Český rok s Alenou Hoblovou – Jaro

3-4 2010 Kultura česky
obálka čísla

Po zimě jaro začalo, sotva se nesmělé slunce překulilo z nebeské báně na střechy chalup, ještě zalehlé stopami sněhu. Neodvolatelně zapíchlo se na ploty, z dřímot probudilo sady.

Začalo být hej! Krev stoupala do tváří, nožky děvčat počaly tepat ospalé meze, cesty povstávaly z mrazícího okruží ledu. V březnu už všechno volá po jaru, ve výšce se z daleka vrací čáp i vlaštovičky, zem prudce voní a zpívá...

V naší milé hře na lidové náměty „Můj domov“ vtrhly na táborské jeviště dravě dívky, na tyči se Smrtkou Mořenou-Mařenou, aby ji už už utopily v potoce na důkaz konce zimy. Za nimi v chorovodném průvodu vykročily do ostrých světel dívenky se zelenými stromečky-lítky, ověnčenými stužkami a vaječnými výdutky, symboly plodnosti. Točí a víří se barevné suknice v dynamickém střídání zelených, žlutých a modrých proužků, tolik připomínajících modré nebe a zelené louky plné pampelišek. Vbíhají sem také kozičky, nedočkavé první pastvy na zeleném. Jsou to dívky zahalené celé do bílých loktuší, před tváří rohaté masky veselých koziček. Trkají, vymetají všechny kouty jeviště, rozpustile řádí.

Ale tu už přiletí do světel rampy chlapci s ohlušujícími hrkáči a řehtačkami a od teď na scéně panují oni. Proženou dívky-tanečnice, sem tam i diváka vyženou ze sedadel. S živými pruty pomlázek dovrší velikonoční čas a velké těšení všeho živého na teplo, světlo, radost i štědrou přírodu, která živí, sytí, ale i krásou stvoření naplňuje lidská srdce – buď pochváleno jaro!

Alena Hoblová
ak. malířka

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012