Barevný svět - Češka, která je prozatím v každé zemi doma

5-6 2010 Ostatní česky
obálka čísla

Jana je moderní mladá žena z Čech, která se se svým mužem Yogeshem, expertem na telekomunikace z Indie, seznámila v Praze v době, kdy sem Yogesh přijel asi na 3 roky pracovat. Po určité době se vzali a začali v Praze společný život. Je samozřejmé, že Jana věděla, že Yogeshova práce u firmy znamená jezdit každé 2-3 roky do jiné země. Nezdálo se jí to špatné. Poznávat nové země, nové lidi,... Zavádět nové technologie je práce zajímavá a dobře ohodnocená, ale znamená také, že člověk musí být připraven na změnu.

První společnou zahraniční zkušenost udělali v Ukrajině, kde žili asi 2 roky. Velmi rychle se adaptovali, lidé jsou tam otevření a vstřícní, takže rychle si našli přátele a čas utekl jako voda. Ani se nenadáli a už je čekala změna, tentokrát Norsko.

Setkala jsem se s nimi v jejich norském domově v Oslu, v krásném bytě s vyhlídkou na moře. Byl slunný srpnový den, seděli jsme na terase v zeleni kolem nás, Yogesh připravil čaj a kávu a my dvě, Jana a já, jsme zatím povídaly, jaké je to, být cizincem v Norsku.

Ačkoli nepřijeli jako mnozí z našich krajanů studovat, nebo hledat práci a nemuseli se tedy potýkat se základními starostmi, kde bydlet a kde pracovat, přesto byly pro ně začátky v Norsku těžké. Od počátku měl Yogesh dobré postavení ve firmě, dobrou práci, dobrý plat a krásný byt, ale chyběli jim přátelé. Oproti Ukrajincům je nikdo nezval domů, nikdo s nimi nechtěl trávit svůj volný čas, všichni projevovali vstřícnost, laskavost, ale odstup. Yogesh si postupně našel přátele mezi spolupracovníky, ale Jana byla v domácnosti a cítila se osamělá a nenaplněná. Naštěstí se seznámila s jednou mladou českou dvojicí, která žije nedaleko a tak šla občas na procházku s kamarádkou, nebo se večer, po práci, vzájemně navštěvovali. Pořád to však nenaplňovalo její potřeby společenského vyžití.

V Praze pracovala celý svůj mladý život v kanceláři, ale to ji moc netěšilo. Jejím velkým koníčkem bylo trénování – nejenže chodila do fit centra, ale udělala si i několik kurzů trenéra, jen neměla dosud příležitost tuhle kvalifikaci uplatnit. A jak tak přemýšlela, co dělat, jak se zapojit do života společnosti, jejíž jazyk neovládá, napadlo ji právě tohle: Co kdybych zkusila dělat trenéra? Našla si na internetu seznam nejbližších fit center a protože jsou Norové národem oddaným sportům a zdravému pohybu, nebylo jich málo. Všude si telefonicky domluvila schůzky s šéfem a hned na první schůzce ji čekalo překvapení. Šéfka ji vyslechla, řekla, že jazyk není problém, protože všichni rozumí anglicky již od základní školy a hned chtěla vidět ukázkovou hodinu. Jana na to nebyla připravená, ale převlékla se a předvedla, co umí. Po chvíli ji ředitelka přerušila, vysvětlila, jak funguje provoz, domluvily se na dopolední , odpolední a občas i večerní výuce a Jana druhý den nastupovala. „Jaké mám přinést doklady?“, ptala se Jana, když držela v ruce formulář smlouvy, který měla přinést další den do práce vyplněný. „Občanku, maturitní vysvědčení, trenérské certifikáty,...“ Ředitelka se tak udiveně podívala a odpověděla: „Jaké doklady? Vyplníte všechno, na co se vás ptají v kolonkách formuláře. Číslo občanky, datum maturity, zda máte trenérské zkoušky, nebo ne,atd., ale přece vás nebudu kontrolovat? To byste si mohla myslet, že vám snad nevěřím“.

Jana dlouho vzpomínala na tento rozhovor a říká, že to byl pro ni rozhodující mezník jejího života v Norsku. Nastoupila do práce, kde ji přijali s důvěrou a to bylo pro ni tak morálně zavazující, že nejenže nikdy nepřišla pozdě, ale dělala svoji práci vždy s maximálním nasazením, tak, aby měla dobrý pocit, že dává svým klientům to nejlepší, co umí. Říkám dělala, protože Jana už nepracuje. Asi po roce práce, která jí dělala radost, která jí pomohla porozumět norské mentalitě a která jí také dala možnost navázat nová přátelství, otěhotněla a v nejbližších dnech čeká děťátko. Bude to Čech, Ind, Nor,... kdo ví? Bude to občan Evropy. A až vyroste, bude záviset jenom na něm samém, jestli bude v každé zemi cizincem, nebo naopak, jestli bude v každé zemi doma.

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012