Na venkovském plese ještě před sto lety...

Způsob trávení volného času se v průběhu druhé poloviny 19. století počal měnit i na českém venkově. Objevily se mnohé novinky. Mimo běžné a tradičně uctívané církevní svátky a oslavy, spojené se změnami ročního období, se s rozvojem celkové modernizace začal prosazovat čilý spolkový život, ochotnické divadlo, tělovýchova, různé veřejné slavnosti i lidové zábavy. Skláním se v archivu nad již zažloutlými stránkami časopisu někdejšího Klubu přátel historie a přírody mariánskotýnického muzea „LISTY“, v nichž regionalista a kronikář Jan Mrkvička popisuje, s jakou posvátností se konaly - dnes již před více než sto lety - společenské bály, později zvané plesy. Jejich vznik sahá do časů, kdy venkovští národní buditelé v nich vedle divadla a českých knih viděli vhodný způsob, aby náš lid nabyl národního sebevědomí a ke cti přišla česká řeč. První veřejný český bál se konal - kde jinde - v Praze v únoru roku 1840.
Byl to vskutku sváteční den, kdy se matky s dospívajícími dcerami strojily na ples, pořádaný Řemeslnickou besedou, Hasičským sborem, Sokolem (oblíbené byly kostýmové plesy zvané „Šibřinky“), Baráčníky a dalšími místními spolky. Ženy nosívaly sváteční jupku, zdobenou kolem krku a rukávů kraječkami, vyhlížejícími jako padlý sníh, s vlasy na pěšinku, s drdůlkem sepnutým vzadu vlásenkami.
V předsálí hostince sedávala „cukrová bába“ a trpělivě čekala, až se zábava rozproudí a mládenci rozeberou její sladkosti, aby je nabídli děvčatům a panímámám. O sedmé hodině večerní naladili muzikanti svoje nástroje. V šenkovně u prostřených stolů seděli usedlí lidé, u vchodu do sálu byl umístěn menší stoleček a u něho pokladník ve stejnokroji čekal na své hosty. Předem již věděl, kolik tanečních párů pravděpodobně přijde z domácích i přespolních. Taneční místnost byla někde vyzdobena soškami Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, Jana Žižky a Jana Husa, bývala tu také lyra („Zpěvem k srdci, srdcem k vlasti“) nebo znak, znázorňující stříbrného lva v červeném poli s nápisem „Zachovej svůj jazyk český ryzím, dbej, aby nebyl kažen duchem cizím“.
Sál byl osvětlen petrolejovými lampami, kolem stěn na lavicích seděly ženy s usmívajícími se děvčaty a prohlížely si nově pořízené plesové šaty svých sousedek. Babičky měly ještě šátky a vlňáky kolem ramen - ne snad proto, že by jim byla zima - ale pouze ze starého tradičního zvyku. Tančil se valčík, česká a moravská beseda, čtverylka, polka sousedská a další „kousky“. V těchto chvílích se zapomínalo na všechny finanční a jiné starosti - a nebylo jich ani tehdy málo! Pivo teklo proudem a dvacetníky padaly hudebníkům. Rozjařený a upocený tanečník vyzdvihoval svou partnerku do výše a hlučně ji zase zachytil. I pantátové neúnavně „roztáčeli panímámám faldy“.
Ples se rozvíjel podle předem stanoveného pořádku, spokojenost byla náramná a taneční rej trval do pozdních nočních hodin... A po plese se ještě dlouho vyprávělo o jeho uspořádání, o tom, jak se kdo pobavil, a neztratila- li tam některá krasotinka své srdce...
(tes)How to contribute
The Czech Dialogue exists thanks to voluntary financial donations from people from all over the world.
Even you have the opportunity to contribute to its administration with any amount.

Všechny moje Ameriky - I. Cali
Reportáže z atraktivních míst San Franciska, Los Angeles, San Diega, Orange County a dalších střídají příběhy českých osobností. Najdeme tu jména novináře Jožky Pejskara, spisovatele Jana Beneše, skladatele, fotografa a dobrodruha Eduarda Ingriše, prof. Ivo Feierabenda a jeho otce, politika z první republiky Ladislava, který se zasloužil o zemědělské družstevnictví, profesorky, klavíristky a výrazné vlastenky Marie Dolanské, příběh rodiny Georginy Teyrovské, která se musela se svým manželem Eduardem v roce 1949 proplazit přes hranici, když jim komunisté zabavili nejznámější pražskou barvírnu a šlo jim o život.
Je tu i částečný příběh Jiřího Voskovce, který prožíval své poslední roky v mohavské poušti.
Samozřejmě je zde také putování po stopách Jacka Londona, který zde v mládí kradl ze sádek ústřice, ale v pozdějším věku své úspěšné spisovatelské kariéry si postavil pěkný dům, který je dnes jeho muzeem a nedaleko je i jeho hrob. V přístavu Oakland má své náměstí, sochu Bílého tesáka, chatu dovezenou až z Aljašky a hospůdku, do které chodil.
Knížka představí i Jiřího Knedlíka, který v hlavním městě Sacramentu peče nejlepší lázeňské oplatky na světě, příběh bratra známého spisovatele Oty Ulče Gustava, zajímavé zážitky mladé spisovatelky Katky Dehningové a mnoha dalších.
Čtivé je vyprávění o minulosti i současnosti zdejšího Sokola, o tzv. Československém domečku, o několika Českých školách a školkách a v neposlední řadě o mladých lidech, kteří sem přišli až po roce 1989 a dobře se uplatnili.
Kniha má 144 stran a kromě černobílých fotografií v textu má několik barevných příloh.
Cena je 200 Kč v ČR, v zámoří 15 USD a v Evropě 10 EUR i s poštovným. Jak zaplatit sdělíme zájemcům při objednání.
Objednávejte na:
cesky-dialog@seznam.cz
nebo tel.: +420 739 091 057
Spřátelené instituce
- Anlet
- Beseda - Belgie
- Czechevents.net
- Czechfolks.com Plus
- Czechoslovakstalks.com
- Časopis Čechoaustralan
- Česká centra
- Česká škola bez hranic
- Český výrobek
- Demokratický klub
- Jana Garnsworthy DipTrans IoLET
- krajane.net
- Libri prohibiti
- Nový domov, Toronto
- Průvodce Rychnovem
- Rádio Perth
- Rádio Praha
- Velehrad