Barevný svět - Všeho s mírou

5-6 2010 Ostatní česky
obálka čísla

V našem centru již několik let pořádáme pro cizince žijící v Čechách kurzy češtiny, nabízíme jim kurzy na počítači, kurzy komunikace, právní poradenství a další pomoc, zkrátka snažíme se, aby se rychle naučili řeč, seznámili s sociokulturním prostředím naší země, s našimi zákony a mohli se tak rychleji zapojit plnohodnotně do života v nové zemi. Pro nezaměstnané cizince jsou všechny tyhle i další služby zcela zdarma. Většinou se jedná o cizince ze zemí bývalého Sovětského svazu a bývají to lidé laskaví, vstřícní, snaživí a vděční za každou pomoc. Naši lektoři s nimi rádi pracují a často s nimi řeší problémy nad rámec svých povinností. Minulý rok jsme přijali do kurzu pro začátečníky asi 30 nových studentů a mezi nimi vynikala jedna mladá žena Olga nesmírnou pílí a ctižádostí. Sledovala lektorky s absolutní soustředěností, doma si opakovala každou probranou lekci a ačkoli neměla nijak dobře vyvinutý cit pro jazyky, jako někteří její spolužáci, nedostatek schopností nahrazovala obrovským nasazením.Všichni jsme ji v duchu obdivovali, především za to nasazení, za tu odhodlanost.

Asi po půl roce, když už jsme si všichni , lektoři i spolužáci, na tu její neutuchající píli zvykli, Olga náhodně objevila, že kromě těchto kurzů pro nezaměstnané, které jsou zdarma, běží ještě kurzy placené a žádala, aby byla přeřazena do nich. Vysvětlila, že její manžel je podnikatel a ona nepracuje proto, že nemusí, nikoli proto, že neumí jazyk. A byla přesvědčená, že kurzy pořádané za peníze jsou kvalitnější a na vyšší úrovni, než ty pro „chudé“. Vysvětlili jsme jí, že kurzy mají stejnou úroveň, stejné lektory, ale samozřejmě jsme ji přeřadili. A s Olgou se s přechodem na platné kurzy stala proměna. Stále byla tou pilnou a ambiciózní studentkou, ale nejprve začala dávat najevo svým spolužákům, že ona je z bohatších poměrů , než oni a má tedy o dost větší práva, posléze začala zadávat lektorům témata, která chtěla probírat a požadovala, aby lektorka docházela na výuku k ní domů. A tak se z pilné Olgy stal notorický stěžovatel. Olga studuje češtinu už druhým rokem, ale mezi studenty nemá jediného přítele, všichni se jí straní. Ale každou hodinu nezapomene zkusit, kam až sahají její práva a to s vytrvalostí, kterou už dnes všichni považujeme za úchylku. Je schopna po jedenácté večer volat lektorce, aby se zeptala na překlad některého slova a stěžovat si na nezájem, pokud nezvedne telefon. Je schopna sednout si před vyučováním za stůl lektora a trvat na tom, že tohle místo si vybrala první- po té následuje další stížnost. Dokáže často přerušit výklad nové látky nějakým osobním dotazem.Zkrátka vždycky je středem pozornosti, ačkoli vždycky v tom negativním slova smyslu.

Naši lektoři mají možnost využívat služeb supervizora a tento rok už je předmětem diskuzí mezi supervizorem a lektorem pouze Olga a otázka, jak nebrat osobně její útoky, jak dodržet hranici mezi lektorem a studentem a současně zachovat laskavost, otevřenost a vstřícnost k potřebám studentů. Olga nám opravdu dává zabrat, ale možná, že právě takového studenta jsme potřebovali, abychom se něco nového naučili, abychom poznali, kde jsou meze naší tolerance. Na nejbližší období jsou již všichni lektoři přihlášeni do kurzu „Jak vycházet s obtížnými klienty, jak předcházet konfliktům“ a pokud to nebude stačit, budeme se vzdělávat dál. Co k tomu říci? Vždycky jsem tvrdila, že když člověk někoho učí, tak nejhezčí na tom procesu je to, že i sám se od svého studenta něco naučí. A Olga? Ta přišla do našeho centra určitě proto, aby nás všechny učila. A povedlo se. Opravdu nás mnohému naučila a patrně ještě naučí. Takže díky za ni.

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012