Dominika Hošková - dívka s hudbou v srdci

3-4 2010 Kultura česky
obálka čísla

Již několik let máme to štěstí sledovat dráhu dcery violoncellisty Jiřího Hoška, který je jedním z našich předních interpretů, a ke stejnému nástroji osudově přivedl i Dominiku.

Samozřejmě to byly rodinné geny, předané již dědečkem Hoškem, proslulým kontrabasistou působícím v Symfonickém orchestru Československého rozhlasu. Samozřejmě to byly hodiny cvičení, ale i vzdorování tátovi a dalším pedagogům a hledání své vlastní cesty, vzpomná už dnes vyhledávaná violoncellistka Dominika. Vzápětí ale přiznává, že tatínkovo vedení a vzor (v dětství a pak i na HAMU, kde je Jiří Hošek docentem), výborní pedagogové na konzervatoři (Václav Jírovec, prof. Vladan Kočí, soukromě i prof. Miloš Sádlo) ale i nekonečné hodiny tátova hraní, které odmala poslouchala doma i na koncertech, musely udělat svoje. A s úsměvem vždy dodá, že snad ještě dříve i pospávání v tátově violoncellovém futrálu, kam ji rodiče jako miminko občas na cestách ukládali...

Dnes, po absolutoriu pražské HAMU, Dominika již třetím rokem studuje další magisterský program na své vysněné škole v Jeruzalémě - The Jerusalem Academy of Music and Dance - u profesorů Zvi Plessera a komorní hudbu u profesora Avi Abramoviče. Ponořila se také do hebrejštiny a seznamování s historií a současností pozoruhodného státu Izrael. Minulý rok se stala rovněž absolutní vítězkou všeoborové mezinárodní smyčcové soutěže v Jeruzalémě „Competition to Memory David Gritz“.

Měla jsem to štěstí slyšet už pěknou řádku koncertů Dominiky Hoškové – ať již v duu s Jiřím Hoškem (zaměřují se na propagaci pozapomenutých skladeb židovských skladatelů) s dívčím klavírním triem Ester i v zajímavém doprovodu varhan, nebo i akordeonu. Pokaždé to byl větší a silnější zážitek, který nasvědčoval tomu, že se rodí skutečná osobnost – s vynikající technikou, s charismatem a s obrovským citem. Recitál s klavíristou Luďkem Šabakou v komorní řadě koncertního cyklu FOK v roce 2008 byl již skutečnou lahůdkou.

S o to větším očekáváním jsem šla na nedávný koncert v Obecním domě. Se symfonickým orchestrem FOK a pod taktovkou podobně mladého a již také pozoruhodného dirigenta Jakuba Kleckera zde Dominika hrála snad nejkrásnější a nejhranější violoncellový koncert h moll Antonína Dvořáka. A to bez přehánění úžasně. Ve srovnání s několika jinými předními mužskými interprety (domácími i světovými), v jejichž podání tento koncert znám živě i z nahrávek, dokázala dát Dvořákově hudbě jakoby další rozměr, který je velice těžké nazvat. Snad cosi jako speciální ženská vřelost? Bezbřehá láska k hudbě prolnutá s hlubokým ženským citem? Snad to sama krásná Josefina, nenaplněná Dvořákova láska, po jejímž úmrtí skladba vznikla, zpívala vroucným a lahodným hlasem. Kéž by ji Mistr mohl slyšet... Dominika dokázala držet publikum, mezi nímž bylo i dost dětí – šlo o odpolední „rodinný“ koncert – od začátku až do konce zcela v šachu. Zejména tóny pomalých pasáží druhé věty či závěrečné Finale dokázaly posluchače doslova uhranout. Téměř slyšitelné napětí se uvolnilo bouřlivým potleskem. Patřil nejen sólistce, ale i dirigentovi a orchestru, s nimiž společně se podařilo vytvořit mimořádý zážitek.

Ale zpět ke slibně se rozjíždějící kariéře Dominiky Hoškové. Z Jeruzaléma kde studuje, docela symbolicky do Prahy přiletěla na natáčení v Jeruzalémské synagoze, kde vzniká nový pořad o židovské hudbě pro Českou televizi. V dílech pro dvě violoncella Davida Poppera a dalších jí byl hudebním partnerem opět otec Jiří Hošek. Následovala série koncertů po ČR, z nichž ten nejzávažnější v metropoli byl výše již popsán, ale také natáčení Orientální serenády s Plzeňskou filharmonií a dirigentem Hynkem Farkačem, které je další částí popperovského projektu Jiřího Hoška – zpřístupňování a orchestrální úpravy skladeb tohoto skladatele. A co bude dál? Dominika i otec Hošek by si samozřejmě přáli a doufají, že úspěšné završení studií v Jeruzalémě, snad i další úroveň studia v Praze nebo ještě lépe ve světě (USA?) ale především příležitosti k zahraničnímu koncertování. Pro osmadvacetiletou violoncellistku se nyní otevírají evropská i světová pódia, na která svým uměním již bezesporu patří. Dostane šanci?

Martina Fialková

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012