Waldemar Matuška a Karel Hašler

3-4 2010 Ostatní česky
obálka čísla

Když se konečně chystalo k vydání DVD pro veřejnost tak Arnošt Lustig, který měl psát úvod na obal ocemocněl. Text jsme stále neměli, vydání se blížilo a tak mne napadlo oslovit paní Olgu Matuškovou s přáním, zda-by za svého zesnulého muže zavzpomínala na jeho vztah k „hašlerkám“. Velmi ochotně vyhověla a hned dopředu se vůbec nezlobila, zda text na DVD bude nebo ne. Takže opravdu nebude, protože Arnošt Lustig s energií jemu vlastní se hned po návratu z nemocnice do textu pustil a prostor na obalu „dývídýčka“ je jen omezený...

Ale jsem ráda, že zde mohu tuto krátkou vzpomínku paní Olgy otisknout a přitom dodat, že před nedávnem byl v české televizi velmi pěkný vzpomínkový pořad na Waldemara Matušku. Olga Matušková zde také velmi mile a zajímavě vyprávěla...

A tady je její povídání, o které jsem ji požádala:

Waldemar si pana Hašlera vážil nejen jako všestranného umělce, ale taky jako člověka. Nevím přesný počet kolik jeho písní nazpíval, ale několik jich měl ve svém trvalém repertoáru. Byly napsány tak geniálně, že měly vždycky svoje kouzlo, ať je zpíval s velkou kapelou, malou skupinou nebo jen se svou kytarou. Provázely ho celý život a tím i celou naši rodinu. Po starých zámeckých schodech ve Waldemarově podání se linulo z rádia porodním sálem 4. září 1977 přesně v 5.30 ráno, kdy přicházel na svět náš syn Waldík.

Pan primář nechal hudbu zesílit a nás jakoby nás ta písnička spojovala s Waldemarem tátou, který v těch dnech koncertoval ve Vídni a v tu chvli ještě netušil, že se mu chlapeček narodil.

Když jsme emigrovali do USA, měl tam Waldemar mnoho fanoušků. Vzpomínám si, jak si vychutnával, že může svobodně mluvit: „...přátelé, vítám vás všechny, kteří jste utekli v roce 48, 58 a 68...“

Ti, kteří odešli v 60tých letech a později, ho znali důvěrně... ale VŠICHNI dohromady si s ním z plných plic rádi zazpívali „Když nad Prahou se večer uklání“ a samozřejmě „Zámecké schody“.

Ke starším krajanům mu písničky pana Hašlera bezesporu otevřely cestu.

V červnu 2009 jsme se s Waldemarem loučili a ukládali ho na Vyšehradě. Slzy mi tekly po tvářích, v uších mi zněl jeho hlas a „Hezká vzpomínka“ pana Hašlera, „...měsíc se něžně líbal s Vltavou, ze tmy se nořil Vyšehrad, hvězdičky svítily nám nad hlavou když jsem šeptal vroucně mám tě rád...“

Z mého vyprávění je určitě vidět, že i já mám k písničkám pana Hašlera osobní vztah a jsem ráda, že jsem je mohla 40 let na jevišti s Waldemarem zpívat.

Úspěch Vašemu DVD ani nemusím přát, protože jeho obsah je toho zárukou.

Olga Matušková

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012