masaryka, spolužáka a blízkého přítele mého otce. Znal jsem jeho veselé i chmurné nálady, jeho mistrné klavírní improvizace, jeho brilantní jazykové interpretace, ale také jeho odpor ke všemu násilí, včetně střílení zvěře nebo i užívání vzduchovky do terče. Raději odešel, než by naslouchal zvuku zbraní. Byl to člověk po této stránce až neurotický a považuji za správnější jeho výrok při Drtinově pokusu o sebevraždu ("z okna skákají jenom služky") než domnělé sdělení doktoru Heidrichovi před oknem jeho ložnice. Fyzické strádání, jaké by bylo určitě spojeno s dobrovolným pádem z okna, mu bylo mimořádně těžko snesitelné, což mi později důrazně potvrdila jeho sestra Olga.
    Jsem naprosto přesvědčen, že lidské vlastnosti Jana Masaryka by mu nedovolily odejít ze světa tak násilným způsobem.
    Dr. Sum nebere prostě na vědomí všechna prokázaná svědectví o vpádu do Černínského paláce, o konspiraci domácích i zahraničních živlů. o nepořádku v ložnici, o stopách v koupelně, o sdělení Marcie Davenportové, Claire Sterlingové, dr. Steinbacha, dr. Klingera, Olgy Scheinplugové a ostatních zavčas umlčených účastníků či pozorovatelů.