Ota Ulč - Návraty a nenávraty

„Snad víc než tradiční české hulvátství a plebejství ho iritovaly odkoukané imitované moresy, převážně americký import, prznění českého jazyka v pošetilém dychtění dohnat svět, který ani pořádně neví, kam se řítí.“ — To je jen malá ukázka toho, jak vnímal českou současnost Robert Lom, jeden ze dvou kamarádů emigrantů, kteří po čtyřiceti letech přijíždějí do rodné vlasti, aby se zúčastnili setkání abiturientů jejich třídy nejmenovaného pražského gymnázia. Tato akce pořádaná v roce 2008, je ovšem zkušenému autorovi bezmála dvaceti knih a stovek článků pouze záminkou k představení různých postav a charakterů poválečné generace někdejších středoškoláků, k prezentaci různých lidských osudů, ale zejména k vyjádření názorů na českou polistopadovou současnost v kontextu s minulostí.

Ekonom Robert Lom a architekt Prokop Hronek, kteří dokončili vysokoškolská studia v létě roku 1968 a po srpnovém zásahu vojsk Varšavského paktu se rozhodli pro emigraci, vlastně už oba větší část svých životů prožili v cizích zemích. Dovídáme se, jak se vyrovnávali s neznámou realitou Ameriky a Austrálie, s cizí řečí a s jinou mentalitou, s nutností živit se zprvu všelijak, než se jim podařilo dosáhnout slušného postavení i příjmů značně převýšujících průměr v adoptivní vlasti každého z nich. Byť jeden žil ve Spojených státech a druhý u protinožců, pravidelně si psali, telefonovali a posléze zásluhou internetu spolu mohli být v každodenním kontaktu. Jejich setkání na rodné půdě proto proběhlo bez zjevných emocí. Střízlivě se pak oba seznamují také s plusy i minusy současné české společnosti. Zjišťují, jak je ošidné vracet se k rodným kořenům a pokoušet se vyrovnat účty za křivdy z dob totality a také jak problematické mohou být pokusy o návraty.

Postavy kamarádů emigrantů, jejich spolužáků, lidí slušných i přisluhovačů minulého režimu a estébáků, jsou autorovovou fikcí, právě tak jako jejich názory, počiny a rozhovory či spory. Publicistické vsuvky, citáty z tisku a výroky představitelů současné politiky — od Václava Klause až po Vojtěcha Filipa — však patří do kategorie literatury faktu. Pro čtenáře jsou dvojnásob zajímavé proto, že je vybral právě Ota Ulč, právník a politolog sledující dění u nás už zhruba půl století hlavně ze zámoří.