Zrozen pro baroko

11-12 2010 Kultura česky
obálka čísla

Talent a odvaha, cílevědomost a píle, vlivy raného baroka v symbioze s osobitým stylem předurčily KARLA ŠKRÉTU Šotonovského ze Závořic stát se zakladatelem českého barokního malířství a největším umělcem období od konce středověku do 19. století.

VLIVY

Děd Jan z moravské Olešnice se vypracoval z kožešníka na senátora staroměstské pražské rady: povýšen na vladyku užíval přídomek Šotonovský ze Závořic. Karel se narodil 1610 v domě U černého jelena v Týnské ulici na Starém Městě úředníkovi královské komory Konrádu Škrétovi a Kateřině Herkulesové z Morchendorfu. Po smrti otce byl poslán ke strýci Pavlovi, kutnohorskému mincmistrovi, kde dostal humanitní výchovu a zvládl jazyk latinský, německý a francouzský. S výučním listem od neznámého pražského cechovního malíře odešel (1627) za dalším vzděláním z Čech. Protože rodina Škrétů byla po Bílé hoře nábožensky i politicky perzekuována, odešla matka s druhým synem Jindřichem do zahraničí. Karel pobýval v Basileji a Stuttgartu, poté v Benátkách, Florencii a Bologni. V Římě se stal členem spolku záalpských umělců a zaujala ho tvorba především Rafaela a Michelangela. Po návratu do Prahy (1637) konvertoval ke katolické víře. Jednáními s královskou komorou se mu podařilo rodový majetek (domy v Praze, vinice v Litoměřicích a Mělníku) získat zpět. Mohl se oženit s dcerou malostranského měšťana Veronikou Gröbergerovou, narodil se jim syn Karel. Škréta založil a vedl největší pražskou malířskou dílnu. Stal se nejvyhledávanějším umělcem. Skonal 30. 7. 1674 ve svém domě na Ovocném trhu, 1. srpna byl pohřben do krypty sv. Havla na Starém Městě v Praze (syn Karel zemřel 1691 a je pohřben tamtéž).

VŠESTRANNOST

Deset let po první doložené malbě Posmívání Krista (1630) vytvořil Karel Škréta Narození sv. Václava – první obraz výpravného Svatováclavského cyklu pro augustiánský klášter na Zderaze. Vynikal "vypravěčským" mistrovstvím v námětech monumentálních oltářních obrazů pro přední pražské kostely sv. Tomáše a sv. Mikuláše na Malé Straně, sv. Štěpána, Panny Marie před Týnem a pro chrám Nanebevzetí Panny Marie cisterciáckého kostela v Plasech. Významné je Ukamenování sv. Štěpána pro hlavní oltář katedrály v Litoměřicích, obrazy pro boční oltáře salcburského dómu knížecího biskupa G. Thuna. Úspěšně završil zápas pražských umělců o zachování gotického kamenného baldachýnu nad ce- chovním oltářem v Týnském chrámu. Navrhl a realizoval díla u příležitosti korunovace českého krále Ferdinanda IV. a úmrtí hraběnky Sylvie, markraběnky Bádenské. V Drážďanech dohlédl na realizaci kovové plastiky Krista, jejíž koupi a umístění na Karlův most místo sochy zničené Švédy inicioval Leopold I. V Antverpách vyšla kniha (1661) Cornelie de Bie Het Gulden Cabinet s životopisem Karla Škréty. Navrhl grafiku Oslava Leopolda I. Restauroval díla Dürera a Tintoreta v Obrazárně Pražského hradu. Vytvořil portrét Marie Maxmiliány ze Šternberka.

Podobizny příslušníků dobových elit, oblíbené kostýmově stylizované portréty i mytologické a alegorické kompozice Karla Škréty jsou působivé svou psychologickou hloubkou. Jemnost a křehkost a zároveň vícevrstevný obsah kreseb a návrhů grafických listů z něj udělal velmi žádaného umělce. Vysoce ceněného pro přizpůsobení výtvarného výrazu objednávkám a aplikací požadavků, čemuž se naučil z osvědčených vzorů v Itálii. Jeho přemýšlivý a odvážný duch se nespokojil s pouhým přejímáním či napodobováním: do děl promítl jak elegantně vytříbený klasicismus, tak žánrové vyprávění, které později ještě prolnul caravaggiovským šerosvitem. Zvláště pozdní tvorba dodnes upoutává dokonalostí formy a hloubkou a naléhavostí myšlenky. Díky této všestrannosti se stal nejvýznamnějším malířem své doby.

VÝZKUM

Dílo zakladatele novodobého českého malířství Karla Škréty bylo poprvé souhrnně uvedeno v Rudolfinu (1910) u příležitosti 300. výročí jeho narození. Výběr tvorby v Městské knihovně v Praze (1938) představil Vincenc Kramář. V Národní galerii připravil výstavu umělce (1974) Jaromír Neumann. Současný výstavní projekt vychází také z výsledků výzkumu Národní galerie, Univerzity Karlovy a Ústavu dějin umění AV ČR, během něhož proběhly analýzy a restaurování – leckdy s fyzickou záchranou řady děl samotného malíře i jeho současníků. Byla nalezena či identifikována jeho dosud neznámá díla i díla, pokládaná již za ztracená. Důležité poznatky přinesl historický výzkum v českých a zahraničních archivech. V rámci českého výzkumu jsou na současné výstavě představeny poprvé dva zahraniční oleje. Rané dílo Hra o jablko (Děti pojídající jablka a zápasící o ně), původně v lichtejštenském zámku ve Valticích na Moravě a připisované Poussinovi, odhalil J. Neumann jako dílo K. Škréty. Druhým je Podobizna mladého muže (fragment z většího plátna: portrét dle Škrétovy Podobizny řezače drahokamů Dionysia a jeho rodiny): jde pravděpodobně o dílo současníka.

VÝSTAVA

Národní galerie ve spolupráci s Arcibiskupstvím pražským a Správou pražského hradu připravila obsáhlou výstavu KAREL ŠKRÉTA (1610 – 1674): DOBA A DÍLO. Prostřednictvím nově objevených i restaurovaných děl představuje umělce z více úhlů: osobnost s intelektuálním rozhledem, významného malíře a kreslíře, navrhovatele grafických listů, inspirátora. V originálních historických dokumentech muže úspěšného a energického. Zastánce moderních myšlenek v souvislostech s tehdejším prostředím rudolfínského manýrismu, z něhož vyšel – tedy období mezi pozdní renesancí a raným barokem.

Na výstavě je čtyři sta děl (od sta zapůjčitelů) velkoryse koncipováno do dvou základních částí, rozčleněných do oddílů, stěnami i barvou připomínajících barokní sály či kabinety.

První/menší část výstavy – ve Valdštejnské jízdárně ukazuje začínajícího umělce ve vztahu k rudolfínským mistrům, na něž navazoval. Vliv záalpských kolegů, např. J. von Sandrarta, J. H. Schönfelda a dalších, vliv italských tvůrců na jeho tvorbu. Tvůrčí snahy a rozvoj díla po návratu do Prahy. V prostoru pod balkonem je rekonstruována dobová domácnost a Škrétova knihovna, jež je důkazem umělcovy vzdělanosti a všestranného rozhledu. Na balkoně díla jeho dílny a K. Škréty mladšího.

Druhá/větší část výstavy – v Jízdárně Pražského hradu mapuje v přízemí Škrétův "druhý život": impozantní věhlas a kult, jemuž se těšil zvláště v 18. a 19. století. Na balkoně jeho význam pro literaturu a dramatiku. Oddíly jsou věnovány tvorbě obrazů oltářních, portrétních, například Podobizna Ignáce Jetřicha Vitanovského z Vlčkovic. Uměleckým současníkům v Čechách. Konfrontaci se současníky evropskými, například s velmi ceněnými díly Carraciů, J. K. Lotha, B Strozziho a dalších. Především však Q. Reniho, jehož Zvěstování z Ascoli Piceno je klenotem výstavy. Završením je pašijový cyklus. Oddíly doplňují komory: ukazují mistra v zrcadle historických dokumentů, architektonických nákresů, současníků jako inventorů jeho grafik i ilustrací. Dotvářejí celkový pohled na osobnost a dílo umělce.

Oba celky ještě umocňují barokní plastiky: například sochy J. J. Bendla jsou důstojným protipólem ke Škrétově tvorbě. Díla architektonická dotvářejí s výstavou zvláštní rámec.

Zajímavý doprovodný program tvoří přednášky, komentované prohlídky, filmy, víkendové dílny pro rodiče s dětmi, amatérská - nadšená loutková představení.

Valdštejnská jízdárna, Jízdárna Pražského hradu – do 10. 4. 2011/DENNĚ! 10 – 18 hodin.

Olga Szymanská

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012