Milan Paumer

Muž který se s Mašíny prostřílel na Západ. Jeden z trojice hrdinů, kteří se v době vrcholícího komunistického teroru probojovali přes železnou oponu na Západ, zemřel 22. července ve věku 79 let. Podlehl selhání sdrdce. V roce 1953 se společně s bratry Ctiradem a Josefem Mašínovými doslova prostříleli do Západního Berlína. Paumer patřil dle nhistorika Petra Blažka k nejstatečnějším, ale i nejskromnějším lidem, které kdy poznal. Bratři Mašínové ho brali jako rovnocenného partnera jejich protikomunistického odvoje. On se ale vždycky s jistým gustem podepisoval jen jako ...Ten třetí od Mašínů, vzpomíná Blažek. Naposledy Milan Paumer veřejně vystoupil při křtu knihy Cesta na severozápad. Je pod ní s bratry Mašíny podepsán jako spoluator. Kniha líčí jejich dramatický útěk za svobodou. Demokracie a svoboda není zadarmo, je to boj na život a na smrt, řekl Milan Paumer. Když křtil zmíněnou knihu, vypadal šťastně. Byla to pro něj obrovská satisfakce, třeba že se k tomu nápadu detailně zrekonstruovat útěk za železnou oponu, stavěl dost nedůvěřivě, vzpomíná historik Petr Blažek. A nerozšíříme tím zbytečně řadu nejrůznějších verzí či spekulací jak to tenkrát vůbec bylo, obával se Paumer. Nakonec však dal historikům k dizpozici celý svůj archív aby ho mohli konfrontovat se zápisky a komentáři bratří Mašínů. S výsledekm byl spokojen a lidem se celý blažený podepisoval, tak jak měl ve zvyku Ten třetí...

Hrdinství Milana Paumera se projevovalo i tehdy, když mu lidé v Česku, po jeho návratu z USA, nadávali vrahů a v dopisech anonymně vyhrožovali. Při veřejných diskusích se snažil vysvětlovat pohnutky protikomunistického odboje skupjny Bratří Mašínů. A hájil i ty činy přátel, které nespáchal. Jednou se vracel vlakem z Prahy do Poděbrad a už na nádraží se na něj přilepil jakýsi chlap a pořád ho sledoval. Milan v Poděbraceech vyskočil z vagonu na opačnou stranu a zvědavě sledoval, jak ho ten chlapík na nádraží marně hledá, říká publicistka a Paumerova kamarádka Olga Bezděková. Není příliš známo, že Paumer se jako málokdo zasloužil o respekt k Třetímu odboji. Otravoval s tím politiky tak dlouho, až protikomunistický odboj oficiálně uznali. Do posledních chvil jezdil neúnavně po školách a diskutoval s žáky o komunistickém teroru v padesátých letech. Obdivoval jsem ho, říká historik Eduard Stehlík. Paumer půsbil jako distinguovaný gentleman, ale když přišla řeč na mučení politických vězenkyň v 50. letech, bez obalu vybafl: Zabil bych takového chlapa, který vztáhl ruku na ženskou.

Když se později v Česku chystalo vydání knihy o politických vězeňkyních Byly jsme tam taky, Paumer tento počin sponzoroval významnou finanční částkou ze svých úspor.