Jeroným Pražský neprávem zapomínaný

*1378–80 Praha
+30. 5. 1416 Kostnice

Narozen v Praze na Novém Městě pražském, patrně ve vladycké rodině. Studoval na ještě mladé univerzitě založené Karlem IV. Tam poznal Jana Husa, který byl jen o málo starší, ale na rozdíl od něho po složení bakalářských zkoušek na pražské univerzitě odešel na studia do Oxfordu. Tam poznal důkladně učení tamního náboženského reformátora a kritika katolické církve J. Viklefa. A byl to patrně on, kdo přivezl na konci 14. stol. jeho spisy do Prahy. Nebylo třeba je překládat, neboť řečí vzdělaných lidí byla latina. Viklefovy názory nejen přijal, ale šířil a hájil na svých cestách po univerzitách v Paříži, Kolíně nad Rýnem, Heidelberku a blízké Vídni. Jeho hluboké vědomosti a dar řečnického umění všude obdivovali a díky tomu získal čtyři mistrovské tituly (dnešní univerzitní profesor). Na začátku 15. století se vydal na cestu do Palestiny a do Jeruzaléma poznat místa Kristova působení a mučednické smrti. Střídavě vystupoval díky svému původu jako rytíř či jako učenec, Viklefův obhájce. Byl proto nařčen z kacířství a musel nezřídka prchat před inkvizicí. Od roku 1407 učil na Teologické fakultě pražské univerzity. Tamní němečtí univerzitní mistři podali nejen na něho žalobu pro kázání bludů k papežské kurii. Ta vyhlásila zákaz šíření Viklefova učení. Němečtí mistři odmítli žádost Václava IV., aby se účastnili církevního koncilu v Pise, který měl řešit nejen dvojpapežství, ale i další nepořádky v církvi. Proto se král rozhodl r. 1409 vydat Dekret kutnohorský, kterým byl změněn poměr hlasů na univerzitě ve prospěch Čechů. Jeroným spolu s Janem Husem a Stanislavem ze Znojma odmítli vydat k přezkoumání Viklefovy spisy, což nařídil tehdejší biskup Zbyněk Zajíc z Hazmburka, o němž pražská mládež zpívala hanlivý popěvek „Zbyněk Zajíc Abeceda pálil knihy, sám nevěda, co je v nich“. Narážela tím na jeho údajnou nevědomost a na to, že církevní úřad si koupil, jak bylo tehdy (a bohužel je i dnes) běžné, ač k němu neměl patřičné vzdělání. Výše uvedení mistři byli arcibiskupem vyobcováni z církve.

Poté vzaly události rychlý spád, trvaly pouhých 6 let. V roce 1410 byl Jeroným ve Vídni zajat, uvězněn, obviněn z kacířství. Tentokrát se mu ještě podařilo uniknout. Poté se účastnil studentských bouří v Praze. Roku 1413 se vypravuje na Litvu a do Ruska za poznáním pravoslavné církve, zastavil se i v Polsku. V důsledku své cesty – poznáním pravoslavných bohoslužeb – upozornil na přijímání pod obojí běžné v této církvi – Jakoubka ze Stříbra, který později tento způsob poprvé uskutečnil při bohoslužbě v kostele sv. Michala na Novém Městě pražském, aby nakonec byl vtělen do čtyř pražských artikulů a jako jediný z nich zůstal zachován v Kompaktátech.

Po Husově uvěznění se mistr Jeroným vypravil do Kostnice a svou výřečností a autoritou mistra čtyř evropských univerzit chtěl pomoci obhájit čistotu víry hlásanou v českých zemích. Brzy poznal, že pomoc nebude příliš účinná, neboť císař Zikmund na jeho žádost o propuštění Jana Husa z vězení ani neodpověděl. Tušil, že nebezpečí hrozí i jemu, prchal z Kostnice. Byl dostižen, v řetězech přiveden zpět a uvržen do těžkého žaláře. Tam si připravil skvělou obhajobu proti obvinění, která proti Husovi koncil vznesl. Nebylo to nic platné, a proto po Husově násilné smrti v září 1415 veřejně prohlásil, že jeho upálení bylo z církevního pohledu správné. Vzhledem k situaci žalobci nutně potřebovali výjimečné tresty, kterými doufali odstrašit kritiky tehdejších poměrů v církvi, a proto jeho prohlášení nepřijali, a to ani přesto, že tentokrát se císař Zikmund za váženého mistra přimlouval.

Když bylo Jeronýmovi jasné, že trestu smrti neujde, tak na veřejném slyšení v květnu 1416 označil za svůj největší hřích to, že zapřel Jana Husa podobně, jako Petr kdysi zapřel Krista. Řeč, kterou pronesl, sice mnozí z církevních hodnostářů uznali jako skvělou, ale s politováním jeho zatvrzelosti ho předali světské spravedlnosti, a ta ho odsoudila k smrti upálením. Stalo se tak na stejném místě břehu Rýna, a to necelý rok po kruté smrti mistra Jana Husa.

Pamětní desku tohoto neobyčejně vzdělaného muže, skvělého řečníka, najdeme na nároží ulice Řeznické a Karlova náměstí.