V umění volnost

3-4 2010 Knihy česky
obálka čísla

Kratičká věta, kterou právě čtete, se stala heslem spolku prostinkého jména Umělecká beseda. Patří k nejstarším v českých zemích. Lze o něm říci, že je částí historické paměti našeho národa a jsou to dějiny, které umožňují člověku jednotlivci i národům lépe se vyznat v současnosti a aspoň zčásti hledat a nacházet odpověď na otázku, kterou si lidé kladou odjakživa, a to „odkud pocházíme a kam jdeme“? Osudy Umělecké besedy reflektují dějiny naší země téměř 150 let. Spolek vznikl v roce 1863 v době, kdy padl Bachův absolutismus a kdy do Prahy přicházeli lidé z venkova a díky prvním buditelům začala v ulicích města v jejich četných hospůdkách a kavárničkách znít čeština. Vedle Umělecké besedy vznikl např. Sokol, Hlahol a řada dalších sdružení a spolků. Mezi otci zakladateli stojí na prvním místě jméno Jana Evangelisty Purkyně, tehdy nestora českých vědců. Od svého počátku zahrnovala tři umělecké obory – literární, hudební a výtvarný.

Mezi zakládající výboru literárního patřil kromě jiných Vítězslav Hálek. Ten záměry spolku popsal v článku uveřejněném v Národních listech. V úvodu čteme: „Nadějme se pevně, že bude Umělecká beseda naše zúžená na základě nejliberálnějším ve smyslu právě uměleckém, jenž nezná patentovaného rozumu ani obligátní podřízenosti ve smyslu, jemuž jedinou autoritou jest a zůstane umění.“ Dále mezi zakládající členy patřili Jan Neruda a záhy M. Tyrš, který byl nejen zakladatelem Sokola, ale i předním českým estetikem, a řada dalších.

V hudebním oboru najdeme B. Smetanu, F. Pivodu, později A. Dvořáka, Z. Fibicha. Výtvarný obor měl v čele J. Mánesa spolu s K. Purkyněm. Dále byli ve výboru J. Wenzig, dlouholetý ředitel, J. Grégr za Národní listy nebo nakladatel J. R. Vilímek.

Nelze vyjmenovat řadu těch, kteří se během více než století stali platnými členy tohoto sdružení. Ze znění prvních stanov lze vyčíst charakter doby, v níž Beseda vznikla. Mezi jiným tam stojí něco, co tehdy nebylo samozřejmostí a možná, že začas zase nebude, a to: „Beseda umělecká majíc jednací řečí jen jazyk český, bude pěstovati pěkné umění vůbec... bude čítati dále uměleckou formou vynikající a podporovati domácí umělce... Rozejde-li se kdy spolek, sbírky patří Museu království Českého a jmění Matici české...“

Historie spolku je místy radostná, dojímavá až tragická. Ostatně jako naše dějiny uplynulých dvou století vůbec. Spolek prožíval svoje slavné i méně slavné časy. Mezi ty nejslavnější patří na počátku slavnosti pořádané pouhý rok po jeho vzniku, a to k 300. výročí narození W. Shakespeara, bezesporu jednoho z největších dramatiků, jehož dílo je vpravdě nadčasové. Návrh na velkolepý průvod hrdinů jeho dramat byl z ruky K. Purkyně, hudbu ke slavnostem složil B. Smetana a slavnosti se účastnila celá česká kulturní veřejnost. Josef Mánes se celou vahou své osobnosti zasloužil o záchranu jedné ze tří zachovaných románských rotund v Praze, a to rotundy sv. Kříže na rohu ul. K. Světlé, které hrozilo zboření. Památkou na úspěch jeho snah je plůtek kolem ní, který byl ulit podle jeho návrhu. Byl prvním, kdo upozornil na nekulturní, barbarské a ryze komerční zásahy městské správy a jednotlivců historické části Prahy. Později na tuto tradici navázal V. Mrštík slavnou brožurou s názvem „Bestia triumphans“. Najdeme tam i tuto lakonickou větu na účet pražských radních: „Čím nižší svědomí – tím slepěji zuří neřest, čím chatrnější vzdělání – tím slavnější hody sobě strojí jeho nepřítel – bestia triumphans.“ Obávám se, že podobné nebezpečí Praze stověžaté hrozí stále. Spisek kresbami doprovodila malířka Z. Braunerová, která napsala i článek na toto téma s názvem Skutky Koniášovy. Na činnosti UB se podílely i ženy, za všechny připomenu K. Světlou, která se především zasloužila o počátky ženského vzdělávání založením spolku Minerva. Upomínkou na jeho počátky je i novorenesanční budova školy ve Vodičkově ulici, která v průčelí nese název Vyšší dívčí škola. A čest patří též Akademickému gymnáziu, na němž absolventy této školy skládaly maturitu a některé později studovaly na univerzitě. Podobné zásluhy má i E. Krásnohorská nejen svými básněmi, ale i jako libretistka několika Smetanových oper.

Na zlomu 19. a 20. století se členy UB stávají impresionista A. Slavíček, L. Kuba a řada dalších. Později přibývají V. Sedláček, malíř českého venkova, V. Rabas, V. Rada, J.Čapek, J. Šíma, F. Tichý, J. Zrzavý atd. a řady dalších. Jednotlivé obory se starají o čtenářské besedy, autorská čtení, prodejní výstavy, koncerty. Problémem do 20. let 20. století je místo. Činnost UB střídavě probíhá na Staroměstské radnici, v Měšťanské besedě ve Vladislavově ulici, na Slovanském ostrově a jinde. Až v roce 1923 se ustanovuje stavební družstvo, které se rozhodne postavit pro tehdy šedesátiletý spolek, tedy v kvetoucím stařeckém věku, vlastní domov.

O dalších létech potom příště.

Jana Volfová, historička

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012