Za Vladimírem Kabešem

5-6 2010 Ostatní česky
obálka čísla

Nevím, jak se mohlo stát, že jsme se o smrti našeho milého dlouholetého čtenáře i občasného sponzora dozvěděli téměř po roce? Nevím, jestli je to omluvitelné, když jsem jeho paní Otilce sem tam poslala e-mail či pohlednici, nedostala jsem odpověď a tak jsem také nic nedělala. Věděla jsem jen, že je Vladimír velice nemocný. Naposledy jsme se potkali při udílení cen Gratias Agit v roce 2004. Vladimír cenu dostal od ministra zahraničí. Odehrávalo se to nejprve ve slavnostním sále v prvním patře, ale posléze i v patře druhém, kde je ten nešťastný byt s koupelnou, z jejíhož okna ministr zahraničí Jan Masaryk odešel navždy. Vladimír byl pevně přesvědčen, že to byla úkladná vražda... říkal, že s jeho otcem hrávali tenis a dobře se znali a že by to Jan nikdy sám neudělal.

Doktor Vladimír Kabeš byl nejen vzdělaný a schopný právník a vlastenec, ale povahou i chodící sluníčko. Byla radost se s ním setkat. A doufám, že mi odpustí, tam kdesi nahoře, že článek přinášíme až nyní.

(A doplňujeme úryvky z článků dr. Čermáka a z Ratměřic.)

-ES-

Dr. Vladimír M. Kabeš - člověk z nejpěknějších

Narodil se v Praze 6. ledna 1918 (tedy vrstevník Československé republiky) a zemřel ve Washingtonu 11. dubna 2009 ve věku 91 let. Jeho otec (právník jako Vladimír, humanista a vlastenec) založil později slavnou automobilku celostátního významu, Aero, a po narození Vladimíra se rozhodl podnikat i v oboru letectví. Jeho maminka byla jedním z pilířů pražské společnosti. Jablko nepadlo daleko od stromu.

Po promoci na právnické fakultě Univerzity Karlovy přišla zkušebná v továrně, rozhodně nebyl svým otcem jako jedináček nijak rozmazlován. Po zkušené v továrně se Vladimír stal tajemníkem a pak prokuristou firmy, tedy spojkou mezi závodem a šéfem. Ačkoliv se během nacistické okupace otec i syn chovali jako vzorní vlastenci, po roce 1945 nebylo ani pro jednoho ani pro druhého ve znárodněné firmě místa a firma Aero, ačkoliv její zaměstnanci připravili během války dva skvělé modely automobilů, byla přes veškeré úsilí vyřazena z leteckého a automobilového průmyslu.

Otec zemřel a syn se v červenci 1948 vydal na „procházku přes kopečky“. Nejdříve do Německa v americké okupační zóně, pak se s rodinou usadil ve Washingronu.

Studioval na George Washington University a získal kvalifikaci pro americkou právní činnost. Uplatnil se v právě se tvořící Mezinárodní právnické komisi, se sídlem v Haagu (Vladimír mluvil perfektně anglicky, francouzsky, německy a ovšem česky a měl pasivní znalost ruštiny, španělštiny a italštiny). To bylo v roce 1954 - a v roce 1966 se stal předsedou světové střešní skupiny Komise a nejstarším nepřetržitě sloužícím delegátem v hlavním sídle Spojených Národů v New Yorku. Pracoval také v jiných zemích...

V pozoruhodné studii psané v říjnu 1988 Vladimír analyzuje politické uspořádání střední Evropy v minulosti i současnosti a vyhmatává (v říjnu 1988) skutečnost, že „už se nepovažuje za zaručené, že Sověti nikdy nepřipustí ani nejmenší zásah do jejich vlády nad většinou střední Evropy“.

Josef Čermák

Z web stránky Ratměřice

O velikonočních svátcích roku 2009 ve Washingtonu zemřel v 91 letech majitel ratměřického zámku JUDr. Vladimír Kabeš.

Vladimír Kabeš se narodil 6. ledna 1918 v Praze Miladě a Vladimíru Kabešovým. Jeho matka, která byla dcerou architekta a známého pražského stavitele Matěje Blechy zakoupila v roce 1925 ratměřické panství. Ratměřice se tak staly místem Kabešova dětství, na které stále rád vzpomínal.

Pro mne jsou Ratměřice ztělesněním všeho, co jsou vzpomínky z dětství. Vzpomínky, které se nedají zapomenout. Kromě dne, kdy jsem přijel do zámku a měl jsem tam zamčené dveře a za nimi komunistickou stranu, která měla všechno v držení, včetně hraček mých dětí.

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012