Dvě stě let od narození Karla Hynka Máchy (1810 – 1836) - Tvář básníka Máje stále neznáme

5-6 2010 Kultura česky
obálka čísla

Máchovské bádání vyvinulo k nalezení Máchova portrétu značné úsilí. Pokročilo se však jen k různým stylizacím, do nichž autoři vždy vkládali spíše svoji vlastní představu, svoji touhu. Na pražském Petříně je to mistrná Myslbekova socha, na níž Mácha sklání hlavu ke kytici šeříku. Málo se ví, že výbor Svatoboru původně zamýšlel umístit Máchův pomník ke stému výročí básníkova narození (1910) v Litoměřicích. Nakonec padlo rozhodnutí postavit pomník v Praze (byl zde odhalen v neděli 16. června 1912) a skromnější repliku či pomník v Litoměřicích. Sám Myslbek navrhoval jako vhodné místo v Praze výklenek na mostě císaře Františka Josefa (dnes most Legií) při vchodu na Střelecký ostrov. Toto místo se však zdálo příliš hlučné a rušné a obec pražská nakonec navrhla Petřín. Na repliku Myslbekovy sochy pro Litoměřice už nedošlo, až v roce 1936 tam byl odhalen pomník od sochaře Blažka – na Máchově tváři je výraz utrpení, pohled upírá básník do dáli směrem k Radobýlu.

Imaginární Máchovy portréty vytvořilo několik českých malířů, mezi nimi Max Švabinský, Jan Zrzavý či Cyril Bouda.

Autentický portrét ovšem nemáme, dochovaly se jen různé popisy Máchovy podoby, včetně úředního na Máchově cestovním pase pro cestu do Itálie v roce 1834.

Ze souhrnu všech svědectví vyplývá, že K.H. Mácha byl vysoký a štíhlý, měl podlouhlý obličej, modré oči, velká ústa, podlouhlý a snad zakřivený nos, temně kaštanové vlasy, snědou tvář, černé licousy, knír a bradku, vysoké klenuté čelo a u oka malou jizvu.

Portrét pro Almanach Máj

Potíže s Máchovým portrétem nastaly už v roce 1858, když jej májovci v čele s Vítězslavem Hálkem a Janem Nerudou sháněli pro Almanach Máj. Byla tu domněnka, že Mácha snad stál modelem malíři Františku Maškovi pro obraz sv. Jana Křtitele v kapli na Valdštejně. Michal Mácha, básníkův bratr, o tom psal J. V. Fričovi: „Obraz, který bratrovi dle výpovědi pana Hoška – bývalého barevníka v kosmonoské fabrice velmi podoben býti má, jest v kapli sv. Jana na zříceninách hradu Valdštýna blíž Turnova. Byl jsem tam též před mnoha lety, ale nemohu se více upamatovat, jakého úsudku jsem tehdy nabyl.“

Frič dále ve svých Pamětech píše, že pro Almanach Máj byl na Valdštejn vyslán malíř Josef Uman. Ten „odebral se tam v únoru a přinesl, jelikož křehly mu při malování barvami vodovými prsty, troje kopie, z nichž vybrali jsme nejpodobnější, a tuto pak předělával náš akademik podle návodu Sabinova tak dlouho, až zdál se oběma přátelům Máchovým mu podoben. Však žádostivi, abychom samých sebe neklamali, podvrhli jsme konečně přijatý elaborát rozhodní zkoušce: předložili jsme podobiznu znenadání Lapilovi, kterýž kdysi také ochotník na divadle Kajetánském, neměl nijakého zdání o tom, co a jak jsme provedli, ale sotva se na předloženou mu hlavu podíval, vykřikl: Ježíš Marjá – to je Karel!“

Frič pak ještě dodává, že „přenesením na kámen dopadla hlava Máchova trochu staře, ale hlavní rysy a výraz tváře námi zbožňovaného pěvce byly zachovány“. Tak vznikl hlavní zdroj pro Máchův portrét otištěný potom v Almanachu Máj jako litografie J. Farského. Jak je vidět, opravdová jistota není žádná. Navíc také vznikla teorie, že malíř Uman tenkrát v únoru 1857 nakreslil špatného Jana Křtitele...

Máchova přítelkyně Lori Šonková tvrdila, že básníkovu podobu nejlépe vystihl malíř Jan Zachariáš Quast (1814 – 1891) na kvarelu, který byl objeven až na počátku 20. století...

Poslední opravdu seriózní pokus o nalezení pravé podoby K.H. Máchy se datuje k máchovskému výročí v roce 1986, kdy antropolog E. Vlček zveřejnil výsledky plastické rekontrukce básníkovy podoby na základě tvaru a uspořádání lebky. Její popis je znám po exhumaci Máchových ostatků v Litoměřicích před nacistickým záborem v roce 1938 a jejich převezení do Prahy. Na tomto základě vytvořil sochařský portrét básníka Máje sochař M. Knobloch.

Grand Biblio 3-4/2010

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012