Historie českého vysílání Rumunského rozhlasu

3-4 2010 Ohlasy a názory česky
obálka čísla

Rumunský rozhlas začal vysílat v českém jazyce v dubnu v roce 1990, a to na rozhlasové stanici Temešvár.

Tenkrát to bylo ještě společné česko-slovenské půlhodinové vysílání. Dnes je to samostatná půlhodinová relace, která se vysílá jak na středních (UM 630KHz), tak i na krátkých vlnách (VKV 105,9 MHz), prostřednictvím internetu, dokonce i satelitem. A taky dnes to už není jediné české vysílání v Rumunsku, v Rumunské rozhlasové společnosti (SRR), protože od předloňského roku v češtině vysílá i další rumunská rozhlasová stanice, a to Rádio Rešice (tzv. Rádio Semenic).

V Rešici se vysílá 20 minut v týdnu. Struktura i náplň jsou jiné než v Radiu Temešvár a Rešice vysílá jenom na VKV. Znamená to, že pokrývá mnohem menší plochu a bohužel toto vysílání není slyšet ani v jedné ze všech ryze českých vesnic v Rumunsku (například Svatá Helena).

I když není jediné – české vysílání Rádia Temešvár je svým charakterem jedinečné. Proč? Protože tato Česká relace je svým rázem vysílání typu MAGAZÍN. Je tam ze všeho, o všem a pro všechny. Jsou tam zprávy hlavně o krajanském dění, o českém dění v Rumunsku i v zahraničí z oblasti kultury, školství, administrativy, spolků aj. Mluví se i o sociálních záležitostech, jsou tam rubriky, jako např.: Agenda svazů, Konzulární agenda, České centrum informuje, Kalendář, ale jsou tam i „písničky na přání“, pro nejmenší posluchače a taky pořady nebo nahrávky, které bychom si sami neuměli vyrobit.

Ale tady už mluvíme o k nám podané ruce Rádia Praha, Česká redakce – Vysílání do zahraničí. Nejen proto, že nám umožňuje přebírat prakticky všechno ze své tvorby, a to na výběr, ale zástupci rozhlasu jsou dokonce ochotni připravit nám „na objednávku“ z té domény a na takové téma, které je pro nás velice zajímavé, ale docela nepřístupné. Samozřejmě, že oni to pro nás všechno dělají nezištně, tak řečeno za pouhé „děkujeme“. Za co jim my i touto cestou, a to i jménem posluchačů upřímně děkujeme. Taky tak Český rozhlas Olomouc pro nás připravil na naše přání pořad nazvaný Hudební cestou po ČR.

Určitě vysílání typu magazín je náročné a nebylo by možné jej dělat jenom tak bez pomoci (bez spolupracovníků). V Rumunsku na to máme neplacené dobrovolné dopisovatele. Chci zdůraznit, že obvykle jsou to lidé, kteří mají určité funkce. Například starostové nebo místostarostové obcí, do nichž patří české vesnice, poradci místních rad, učitelé, faráři a podobně. Nenahraditelnou pomocí nám pokaždé byli a jsou vyslaní učitelé z České republiky. Proč? No protože snad jsou jediní, kteří u nás ovládají spisovnou češtinu a samozřejmě, jak už bylo uvedeno, nenahraditelnou pomocí pro nás je Česká redakce Rádia Praha Vysílání do zahraničí.

Jestliže byste se zeptali na budoucnost, jak ji vidíme, nebo jak bychom si ji představovali... upevněním vztahů a spolupráce, protože nic není nad lidstvo nebo nad člověka, když existuje soudržnost, spolupráce a spolupatřičnost, když všichni drží spolu. Nebudu povídat o známém vládci, který kdysi – jednou velice moudře poučil své syny na svazku prutů, v čem spočívá síla.

Jistě mám i konkrétní návrhy, a to znamená společné projekty a trochu větší starostlivost z české strany pro své krajany. Ještě konkrétněji – a teď mluvím sama za sebe, nebo za Českou redakci, kterou vedu, že tam velice schází zpestření a obohacení kvalitní českou hudbou a česká literatura, historie a kultura, tj. schází ve vybavení redakce knížky, slovníky, encyklopedie.

Pro všechny, kteří se na přípravě českého vysílání podílejí, jsou nutné periodické vzdělávací kurzy češtiny a pobyt v českém prostředí. Důležitý je přístup k české literatuře, historii a kultuře, je nutné se vzdělávat a zdokonalovat se v ČESKÉM DUCHU.

Vlasta Lazu, redaktorka Rádia
Temešvár

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012