Odezva na historickou publikaci hanobící ČSR

5-6 2010 Ohlasy a názory česky
obálka čísla

„Czechoslovakia the State that Failed“, Mary Heimann, vydal Yale University Press, New Haven, Connecticut USA, and London GB, v prosinci 2009.

Nepsané motto autorky: ČSR byl stát, který přivedly na svět omylem machinace českých, nevolených „vůdců“. Nepřirozený slepenec se stal vězením šesti národnostních menšin, jimž český a slovenský šovinismus upřel všechna přirozená a politická práva. ČSR skončila v Mnichově ne směsí zvůle podařených spojenců a německé politiky Drang nach Osten, ale na vrozené vady, které byly neléčitelné. Stát ČSR zanikl z přirozených příčin a přibližně v té době by se rozpadl i bez Mnichova.

Autorka tvrdí, že shora naznačený pohled je jedině možný a správný, existence Československa je klíč, který vysvětlí historický chod Evropy a světa v I. polovině XX. století. V knize popisovaný časový sled událostí je pravdivý, ale udávaná motivace za děním je zvrácená. Ne v několika případech, ale systematicky v celém průběhu vzniku a bytí Československa s cílem dokázat nestvůrnost toho státu. Předložit soupis všech osočení by znamenalo pustit se do polemiky s každým slovem, s každou větou, s každou událostí.

Autorka předvádí znalost historického toku událostí, místy až do malicherných podrobností, ale dává jim převrácený smysl. Překroucení skutečnosti je natolik absurdní, že se nepodařilo zakrýt snahu po pomstě plynoucí z nenávisti, za použití uhlazených literárních metod.

Nejabsurdnější vůbec je tento přístup v popisu událostí okolo mnichovské tragedie 30. září 1938. Ultimativního jednání o Československu se účastnila Anglie, Francie, Německo, Itálie. Jeli za Hitlerem na místo, které si on vybral, usmířit ho a obdarovat. Československo nepozvali, jeho souhlas byl nepotřebný, nemělo co podotýkat ke svému rozparcelování... Jednalo se na základě informací dodaných německou propagandou. Výsledek byl tragicky diletantský, bez znalosti národnostního rozmístění obyvatelstva. Schválená nová hranice načmáraná hala-bala, byla Němci přijatá bez ohledu na to, kolik českého obyvatelstva bylo uvězněno za demarkační čarou. Ani Němci jí nepřikládali důležitost, kromě faktu, že působí radostný konec ČSR. Věděli, že i tato hranice je dočasná. V plánu porobení Evropy dostala ČSR druhé místo, hned za Rakouskem. Plán pro ČSR měl tři stupně: 1. Sudety. 2. Protektorát B. und M. 3. Sibiř pro všechno obyvatelstvo.

Autorka dále: Německo nejednalo ze svého popudu, pouze navazovalo na zločinné počínání československého státu. Při prvním doteku se ČSR sama rozpadla v důsledku vlastních neřešitelných propletenců. Za necelého půl roku Němci osvobozující dílo dovršili... pořád slovník M. Heimann... dali konečně svobodu a možnost sebeurčení až dosud bezprávným pronásledovaným národům „v tzv. ČSR“. Maďarům, Židům, cikánům, Rusínům, Polákům. Také Slováky k nim tentokrát přiřadila. Zmínka o přístupu menšin k právu, ke vzdělání, k volbám, k veřejným úřadům, jejich zástupců do sněmovny, o německých vysokých školách v ČSR, v knize chybí.

- Podkarpatská Rus dostává např. sedm jmen, patří maďarskému království, Rusíni nejsou národem, ale skupinou mezi sedmi jinými, mluví ukrajinským dialektem. Podobné nehoráznosti neberou konce. Mapa uvedená na str. 1 je diletantská přiblíženina. V pohraničních oblastech žily silné české a slovenské komunity, na než se nebral nejmenší ohled.

Voják míří na nepřítele ze skrytu, při zteči přímo. Reinhard Heydrich byl voják, Jan Kubiš, Jozef Gabčík byli vojáci. Vojáci zastřelili vojáka. Kniha uvádí, že Heydrich byl zavražděn, vrazi byli dopadeni a zničeni na základě informací zklamaného Čecha Čurdy. Poprava výkvětu národa - 1357 osobností, 173 mužů a chlapců zastřelených v Lidicích, 198 žen poslaných do tábora Ravensbrück, 88 dětí zabitých plynem v Chelmmu, 8 dětí poněmčených je uvedeno jako statistika. Slavnostní pohřeb Heydricha je popsán podrobně. V zahraničí zosnovaná vražda sloužila prohnanému politikovi Benešovi k jeho cílům (čti: vinu za Lidice má Beneš, ne okupující Němci.)

Autorčiny krkolomnosti většinou budí posměch, kdyby nešlo o urážky a o nebezpečí, že čtenář neznalý skutečné historie předložené zkomolené lži uvěří a český, slovenský národ a náš stát bude vinit za původ II. světové války.

Co vedlo Mary Heimann k podrobnému sepsání vzniku a historie neznámého „národa“, obskurního státu, jemuž přidělená zem nepatří? Proč se uchyluje k popisu zvoleným způsobem, který nemá se skutečným průběhem historie nic společného?

1. Snaha pomstít se za prohranou válku? Lítost nad ztrátou a pomsta za ztrátu východních území, které Říše už svírala v pěsti? Zdá se, že „dílo“ vyšlo ze sudetoněmeckého pera.

2. Zamaskování britsko - francouzské zrady v Mnichově, přenést odpovědnost za ni na Čechy a Slováky?

3. Připravit cestu panevropanství (rozuměj německému) a návratu Němců do ztracených východních, koloniálních sídlišť?

4. Přenést odpovědnost za likvidaci čs. Židů na český a na slovenský národ? Jak jinak vysvětlit rozvláčnou řeč o pronásledování Židů v ČSR na začátku 50. let 20. stol.? Nebylo koho pronásledovat, Židé nebyli. A to, že ve Slánského aféře ze 14 obžalovaných bylo 10 Židů a 10 obžalovaných bylo popraveno, nebyla česká akce, ale realizace nařízení z Kremlu.

Dále: Pisatelka byla dva roky hostem v ČSR. Dostalo se jí všemožné podpory. Není zvykem, aby místo díků host při odchodu zapálil hostiteli dům.

Autorce byl umožněn přístup do archivů, do knihoven a na university. V úvodním poděkování uvádí téměř 30 jmen českých občanů, kteří na knize mají zásluhu. Proč jí pomáhali? Proto, že se domnívali, že znalost o naší zemi se roznese po stamilionovém anglicky mluvícím světě. Nenadáli se, že pomáhají rozsévat pomluvu, nactiutrhání, obvinění ze zločinné perzekuce tolika národů, jimž „česká“ země také patřila.

V čem je podle mého názoru naše obrana?

1. Knížku a autorku Mary Heimann zcela ignorovat, doporučit jí, aby do naší země nikdy nevstoupila.

2. Vláda by měla vydat své stanovisko k předloženému historickému padělku.

3. Povinností univerzit je vyzvat nakladatele - Yale University Press, aby knihu stáhli z prodeje, aby zamezili šíření nepravdy, pomluvy a urážky tří zakládajících národů Československa -Čechů, Slováků a Rusínů.

Příliš mnoha Čechům se knížka pro krátkost času od vydání do ruky nedostala. Stojí za to si prohlédnout odezvu čtenářů na internetu, ne-Čechů. Nechápou, jak se tato „incredible negativity“ dostala na svět.

Alois Ambrůz

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012