O českém jazyku

Milí naši krajané ve světě,
    jsem ráda, že vás mohu oslovit na stránkách Českého dialogu, ačkoliv, na rozdíl od vás, jsem vcelku pecivál a nikdy jsem na delší dobu nevytáhla paty z rodného Brna. Zato vy jste všude! Dívám se třeba na televizní dokument o dalekých zemích, a vida, i tam se najednou objeví před kamerou nějaký Čech. Nebo Češka odněkud z Moravy, která se kdysi provdala za hezkého exotického mužského, žije už léta letoucí v ;jeho malebné vlasti a přitom kupodivu stále ještě mluví dobrou češtinou. Tohle jsem si nevymyslela, to je fakt, a poslouží mi jako "oslí můstek" k tomu hlavnímu, co vám chci povědět. Čechy, Morava, Česko, Česká republika... ruku na srdce, nemáte někdy v těch názvech po rozdělení státu trošinku nejasno? Nic si z toho nedělejte, vždyť i tady ve vaší staré vlasti ještě mnozí nechápou (a někteří nechtějí chápat), jak se doopravdy jmenujeme. Přitom to není vůbec nijak složité. Chcete-li, uděláme si v tom takovou malou inventuru.
    Nejdřív ohlédnutí do historie. Jméno našeho státu po roce 1918 bylo Česko-Slovensko. S pomlčkou, podobně jako předtím Rakousko-Uhersko. Sloučení do jednoho slova, Československo, mělo jiné důvody než jazykové a zeměpisné. Když pak v roce 1993 tyto důvody rázem zanikly, nebylo co řešit kolem pojmenování samostatné Slovenské republiky. Naši milí bratři Slováci odedávna používali zeměpisné jméno Slovensko i jeho anglickou verzi Slovakia. Zato Češi byli vývojem zaskočeni, protože byli zvyklí považovat za svou vlast Československo. Sice už dříve, po vzniku federace, upozorňovali moudří jazykovědci na tuto nevyváženost v názvosloví a doporučovali oživit jméno Česko jako protějšek Slovenska. Ani tehdy však nebyla česká veřejnost ochotna si přiznat, že tu "svou" část státu má umět nějak pojmenovat. Přitom to bylo snadné: jméno Česko je doloženo už v 18. století. Je správné jazykově, historicky, zeměpisně, co víc si mohli Češi přát? Bohužel, nestalo se. Když jsme pak po vzniku České republiky měli začít bez váhání a zcela logicky označovat území této republiky jako Česko, tu jako by mnoha lidem přestal fungovat zdravý selský rozum. Věděli sice, že český-Česko je přesně totéž co polský-Polsko, norský-Norsko, slovenský-Slovensko, jenže v té lítosti nad zánikem společného státu se mnozí lidé a dokonce i vysocí političtí představitelé řídili spíše citem než rozumem. Dodnes se někteří domnívají, že snad zeměpisný název ani nepotřebujeme a že vystačíme vždy a všude jen s úředním "administrativním" politickým titulem Česká republika (i v hokeji a v předpovědi počasí). To ovšem odporuje základním potřebám komunikace jak v češtině, tak v jiných jazycích. Ať se kdokoli sebevíce snaží vystačit s Českou republikou, dříve či později se dostane do situace, kdy to prostě nejde bez krátkého "neúředního" názvu. Jak z ;toho vybruslit? Mnozí řeknou -- Čechy, do Čech, v Čechách. Takže podle nich je Brno v Čechách, Ostrava také, u Lanžhota přejíždějí kamiony ze Slovenska "do Čech" a v ;Beskydech na Bumbálce můžeme pro změnu přejít "z Čech" na Slovensko. Aby nás Pánbůh při zdravém rozumu zachovati ráčil! Jiní "vynálezci" chtějí problém vyřešit slovním spojením Čechy a Morava. To také nejde. Ani ne tak kvůli tomu, že to připomíná Protektorát Čechy a Morava, nýbrž jednak proto, že zde chybí Slezsko, jednak proto, že výčtem historických zemí nelze nahradit jméno jakéhokoli státu. Představme si, že by naši západní sousedé místo Deutschland říkali Bayern, Sachsen, Nordrhein-Westphalen atd., atd. a ještě by přitom vynechali tu nejmenší část, Saarland. Že oni jich mají šestnáct a my jen tři, to na věci nic nemění, princip je stejný. Jak jinak se tedy vykroutit z nesnází, aby se pověstný vlk nasytil a koza nepřišla k úrazu? Uvedu pár příkladů. Všechny ukazují, jak je pošetilé vyhýbat se Česku. Například některá cestovní kancelář nabízí v ;katalogu Chorvatsko, Itálii, Rakousko, Španělsko, Řecko -- a TUZEMSKO! Bylo by to k popukání, kdyby to bohužel nebylo spíš k pláči. Nebo jiný úhybný manévr, oblíbený v kruzích našich politiků. Místo aby řekli, že se v Česku děje to a to, říkají rádi "v této zemi". Možná to převzali z angličtiny, jenže "in this country" je běžný výraz, kdežto "v této zemi" zní vznešeně až básnicky, a když to dají dohromady s nějakou velmi prozaickou skutečností, působí to pak jako pěst na oko. Jindy zase čteme nebo slyšíme výraz "na území České republiky". Zbytečná oklika, vždyť "území České republiky" je přímo definice pojmu Česko. Takhle si tedy komplikují život ti z nás, kdo ještě nepřijali Česko do své slovní zásoby.
    A teď se podívejme, jak si vedou cizojazyčné verze jména Česko v různých zemích. Především jsme velmi vděčni našim německým partnerům za to, že přijali bez váhání jednoslovný název Tschechien jako normu pro všechny německy mluvící země. Kdo nám to bohužel kazí, to jsou naši čeští hodnostáři: když přijedou do Rakouska nebo do Německa a mluví tam německy, začnou obvykle zase vystrkovat "republiku" (die Tschechische Republik). Naštěstí se tamní partneři a média patrně nenechají ovlivnit. Mnohem horší je to bohužel v oblasti anglického jazyka. Naši britští a američtí partneři nám to nehodlají nijak usnadnit. Čekají, až si to srovnáme v hlavách my sami a až ti z nás, kdo mluví s nimi anglicky, začnou konečně používat standardní jednoslovný název Czechia. K čemu vede bojkot tohoto názvu, to jste jistě mnohokrát viděli na vlastní oči v televizi. Podle celosvětových zvyklostí bývá na všech mezinárodních setkáních, konferencích, summitech, sportovních a společenských akcích každá delegace označena krátkým zeměpisným názvem své vlasti, obvykle v angličtině: Germany, Spain, Russia, nikde žádné království, republika, federace, jenom jediný světový unikát mezi nimi trčí jako bolavý palec -- totiž the Czech Republic. Věru špatné vysvědčení pro naše ústřední úřady a instituce. Snažíme se tedy alespoň my, lingvisté, historici, geografové. Pomáhají nám některá význačná média, a to je dobře, protože jazykové návyky dnes vznikají hlavně nápodobou toho, co je vidět a slyšet v televizi, v rozhlase a v tisku.
    Je nejvyšší čas, aby konečně i průmysl a obchod přestal s těžkopádným a ve světě neobvyklým "Made in (the) Czech Republic" a uvědomil si, že kdysi úspěšná nálepka "Made in Czechoslovakia" měla dávno být nahrazena svou legitimní nástupkyní "Made in Czechia".
    Aby se nezdálo, že vidím všechno moc černě, kápnu do svého povídání trochu růžového optimismu: Česko se postupně dostává do vědomí veřejnosti, a není divu, protože neexistuje žádná jiná rozumná alternativa. Co se týká anglického ekvivalentu Czechia, i ten už žije mezi námi, i když si to třeba ani neuvědomujeme: zkratka CZ na motorových vozidlech, cz v internetových a e-mailových adresách, CZ před poštovním směrovacím číslem, to všechno znamená Czechia, podobně jako A nebo at znamená Austria. Už před několika lety byla Czechia bez námitek přijata v Royal Geographical Society v Londýně a uvedena v názvoslovných seznamech OSN. Kartografická nakladatelství tisknou na titulní strany autoatlasů a map Česko/Czechia/Tschechien. Logo Czechia používá Česká centrála cestovního ruchu, pěkně se vyjímá v jejích publikacích i francouzská Tchéquie nebo španělská Chequía. Ledy se konečně pohnuly. Bohužel jde všechno pomaleji, než bychom si přáli, a tak vás prosím, drazí krajané: pomáhejte při svých aktivitách uvádět do praxe jednoslovný název, jímž se překládá Česko v jazyce jednotlivých zemí. Nevíte-li přesně, jak tento název vypadá, napište nám prostřednictvím redakce Českého dialogu a my vám velmi rádi název vyhledáme, nebo vám rovnou pošleme pěknou pohlednici České geografické společnosti s názvy ve většině jazyků nám dostupných. Nebojte se Česka, je to jméno dobré a nezbytné. Pomůžete-li mu do života, pomůžete správné věci a uděláte kus dobré práce pro svou "starou vlast".