Český rok s Alenou Hoblovou - listopad, prosinec

11-12 2010 Ostatní česky
obálka čísla

Příroda usíná…

Krajinou jižních Čech putuje skryto do šedých mlh, slunce. Je chladné a vzdaluje se lidem, kterým už vydalo všechno své teplo. Dny jsou krátké, šeré, povětří prochvívá holé koruny stromů. Nikde ptáčka, žádný zvonivý zvuk jeho hlásku nerozptýlí nevlídné nebe, jen skřehotavé vrány, panují.

Postní dlouhé týdny adventu jsou jakýmsi klínem ticha vsunutým do časového proudu roku. Lidská obydlí bývají v tom období schoulená, zimomřivě zavřená do sebe. Uvnitř chalup vrčí a točí se pilné kolovrátky přadlen, jinde, strašidelné příběhy, pohádky a pověsti zpestřují jednotvárnou práci draček peří kolem stolu, ozářeného petrolejovou lampou. Do oken metá vítr chvosty suchého listí, vyje a sténá. Rychle snáší se studená noc jiskřící hvězdami.

I táborská scéna našeho představení tone v „nočním“ modravém přísvitu, ale i příslibu obrazu Vánoc, na který se těší tanečníci i diváci v hledišti. A už je to tady. Zasněnou scénu rázně poruší drsný vpád pastýřů. Huňaté, zachumlané postavy tlučou o podlahu hrubými holemi, obkružují jeviště tvrdými přídupy, skoky v rytmu starodávné obchůzkové hry: "Hej, hej pastýři, bystře vstávejte, neleňte a pospíchejte, svoje dary uchystejte pro Ježíška milého, v chlévě, městě Betlémě, narozeného..." Náhle obraz strne a z jeho středu, jako kouzelný přelud, zjeví se Panna Maria s děťátkem. Vroucně vine ho k sobě, za doprovodu něžně libé ukolébavky, otáčí se kolem své osy ve zlaté záři světel horních ramp, čistá, oproštěná do symbolu všelidského, obrozujícího mateřství. Dojemná chvíle, v níž se objeví malé děti nesoucí po starém zvyku přenosný betlémek, se zpěvem prosté písně: "Já malý přicházím koledovat..." A už scéna ožívá milými koledníky s dary pacholátku. Jdou jeden za druhým, jakoby putovali. Jeden nese pecen chleba, druhý teplé bačkůrky, další pytel mouky, jiný uzenky. Vyrojí se i houf děveček – kolednic, tu s ošatkou vajec, hrnkem kaše, peřinkami "aby Ježíška nezáblo". Ale přicházejí i ti nejchudší, jen s vonící chvojovou větvičkou, s posledním červeným jablíčkem, zapomenutým oříškem.

Všechno je to z lásky a radosti a hřejivá vánoční scéna je jako dobrotivá dlaň velkého tvůrce – Stvořitele. Ozve se široké, vysoké "Aleluja" a krásný zpěv mohutným, vznešeným chorálem, zavírá oponu. Teprve pak přichází ten blahodárný déšť potlesku se slzami dojetí v očích…

A jak je ten zážitek starý? No, dobrých dvacet let, možná i víc, ale zůstává provždy vrostlý do srdce. Děkujeme se pod obloukem sluneční dráhy, na které je slaměné slunce přesunuto na leden, počátek nového roku, nového života. Jsme tu všichni, kteří tu nechali kus sebe, aby druhým bylo dobře – v blahu a v pokoji, na výsostech čisté duše.

Představení "Můj domov" tančil, hrál a zpíval umělecký soubor TÁBOR v městě Táboře.

Námět a scénář dala Anežka Svobodová, choreografii a režii pořídila Libuše Hynková, hudbou ozdobil Josef Krček, scénu a kostýmy oblékla Alena Hoblová. Jedlové a smrkové větvičky na výzdobu divadla a představení dodal les kolem Tábora, hvězdy a hvězdičky na ně zhotovil každý, kdo chtěl a uměl. Snad se tam připletly i některé z nebe! Tím líp!

Loučí se, přeje hodně dobra
o Vánocích a k Novému roku 2011
Alena Hoblová a její Český rok

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012