Udělat radost

9-10 2010 Kultura česky
obálka čísla

Pověsti – o praotci Čechovi, Krokovi a dcerách Kazi, Tetě a Libuši, Přemyslu oráčovi, Horymírovi, Bivojovi, Šárce a Ctiradovi, Oldřichovi a Boženě a dalších – tvoří nedílnou součást české kultury, neboť seznamují s nejstaršími dějinami našich předků.

Proto Národní muzeum připravilo krásnou výstavu STARÉ POVĚSTI ČESKÉ.

Inspirace díly

Všichni, kteří se chtějí poučit i pobavit, se v muzeu mohou těšit na středověké rukopisy, renesanční rytiny, barokní obrazy. Na ilustrace z dětských knih a humoristických časopisů. Na archeologické nálezy s odbornými popisy. I na počítačové hry. Každý si může vylosovat jméno ze starých pověstí, najít své mezi tehdy užívanými. Přidat se k některému z kmenů. Na mapě rozhodnout, kam by měl praotec Čech dojít. Může potěžkat Bivojova kance. Vystoupit na horu Říp a rozhlédnout se odtud očima prvního Čecha. Vyzkoušet hlídku na palisádovém ochozu. Uhodnout hádanku v podobě tajemného nápisu na Čechově hrobě. Potkat ducha Neklana nebo vědmu. Na závěr kácet pohanské modly – v symbolickém zakončení starých dob a nastolování nového období.

Inspirace nálezy

Významnou roli na výstavě hrají archeologické nálezy. K nejcennějším patří předměty z hrobu kolínského knížete z 9. století: objeven byl roku 1864, ale vzápětí bez podrobného průzkumu zničen. Naštěstí se v Národním muzeu dochovala unikátní pohřební výbava. Jsou vystaveny i starověké šperky žen ze Staré Kouřimi. Velkému zájmu se budou jistě těšit exponáty, vztahující se ke kouzelnické škole v Budči. Podařilo se odhalit, že ta je o celých tři sta let starší nežli známá škola Harryho Pottera v Bradavicích. Jak je to možné? V Budči (dle A. Jiráska) sídlil vojvoda Krok. Za jeho vlády zde byla škola, založená již roku 687, v níž se studenti učili bohoslužbě, starým zpěvům, věštbám a kouzlům. Autorka známého H. Pottera Rowlingová může tedy klidně tvrdit, že školu v Bradavicích založili již před tisíci lety, tedy kolem roku 1000, ale na školu v Budči prostě „nemá“!

Inspirace inspirací

Pořadatelé se inspirovali porovnáváním i odhalováním falz a omylů, provázejících vědecké výzkumy období, v němž se příběhy našich předků odehrávaly. Představují zde slavné i zcela neznámé obrazy, sochy, knihy, ilustrace, grafiky, střelecké terče, divadelní kostýmy, mince, medaile, reklamy. Nezapomněli ani na divadelní a hudební ztvárnění pověstí prostřednictvím barevného filmu Jiřího Trnky (z roku 1952) či sekvencemi dalších filmů, reprodukovanou hudbou, spojovanou se starými pověstmi. Inspirovali se také představivostí čtenářů při četbě pověstí: na unikátní výstavu upozorňuje v průčelí budovy muzea již zdálky dobře viditelná kulisa staročeského hradiště. Podobně je uzpůsoben vchod do samotné expozice. Vlevo za ním u dubového stolu autor (s podobou Čecha?) prvních spisků, snad k pověstem. Pouť po českých příbězích nás vede mezi kmeny pod košatými korunami vzrostlých stromů, v nichž pěje ptactvo, přes mostek nad jezírkem, po oblázcích přes potůčky.

Inspirace dědictvím

Jak příběhy starých pověstí vznikly či kdo je jejich autorem, historici říci nemohou – ale v našem národě přežívaly a žijí stále – vždy pomáhaly formovat naši identitu. Pronikly například do ceremoniálu korunovace českých panovníků. Lidé se k nim obraceli v dobách nepřízně a zaštiťovali se jejich mystikou a symbolikou. Právě jimi se inspirovali domácí i zahraniční literáti a výtvarníci od středověku po současnost. Již ze školy byly všeobecně známé a každý obyvatel naší země jim rozuměl. Byly i využívány a zneužívány. „Není důležité, zda se něco z oněch legend zakládá či nezakládá na skutečnosti, protože staré pověsti české se během staletí skutečně staly… Dnes máme mnohem více informací, než tomu bylo v dobách, které byly bližší období bájného vyprávění starců.“ (M. Sekera, ředitel Knihovny NM). Díky rozvoji archeologie a historických oborů dnes známe řadu předmětů, jimiž se Slované obklopovali.

STARÉ POVĚSTI ČESKÉ – poslední výstava v historické budově Národního muzea před její rekonstrukcí (do 6. 7. 2011) se věnuje legendám a pověstem pěti staletí.

Je novým příběh (po příběhu Země), který opět velmi zaujme, poučí i pobaví. Slova M. Lukeše, generálního ředitele NM to vystihují nejlépe: „Chceme udělat návštěvníkům radost! Současná doba není příliš veselá a naším přáním proto je, aby z výstavy Staré pověsti české odcházeli malí i velcí návštěvníci s rozzářenýma očima.“

Partnerem výstavy je Ústecký kraj: blízko Národního muzea (na travnatém ostrůvku blízko autostrády) umístil maketu hory Říp (s rotundou sv. Jiří a některými postavami z pověstí). Tím chce upozornit na svůj projekt Po stopách praotce Čecha aneb Staré pověsti české v Ústeckém kraji (Louny, Litoměřice, Komáří vížka, Bílina, Oparno, Milešovka ad).

Olga Szymanská

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012