Stánek pedagogiky

11-12 2010 Kultura česky
obálka čísla

Jedno z nejstarších českých muzeí – Pedagogické muzeum
J. A. Komenského – vzniklo roku 1892 jako výraz snahy českých učitelů
o zachování a dokumentaci historických tradic českého školství a pedagogiky.

Dnes význačné badatelské a dokumentační centrum. Jediné s orientací na dějiny školství, pedagogiky, učitelství a vzdělanosti od středověku po současnost, zdůrazňuje jejich tradici a vývoj v evropském kontextu. S návazností na – v chronologickém sledu – život, dílo a nadčasový odkaz Jana Amose Komenského. Muzeum sídlí v domech U Zlatého slunce a U Zlatého šífu, jejichž původ je znám již od konce 14. století (několikrát přestavovány, jsou na Hubertově plánu i v Langweilově modelu Prahy). K jejich proslulým majitelům patřil Havel Oberšvender – opatrovatel stříbrného nádobí Rudolfa II., zvaný stříbrný komorník.

EXPOZICE

Odkaz J. A. Komenského – Tradice a výzvy české vzdělanosti Evropě – stálá výstava (doprovodná akce Předsednictví ČR v Radě EU 2009) zachycuje aktuální téma. Prostřednictvím textů, fotografií, obrazů, map a exponátů představuje nejvýznamnější body, jimiž česká kultura a učenost přispěla celé Evropě. K nejsledovanějším patří události a směry, vlivné osobnosti a skupiny myslitelů s věhlasem, daleko přesahujícím hranice země. Expozice je dělena do dvanácti celků, jež plynule přecházejí jeden do druhého: obsahově o počátku křesťanské vzdělanosti, vzniku pražské univerzity, zlatém věku humanismu, období baroka, 18. – 20. století. Důraz klade na vzdělávání novodobého českého národa a vznik samostatné republiky. V závěru ukazuje období totality (1938–1989) a současný vývoj v oblasti školství.

OBSAH

Osmijazyčný slovník (1585) a Komenského spisy ze 17. století, především Orbis Pictus, Janua linguorum reserata či Vestibulum patří mezi nejvzácnější exponáty stálé expozice. Stejně jako rekonstrukce školního kabinetu konce 19. a první poloviny 20. století i s dobovými školními pomůckami a s průhledem do staré třídy. Staré slabikáře, dobové školní učebnice, vysvědčení (např. Edvarda Beneše) či univerzitní indexy (např. T. G. Masaryka). Nebo vzácné školní obrazy, podle nichž se učilo ve dvou předchozích stoletích), jedinečná sbírka medailí současných českých vysokých škol. Mnohé školní pomůcky, učebnice, staré tisky, výuční listy – vše ze sbírek archivu muzea a z jeho bohaté knihovny a fotoarchivu.

PORTRÉTY

"Rod de Geerů očima malířů – portréty mecenášů Jana Amose Komenského" je významná kolekce obrazů, zachycující podobizny Komenského dobrodinců za jeho pobytu v Holandsku, kterou jsme mohli v celé kráse spatřit.

Louys (Ludvík) III. de Geer van Gaillarmont
(1555–1602) s manželkou Jaene de Veille
(1557–1641) a Louyse (Ludvík) IV.
(1587–1652) s chotí Adrianou Gérard
(1590–1634) – všechny od malíře D. Becka
byli nejznámějšími osobami rodu. Nejstarší syn Ludvíka IV. Lousans (Vavřinec) de Geer (1614–1666),choť Margareta van Grommon (1620–1657) – oba zvěčnil Abraham de Vrios, který sháněl odborníky. Jeho přítel, skotský protestantský teolog John Dury a Samuel Hartlil mu doporučili J. A. Komenského. Vavřinec sympatizoval již dříve s Komenského úsilím o celkový mír, pokoj, klid a nenásilí a se snahou o smír mezi různými křesťanskými konfesemi. Proto se stal jeho mecenášem, hlavně při vydávání jeho spisů. Jan Amos se seznámil i s poradcem rodiny de Geerů Hottonem. Přání v závěti, aby nadále Komenského finančně podporovala, po skonu Vavřince jeho rodina plnila do písmene. "Učitel národů" svého mecenáše Vavřince proto nazval "Nejpevnějším poutem domu de Geerů".

Kolekci portrétů de Geerů uzavírá tvář Louyse (Ludvíka) de Geer als Kind (1731–1737) od anonyma holandské malířské školy (1734), naopak otevírá ji krásný portrét baronky Wally de Geer van Jutphaans- Bom, která roku 1997 předala celou sbírku do péče muzea v Naardenu. Stálou expozici provázejí i kovové plastiky Igora Kitzbergra, zejména portrét Karla IV. a reliéf Cyrila a Metoděje i plastika J. A. Komenského. K dostání je katalog o rodu de Geerů – autora V. Habrlanta.

Olga Szymanská

BERNARDU DE GEEROVI - (V Amsterodamě 8. srpna 1666)

Vysoce vznešená duše, Pane Bernarde de Geere!

...Mně musí býti více líto jakožto adoptovanému schovanci Vašeho domu, že mi nebylo již dopřáno splatiti dluhy své vděčnosti dobrodincovi ještě za jeho života, avšak rád uznávám, že jsem tím více vázán, abych pospíšil se vším tím, čím jsem mohl danému slovu dostáti u Tebe, univerzálního dědice. Poněvadž však mluviti o tom nedovoluje zármutek, odkládám to na později, vyprošuje Tobě se všemi truchlícími Ducha věřitele a všeliké útěchy. Buď zdráv, silen a žij Bohu, milovaný Šalamoune, nejmoudřejší dědici největšího Davida (muže podle srdce Božího), ozdoba a budoucí slávo celého Svého domu i zarmoucené církve.

Takové přání vyslovuje věrný Kristův a Váš služebník stařec Komenský ochablou stařeckou rukou.

(z knihy Sto listů Jana Amose
Komenského, Praha 1942)

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012