Na venkovském plese ještě před sto lety...

Způsob trávení volného času se v průběhu druhé poloviny 19. století počal měnit i na českém venkově. Objevily se mnohé novinky. Mimo běžné a tradičně uctívané církevní svátky a oslavy, spojené se změnami ročního období, se s rozvojem celkové modernizace začal prosazovat čilý spolkový život, ochotnické divadlo, tělovýchova, různé veřejné slavnosti i lidové zábavy. Skláním se v archivu nad již zažloutlými stránkami časopisu někdejšího Klubu přátel historie a přírody mariánskotýnického muzea „LISTY“, v nichž regionalista a kronikář Jan Mrkvička popisuje, s jakou posvátností se konaly - dnes již před více než sto lety - společenské bály, později zvané plesy. Jejich vznik sahá do časů, kdy venkovští národní buditelé v nich vedle divadla a českých knih viděli vhodný způsob, aby náš lid nabyl národního sebevědomí a ke cti přišla česká řeč. První veřejný český bál se konal - kde jinde - v Praze v únoru roku 1840.
Byl to vskutku sváteční den, kdy se matky s dospívajícími dcerami strojily na ples, pořádaný Řemeslnickou besedou, Hasičským sborem, Sokolem (oblíbené byly kostýmové plesy zvané „Šibřinky“), Baráčníky a dalšími místními spolky. Ženy nosívaly sváteční jupku, zdobenou kolem krku a rukávů kraječkami, vyhlížejícími jako padlý sníh, s vlasy na pěšinku, s drdůlkem sepnutým vzadu vlásenkami.
V předsálí hostince sedávala „cukrová bába“ a trpělivě čekala, až se zábava rozproudí a mládenci rozeberou její sladkosti, aby je nabídli děvčatům a panímámám. O sedmé hodině večerní naladili muzikanti svoje nástroje. V šenkovně u prostřených stolů seděli usedlí lidé, u vchodu do sálu byl umístěn menší stoleček a u něho pokladník ve stejnokroji čekal na své hosty. Předem již věděl, kolik tanečních párů pravděpodobně přijde z domácích i přespolních. Taneční místnost byla někde vyzdobena soškami Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, Jana Žižky a Jana Husa, bývala tu také lyra („Zpěvem k srdci, srdcem k vlasti“) nebo znak, znázorňující stříbrného lva v červeném poli s nápisem „Zachovej svůj jazyk český ryzím, dbej, aby nebyl kažen duchem cizím“.
Sál byl osvětlen petrolejovými lampami, kolem stěn na lavicích seděly ženy s usmívajícími se děvčaty a prohlížely si nově pořízené plesové šaty svých sousedek. Babičky měly ještě šátky a vlňáky kolem ramen - ne snad proto, že by jim byla zima - ale pouze ze starého tradičního zvyku. Tančil se valčík, česká a moravská beseda, čtverylka, polka sousedská a další „kousky“. V těchto chvílích se zapomínalo na všechny finanční a jiné starosti - a nebylo jich ani tehdy málo! Pivo teklo proudem a dvacetníky padaly hudebníkům. Rozjařený a upocený tanečník vyzdvihoval svou partnerku do výše a hlučně ji zase zachytil. I pantátové neúnavně „roztáčeli panímámám faldy“.
Ples se rozvíjel podle předem stanoveného pořádku, spokojenost byla náramná a taneční rej trval do pozdních nočních hodin... A po plese se ještě dlouho vyprávělo o jeho uspořádání, o tom, jak se kdo pobavil, a neztratila- li tam některá krasotinka své srdce...
(tes)Jak přispět na provoz
Český dialog vzniká díky dobrovolným finančním příspěvkům lidí po celém světě.
I vy můžete přispět na jeho provoz libovolnou částkou.
Jak publikovat článek
Po domluvě je možné publikovat na stránkách vlastní texty!

Všechny moje Ameriky - I. Cali
Reportáže z atraktivních míst San Franciska, Los Angeles, San Diega, Orange County a dalších střídají příběhy českých osobností. Najdeme tu jména novináře Jožky Pejskara, spisovatele Jana Beneše, skladatele, fotografa a dobrodruha Eduarda Ingriše, prof. Ivo Feierabenda a jeho otce, politika z první republiky Ladislava, který se zasloužil o zemědělské družstevnictví, profesorky, klavíristky a výrazné vlastenky Marie Dolanské, příběh rodiny Georginy Teyrovské, která se musela se svým manželem Eduardem v roce 1949 proplazit přes hranici, když jim komunisté zabavili nejznámější pražskou barvírnu a šlo jim o život.
Je tu i částečný příběh Jiřího Voskovce, který prožíval své poslední roky v mohavské poušti.
Samozřejmě je zde také putování po stopách Jacka Londona, který zde v mládí kradl ze sádek ústřice, ale v pozdějším věku své úspěšné spisovatelské kariéry si postavil pěkný dům, který je dnes jeho muzeem a nedaleko je i jeho hrob. V přístavu Oakland má své náměstí, sochu Bílého tesáka, chatu dovezenou až z Aljašky a hospůdku, do které chodil.
Knížka představí i Jiřího Knedlíka, který v hlavním městě Sacramentu peče nejlepší lázeňské oplatky na světě, příběh bratra známého spisovatele Oty Ulče Gustava, zajímavé zážitky mladé spisovatelky Katky Dehningové a mnoha dalších.
Čtivé je vyprávění o minulosti i současnosti zdejšího Sokola, o tzv. Československém domečku, o několika Českých školách a školkách a v neposlední řadě o mladých lidech, kteří sem přišli až po roce 1989 a dobře se uplatnili.
Kniha má 144 stran a kromě černobílých fotografií v textu má několik barevných příloh.
Cena je 200 Kč v ČR, v zámoří 15 USD a v Evropě 10 EUR i s poštovným. Jak zaplatit sdělíme zájemcům při objednání.
Objednávejte na:
cesky-dialog@seznam.cz
nebo tel.: +420 739 091 057
Spřátelené instituce
- Anlet
- Beseda - Belgie
- Czechevents.net
- Czechfolks.com Plus
- Czechoslovakstalks.com
- Časopis Čechoaustralan
- Česká centra
- Česká škola bez hranic
- Český výrobek
- Demokratický klub
- Jana Garnsworthy DipTrans IoLET
- krajane.net
- Libri prohibiti
- Nový domov, Toronto
- Průvodce Rychnovem
- Rádio Perth
- Rádio Praha
- Velehrad