Příběh o lásce a povinnosti

    Většina mých příběhů má počátek v mé mladosti. Tentokrát vás seznámím s osudem biblické ženy jménem Rút.
    Rodem pocházím z krajiny mladoboleslavské, kde byla velmi pevně zakořeněna církev českobratrská. Jejím příslušníkům se s trochou hanlivého přídechu říkalo "berani". Již v útlém mládí jsem se setkala s biblí zvanou Kralická. Je to krásná kniha netoliko pro svůj obsah, ale i pro krásnou bohatou češtinu. Její překlad pořídili členové Jednoty bratrské v 16. století. Později se k ní vraceli jazykovědci obrozenecké doby, když křísili český jazyk z jeho úpadku, hledali tam inspiraci i dávno zasutá slova. Protože moji rodiče i pan farář Čejka byli moudří, tak první, co mi doporučili k samostatnému čtení v bibli, byla kniha Rút ze Starého zákona. A právě její příběh vám převyprávím. Pro mnohé zajisté nebude novinkou, ale snad si ho i tak přečtou rádi.
    Kdysi dávno v zemi judské panoval hlad, a proto se z města Betléma vydal muž jménem Elimechel s ženou Naómi a dvěma syny do země moabské, aby tam hledali obživu. Synové se oženili s tamními dívkami, ale osud tomu chtěl, že otec i oba synové záhy zemřeli. Matka Naómi zůstala s mladými snachami sama v cizí zemi. Když se dozvěděla, že v Judeji je lépe, rozhodla se k návratu. Svým moabským snachám nabídla, aby zůstaly, neboť jsou ještě mladé, mohou se vdát a mít děti. Jedna z žen ochotně její nabídku přijala, druhá jménem Rút se rozhodla jít se svou tchyní do její rodné země. Svůj úmysl zdůvodnila těmito láskyplnými slovy: "Nenuť mne, abych tě opustila... nebo kamž se koli obrátíš, půjdu a kdekoli bydliti budeš i já bydliti budu, lid tvůj lid můj a Bůh tvůj Bůh můj... toliko smrt rozdělí mne s tebou." Je to mimořádná ukázka krásného vztahu složitých vztahů mezi tchyní a snachou, přestože byly z různých krajin, různé víry. Naómi s dojetím přijala slova své milé Rút. Cestovaly patrně pěšky nebo na oslíku až do Betléma. Nesly s sebou smutek v srdci nad úmrtím svých mužů. Ač byly obě ženy přijaty vlídně v Betlémě, žily velmi skromně. Když začaly žně, chodila Rút na pole příbuzných rodiny zemřelého manžela. Sbírala klasy na polích, aby zajistila obživu na zimní čas. Jednoho dne přišel na práci své čeledi dohlédnout jeden z bohatých příbuzných jménem Bóz. Přitom si všiml jemu neznámé mladé ženy. Vyptával se na její původ a byl zřejmě okamžitě okouzlen její zvláštní cizí krásou. Kromě toho se dozvěděl o její píli a dobrotě, s níž se stará o svou tchyni. Přikázal proto svým služebníkům, aby jí poskytli jídlo a pití, které jim slouží k občerstvení. Svůj příkaz proměnil v čin tak, že s ní sám poobědval. Okouzleni zřejmě navzájem usedli na okraji pole k jídlu. Rút nezapomněla poprosit, aby část toho co nesnědla mohla odnést své tchyni. Po obědě Bóz požádal služebnou čeleď, aby jí nechávali více klasů na poli, aby měla dost pro obě a odešel. Rút pracovala až do večera a radostně se vracela domů. Protože přinesla neobvykle mnoho, vyptávala se jí Naómi s údivem kde a u koho toho dne pracovala. Když se dozvěděla jméno příbuzného, poradila jí, aby jako cizinka hleděla co nejlépe vycházet s čeledí pracující na pánových polích. Až do konce žní se setkávala Rút při své pilné práci s Bózem, ale pro svoji ostýchavost a povinnost pečovat o tchyni nedávala svoje city najevo. Leč Naómi byla žena moudrá a zkušená, proto jejím očím neušlo, že náklonnost mladých lidí, příbuzného jejího manžela Bóze a snachy Rút, je oboustranná. Věděla, že pro snachu by život pouze ve vzpomínkách na zemřelého manžela bez dětí a bez lásky byl marný. Rozhodla se zasáhnout. Svoji snachu milovala jako vlastní dceru, kterou neměla. O mužích v tom dobrém slova smyslu věděla svoje. Znala jejich nerozhodnost, váhání, věděla, že je třeba nenápadně pomoci k jejich volbě. Čas uplýval, léto pomalu odcházelo a váhavý, zamilovaný Bóz obcházel kolem půvabné Rút jako pes okolo horké kaše. Jednoho dne tchýně poradila snaše, aby se vykoupala, natřela tělo vonnými oleji, oblékla čistý šat a počkala do večera, až se Bóz po celodenním práci po jídle uloží ke spánku. Teprve potom má za ním jít a ulehnout k jeho nohám. Zamilovaná Rút rady moudré Naómi s ochotou uposlechla. Po setmění, kdy se nebe nad judskou zemí rozzářilo tisíci hvězdami, jaké jsou snad jenom nad Svatou zemí, se vydala ze skromného příbytku k polím za hradbami. Bóz klidně spal přikryt pláštěm u stohu pod širým nebem. Potichoučku drobná žena temných očí a vlasů vklouzla k němu pod lehký vlněný plášť. Okolo půlnoci se Bóz s leknutím probudil, rozespalý zjistil, že v jeho blízkosti kdosi leží a lehounce dýchá. Oddechl si, když se dozvěděl z rozechvělé odpovědi, že je to Rút, děvka jeho.
    Tady mi dovolte kratičké odbočení k něžné vzpomínce. Když se moje maminka provdala do rodiny mého otce a já se narodila, ta s ustrnutím zjistila, že jak její tchyně, tak švagrová její děťátko -- mě -- oslovují "Ty naše děvko malá." Nemohla si rychle srovnat v hlavě, že slůvko u nich doma obhroublé je v manželově rodině mazlivým výrazem. Tradoval se právě díky Bibli kralické, kterou četly generace, a kde se běžně užívá v dobrém smyslu slova. Já sama jsem ho jako malá vnímala jako něžné oslovení od svých četných tet, a teprve později jsem poznala jeho později získaný hanlivý význam.
    Vraťme se do našeho příběhu. V hvězdnaté noci na poli u města Betléma v zemi judské přece jenom poněkud nejistá děvka Rút se odvolává v rozpacích na příbuzenství zemřelého manžela k Bózovi. Ten jí láskyplně děkuje za to, že přišla a pochvaluje si, že nehledala jiné mladíky, ale opětuje jeho lásku. Ujišťuje svou oddaností, všeobecnou úctou všech za šlechetnost, s níž pečuje o tchyni po smrti manžela a jejích synů, byť mohla zůstat v rodné zemi. Otevřeně jí slíbil manželství. Průběh zbývající části noci, kterou spolu trávili Rút ze země moabské a Bóz z Judeje biblické vyprávění cudně popisuje následujícími slovy: "Odpočiniž tu přes noc... a tak spala u noh jeho..."
    Přesto oba vstali dříve než ostatní, aby se nikdo nedozvěděl o hvězdnaté noci prožité za humny Betléma. Než Rút nad ránem odešla, nasypal jí štědrý Bóz plnou loktušku ječmene. Když se rozpačitá vzdálila domů, tchyně znalá zvyklostí svého lidu ji ujistila, že Bóz, s nímž na její radu pobyla celou noc určitě splní svoje sliby. A skutečně, v časném ránu sezval Bóz starší města Betléma a oznámil jim svůj úmysl, pokud nebude mít nikdo z rodiny námitky, ujmout se majetku po zemřelém manželovi a synech Naóminých. S tím podle tehdejších zvyklostí souvisela povinnost pojmout za manželku vdovu po synovi. On se ochotně a rád uváže jak ve správu majetku, tak uzavře sňatek s cizinkou Rút moabskou. Biblické vyprávění nás seznamuje kromě příběhu lásky na první pohled, harmonického vztahu mezi tchyní a snachou ještě se zajímavým obyčejem při směně a koupi. Obě strany si v případě dohody vyměnily boty na potvrzení platnosti dohody. Nato Bóz před staršími a shromážděnou obcí hlasitě oznámil, že se ujímá nejen nemovitého majetku po zemřelých příbuzných, ale se zřejmou radostí potvrdil svůj sňatek s Rút, čímž nezanikne jméno rodiny mrtvého Naómina manžela. Starší i lid města, který byl svědkem jednání, rádi popřáli skromné mladé ženě a váženému občanu města mnoho božího požehnání do společného života. A byla slavná a krásná svatba, z níž se radovala jak rozvážná a milující tchyně Naómi, tak novomanželé. Nezbývá mi než vás potěšit závěrem z milované Bible kralické: "A tak Bóz pojal sobě Rút, a byla manželka jeho. A když vešel k ní, dal jí to Hospodin, že počala a porodila syna... Tedy vzavši Naómi dítě, položila je na klín svůj, a byla pěstounkou jeho." Co více dodat k jednomu z nejkrásnějších a nejlaskavějších příběhů Starého zákona? Dojímá mě vždycky znova.
    Vám všem, moji milí čtenáři, přeji naplněnou a šťastnou lásku na první i druhý pohled, hodné snachy, chápavé a moudré tchyně, slovo držící muže, oddané a milující manželky a kupu pěkných a zdravých dětí.