Moje vzpomínka na Blanku Jiráskovou

3-4 2010 Ostatní česky
obálka čísla

Blanka Jirásková opustila své bližní dne 3. února t. r. V květnu by jí bylo let...

Nelze nezmínit, že tato dobrá, moudrá a nesmírně laskavá žena byla manželkou dr. Jana Jiráska, známého a obětavého aktivisty v české krajanské obci v Austrálii, především v Sydney. To samozřejmě předpokládalo, že kromě výchovy dvou dcer Aleny a Ivany a své vlastní práce, pomáhala i ona v krajanské činnosti jak mohla.

Já jsem Blanku potkala jednoho prosincového dne v sydneyské knihovně. To bylo tak: Na své tříměsíční pouti za krajany do Austrálie jsem první dva týdny pobývala v rodině Čechoaustralana, kterého jsem znala z jeho občasných výletů do Prahy. I když mi nabízel, že u nich mohu bydlet třeba rok a všichni ke mně byli milí, zdálo se mi, že dva týdny, v nichž jsem podnikala cesty po Sydney a okolí za účelem rozhovorů apod., jsou už natolik dlouhá doba, že bych měla svůj dočasný domov změnit. Vzpomněla jsem si na poznámku jedné milé paní, která mi řekla: Tady máte vizitku, a když budete chtít u mně bydlet, ozvěte se. A tak jsem to učinila. Paní navrhla, abychom se setkaly v městské knihovně. Nejdříve jsem poobdivovala pěkné prostředí knihovny a pak jsem usedla na židli v knihovní kavárně, kde jsem s paní pohovořila. Co se týkalo ubytování, řekla mi, že teď se to zrovna moc nehodí, že má u sebe vnoučata, ale ať se ozvu příští týden. A že mi chce představit paní Jiráskovou, která mne také chtěla poznat. A protože ta paní s vnoučaty musela za chvíli za nimi spěchat, zůstaly jsme s paní Jiráskovou, později už jen Blankou, samy. A padly jsme si do oka. Povídaly jsme a čas utíkal... A kam mám vlastně teď namířeno, ptala se Blanka. Nejprve jsem se trochu kroutila, při cestě jsem jsem si obhlédla Kingston Park se záměrem, zdali by se tam dalo nocovat a také jsem si uložila kufry u jednoho známého v advokátní kanceláři v centru města. Ale pak jsem šla s pravdou ven. Věděla jsem, že Jiráskovi nemají žádný veliký byt, spíš jsem si myslela, že Blanka zavolá pár českých lidí a zeptá se, kdo by mne na pár dní ubytoval. Rozloučily jsme se s tím, že se sejdeme v sedm s mými kufry a Blanka mne odveze kamsi na noc. No a to by nebyla Blanka, kdyby mne měla někomu dalšímu svěřit. Jely jsme samozřejmě k nim domů podblíž Bondi Beach. Ten čas mezitím využila ta dobrá paní k tomu, aby přestěhovala (samozřejmě s jeho souhlasem) manžela Jendu do obýváku... Byla jsem náležitě uvítána oběma manželi i žlutým kanárkem (dcery tam v tu dobu nebydlely).

Zatímco Jenda mi telefonicky domlouval další setkání se zajímavými lidmi a tím i další směr mých cest, Blanka o mne mateřsky pečovala. Dokonce mne vzala do jedné mořské zátoky, kde je poblíž majáku starobylá plovárna se sítěmi proti žralokům. A protože je ze tří stran chráněná skalisky, jsou tam jen tak velké vlny, že se v nich dá plavat. Úžasný zážitek! Nezapomenutelný.

Také jsme si hezky povídaly, a když jsem odjela, psaly jsme si dopisy a později e-maily. Trápila jsem se později v Praze pomyšlením na to, jak jí asi je hrozně, když ztratila příštího roku na Štědrý den ráno manžela Jendu ve vlnách poblíž slavné pláže Bondi Beach...

Po několika letech přijela Blanka se svými dcerami do Česka. Setkaly jsme se jen krátce, ale psaní a pouto mezi námi zůstalo...

Teď jen vzpomínka na obyčejně-neobyčejnou ženu Blanku...

Eva Střížovská

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012