Slovo šéfredaktorky Konference? Konference!

Vždycky, když se vracím odněkud domů letadlem či zdlouhavě (přes noc) autobusem, říkám si: už nikam nepojedu, už toho mám dost. Tahání těžkých kufrů plných časopisů, knih atd. Moje páteř není nejmladší a každé kufrové kilo po jakýchkoli schodech mně s ní hezky „hovoří“.

Ale znáte to... za nějaký čas tento pocit zmizí a člověk zase jede, letí.

Nedávno zase na konferenci Velké pláně v Nebrasce. Jak tak jsem skoro doma v Texasu, kde žije spousta českých potomků, kteří sem přišli před dávnými léty, bylo mi vyčítáno, že nejedu také do Nebrasky, kde je také hodně Čechů – starousedlíků a že bych o nich měla napsat. (Nebylo moc těžké mě přemluvit.) A nelituji. Češi v Nebrasce nejsou na rozdíl od Čechotexasanů většinou rodilí Moraváci a katolíci, ale jsou také milí, srdeční a zajímají se o českou historii, kulturu. O konferenci si laskavě přečtěte na str. 18. a o dalších bohatých zážitcích z Nebrasky, ale také z Kansasu, kde jsem pobývala po konferenci, v dalších dvojčíslech a hlavně v dalším dílu mé knížky Howdy from Texas, rozšířené o Nebrasku a Kansas. Zkrátka, Velké pláně mne zaujaly a Vás moje psaní o nich, doufám, zaujme také.

Další, velmi významná konference, týkající se evropské židovské diaspory, se konala ve Washingtonu. Reportáž o ní z pera Pepiho Lustiga si nenechte ujít na str. 6 a 7.

Ve stejné době se konala v Čechách Česká konference (str.7) A vrcholem všech mých letošních konferencí (i když nepřiznávám další pozvání a možnosti, např. do Bratislavy na konferenci..., nemohu být všude...) je Kongres SVU (Society of Arts and Sciences) v Táboře v posledním červnovém týdnu.

Těším se, že tam vyslechnu spoustu zajímavých příspěvků a potkám tam spoustu prima lidí z celého světa, jako například z USA: Mílu Rechcígla, který letos oslavuje kulatiny – congratulation! Lindu Vlasákovou, u které jsem nedávno v Kansasu na farmě strávila krásný čas, Aničku Balev z New Yorku, u které možná strávím týden na podzim, manžele Vodičkovy z Marylandu, ale i třeba prof. Ing. Zdeňka Pavlíka, DrSc., z Prahy, prof. dr. Ivo Bartečka z Olomouce a mnoho dalších báječných a tvůrčích lidí včetně organizátorů z Tábora, toho krásného města na jihu Čech. (Doufám, že jste se pokochali jeho obrázky v minulém vydání Českého dialogu.)

V tomto vydání máme (na str. 36) velmi závažné téma: knihu anglické báby, bohužel jinak vzdělané profesorky, naštvané na svého českého exmanžela natolik, že neváhala sednout a napsat pomlouvačnou knihu o České republice, o Československu i o Češích vůbec. Vypovídá to nejen o její zlobě, ale i (a co je snad i horší) o naprosté nevědomosti o české historii ve světě, když to mohla vydat tak význačná univerzita, jako je ta v Yale v USA. Nu, těším se na Vaše názory, které ráda otisknu...

A když už jsme u té zloby – blíží se další zoufalé volby v ČR. Politické strany, kterým (všem) podle mého názoru, kouknu-li se do politické historie – bude doufám v brzké budoucnosti odzvoněno – se předhánějí v házení bláta na své oponenty. Bláto je zcela zasloužené... všem jim.

A něco radostného na konec? Ano, těším se do Tábora...