Skauting je životní filozofie

3-4 2010 Kultura česky
obálka čísla

Kolik skautů je mezi čtenáři a spolupracovníky Českého dialogu se dá jen stěží spočítat. S určitostí však víme, že jich je mnoho. Všeobecné povědomí pracuje s představou dětí v krojích, ale ne každý ví, že odrostlá omladina může zůstat v oddílech tzv. roverů (kluků) a rangers (dívek), ba co víc, žádný věk nelimituje členství tzv. oldskautů. Po celém světě se dnes ke skautskému hnutí hlásí okolo 400 milionů členů z více než 200 zemí. Přestože původně vzniklo jako ryze chlapecká záležitost, jeho dívčí odnož letos slaví své 100. výročí.

Na začátku 20. století za Búrské války uhájil mladý důstojník Robert Stephenson Smyth Baden-Powell (nar. 22. 2. 1857) 8 měsíců obléhanou pevnost Mafeking v Jižní Africe. K takovému úspěchu mu napomohli skauti – vojenští zvědové. Pro jejich výcvik napsal příručku, kterou později zásadně přepracoval pro chlapce, ovšem ještě před jejím vydáním si představu chlapeckého skautingu vyzkoušel na jihoanglickém ostrůvku Brownsea. Uspořádal zde od 1. do 9. srpna 1907 tábor, jehož datum se nyní považuje za počátek skautingu.

Baden-Powell odešel v roce 1910 z armády, aby se plně věnoval skautingu, který se šířil do všech světadílů a jeho rozvoj nezastavila ani světová válka. Naopak po ní založil v Gilwellu první středisko pro výchovu vůdců. O rok později se konalo v londýnské Olympii I. světové jamboree – setkání skautů ze 34 zemí –, kde byl první baron z Gilwellu Robert Baden-Powel ustanoven světovým náčelníkem skautů. Poslední roky života prožil v africké Keni. Zemřel 8. 1. 1941 a je pochován poblíž svého bungalovu v Nyeri.

Datum narození prvního skauta na světě – 22. únor – se stal velkým skautským svátkem. O to spíš, že se ve stejný den, jen o 32 let později, narodila Olave, pozdější světová náčelní skautek a Powellova žena, s níž měl tři děti – Petera, Heather a Betty.

Po vzoru chlapeckých protějšků toužily i anglické dívky stát se členkami nového lákavého hnutí. Proto se na prvním srazu organizace skautů v r. 1909 v Londýně objevila na konci desetitisícového defilé skupina dívek oblečených podobně jako chlapci, s batohy, polními lahvemi, holemi ai klobouky. Dvanáct dívek se obrátilo na zakladatele Baden-Powella se žádostí, aby se mohly také stát skauty. Odpověděl stručně: „Uvidíme“. Později odpověděl na otázku, kdo založil dívčí skauting: „Založily se samy.“ Ve skutečnosti však napsal hned v listopadu do měsíčníku pro vůdce skautských oddílů „Směrnici pro zakládání dívčích oddílů“ a přesvědčil svou sestru Agens, aby se ujala jejich organizace. A tak je založení dívčího skautingu roku 1910 v Londýně právem pokládáno za mezník, kdy se začal proměňovat život dívek a žen.

Olave Baden-Powellová začala pracovat v dívčím skautingu v roce 1916 a vzhledem k její pracovitosti není divu, že si ji o dva roky později britské skautky zvolily za náčelní. Po čtyřech letech v této funkci uspořádala první mezinárodní konferenci (1920). V roce 1928 vznikla světová asociace skautek a o dva roky později byla Lady Olave zvolena světovou náčelní.

Když její muž zemřel, zůstala nějaký čas v Keni, ale ještě před koncem války se vrátila do Anglie, kde pokračovala v práci pro hnutí. V létě 1946 navštívila i Československo. Svou nesmírnou obětavostí a pracovitostí si získala srdce všech, s kým se setkala. Zemřela 25. června 1977 v Anglii, ale pochována je vedle svého manžela v africké Nyeri.

Skautská světová konference v USA roku 1926 vyhlásila 22. únor – den společných narozenin „skautských rodičů“, jak se říkalo Robertu Baden-Powelovi a jeho ženě Olave – jako Mezinárodní svátek skautek. Dostal jméno „Thinking Day“, den myšlení, francouzsky „Joumée de Pense“ den myšlenky. Skautky v tehdejším Československu jej slavily hned v roce 1927 jako „Den přemýšlení“, později „Den sesterství“. Slaví se na celém světě, v každé zemi trochu jinak. Kromě psaní pozdravů do zahraničí a pořádání slavnostních schůzek posílají všechny skautky po celém světě příspěvek do Mezinárodního fondu 22. února, který podporuje nově vznikající organizace skautek, např. v rozvojových zemích.

Na světové konferenci v jihoafrickém Johannesburku roku 2008 byl hlavním bodem jednání program asociace, jehož cílem je vychovat ze skautek vůdčí osobnosti globálního světa. Připravily se zde i oslavy století dívčího skautingu v letech 2010–2012. Toto tříleté období má jednotlivé roky nazvané „Setba“, „Růst“ a „Podíl na úrodě“. Logo pak nese myšlenku oslav pod heslem „Dívky po celém světě říkají: 100 roků životních změn“.

Na počest stého výročí dívčího skautingu byla vypěstována v Anglii růže, která má v letošním roce 2010 rozkvést. V samém závěru oslav stého výročí založení „The Girl Guides Associacion“, z níž později vyrostla Mezinárodní asociace skautek, jejímiž zakládajícími členy jsou i naše děvčata, si dne 20. 10. 2010 ve 20:10 hodin obnoví všechny skautky svůj skautský slib.

A jak to bylo u nás?

Český skauting založil profesor tělocviku na žižkovské reálce Antonín Benjamin Svojsík. Když v roce 1911 Ministerstvo kultury a vyučování doporučilo překlad Baden- Powellovy knihy „Scouting for Boys“, zkoušel Svojsík podle ní některé hry a praktiky. Tak poznal, že skauting znamená víc, než jen doplněk k tělocviku, a vydal se sám do Anglie prozkoumat tuto myšlenku. Poté se rozhodl, že ji uvede do života mládeže i u nás. Přeložil Powelovu první významnou knihu a postupně si ověřoval poznatky z jejího studia v praxi. Se skupinou chlapců podnikal výlety do pražského okolí, přednášel o nové myšlence na středoškolském kursu a roku 1912 vydal svou knihu „Základy junáctví“. Od žižkovské reálky pak také začalo první velké putování na tábor do lesů u Orlovské myslivny na Vysočině. Na místě, které je právem nazýváno kolébkou českého skautingu později se Svojsíkem tábořil i slavný básník – skaut Jiří Wolker

V roce 1914 na ustavující valné hromadě spolku Junák byl Svojsík zvolen za prvního vrchního vůdce, jak zněl tehdejší titul, a rok nato redigoval první číslo časopisu Junák. Při vzniku Československé republiky stál Svojsík 28. října 1918 v čele českých skautů ve službách Národního výboru a organizoval tzv. skautskou poštu. Následovaly roky usilovné práce, která vyvrcholila uspořádáním „Táboru slovanských skautů“ – 1. slovanského jamboree za účasti patnácti tisíc lidí. Kolem roku 1920 nalezli skauti tábořiště na břehu řeky Blanice nedaleko Vlašimi a pojmenovali toto místo Měsíční údolí. Zde byla slavnostně otevřena v červenci 1928 první skautská rezervace. Benjamin Svojsík se roku 1937 v čele naší třísetčlenné delegace zúčastnil posledního předválečného světového jamboree v Holandsku. V létě roku 1938 odjíždí do Sovětského svazu přesvědčit se o metodách výchovy mládeže v Komsomolu a pionýru. Z cesty se vrátil nemocen a nakonec ho téhož roku v září doprovodilo tři tisíce skautů na poslední cestě na Vyšehrad.

O dívčím skautingu se v Čechách poprvé jednalo na podzim roku 1914. Absolventka dívčího lycea v Praze 7 Vlasta Štěpánová (později Koseová) přišla požádat svou bývalou profesorku PhDrAnnu Berkovcovou o spolupráci. Do jara 1915 dokázala tato vzdělaná žena spolu se spisovatelkou Bronislavou Herbenovou a profesorkou Emilií Milčicovou založit skauting pro dívky“Základy junáctví“ byly pro nové vůdkyně učebnicí, z níž čerpaly vědomosti pro vůdcovské zkoušky, které s úspěchem u prof. Svojsíka složily. Již v červenci 1915 se uskutečnil první dívčí tábor u Vltavy v Živohošti.

Oslava dvacetiletí dívčího skautingu v ČSR v roce l935 se uskutečnila pod patronátem paní Hany Benešové. Skautky se konečně dostaly do názvu organizace a jako doklad členství ve světové organizaci přibylo pod slibový odznak – lilii – tmavomodré podložení ve tvaru trojlístku.

Během druhé světové války byla v letech 1938–1945 skautská činnost zakázána. Hned po válce se začal ohromně rozvíjet, narostla členská základna. První tábory se uskutečnily již v létě 1945, ovšem totalitní režim znamenal opětovný zákaz, takže mnohé tábory v létě 1949 už byly rozháněny státní bezpečností. Uvolnění šedesátých let přineslo i obnovení skauta v roce 1968, ale to pochopitelně skončilo ruka v ruce s normalizací společnosti v roce 1970. Kontinuálně s historií pak skauting znovu povstal z ilegality vzápětí po sametové revoluci 1989.

Věra Janovská a Marina Hužvárová

Pozn. Redakce:

Pod heslem „Skautem jednou, skautem navždy“ se řídí skupina poslanců, kteří se bez ohledu na svou stranickou příslušnost hlásí k ideálům skautingu. Jsou to např. Tomáš Kvapil, Michaela Šojdrová, Martin Bursík aj. A především Petr Bratský, který je jakýmsi lídrem této poslanecké skupiny.

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012