Nejvýznamnější rodu pánů z Dražic

3-4 2010 Kultura česky
obálka čísla

Starobylý český rod usedlý v Pojizeří svoje jméno odvozoval od hradu Dražice, jehož skrovné zbytky se nacházejí na pravém břehu řeky Jizery blízko městečka Benátek. Rodový erb zdobí tři vinné listy buď stříbrné, zelené či zlaté v červeném poli. Členové rodu stáli po boku posledních Přemyslovců a prvních Lucemburků na českém trůně. Byli významnými církevními hodnostáři. První z jeho členů připomínaný v kronikách nesl krásné staročeské jméno Budislav. Byl za krále Přemysla II. Otakara nejprve pražským kanovníkem, později proboštem ve věnném městě českých královen Mělníce a na sklonku svého života děkanem pražské kapituly. Než získal již v pokročilejším věku svěcení, byl ženat a jedno z jeho dětí – syn Jan byl zvolen 1258 pražským biskupem. Jako Jan III. vykonával úřad až do své smrti 1278. Krále Přemysla II. Otakara, který padl v srpnu v bitvě na Moravském poli, přežil pouze o několik týdnů. Současné prameny o Janu III. hovoří jako o muži dobrém, spravedlivém, skvělém kazateli. Dva z jeho bratří byli též církevními hodnostáři. Oba dosáhli úřadu kanovníka, jeden kostela pražského – rozumí se tím Chrám svatovítský, druhý u sv. Jiří, čtvrtý z bratrů Řehník byl purkrabím Pražského hradu a dva roky podkomořím královny Kunhuty.

Jeden z jeho synů dostal při křtu jméno Jan po strýci biskupovi a možná není náhodou, že následoval jeho příkladu. Po studiích zastával úřad pražského a vyšehradského kanovníka a v roce 1301 byl zvolen biskupem a je znám jako Jan IV. Tehdy vládl zemím Koruny české mladičký Václav III., poslední mužský potomek rodu Přemyslovců. Biskup Jan IV. proslul jako muž velmi vzdělaný a milovník umění i podporovatel vědy. Byl to právě on, který požádal kanovníka známého jako František Pražský o sepsání letopisů, které jsou jedním z významných pramenů poznání historie doby na zlomu 13.–14. století. Poté, co po tzv. olomoucké vraždě v roce 1306 se rozhořely spory o to, kdo se ujme v zemi vlády, Jan IV. stanul po boku mladičkého Jana Lucemburského a později i jeho syna, budoucího krále a císaře Karla IV. Pro oba byl dobrým rádcem. Pozoruhodná v jeho životě je epizoda, kdy se postavil proti řádu dominikánů, jehož příslušníci v jižních Čechách odsoudili k smrti upálením mnoho osob obviněných z kacířství. Biskup Jan nelenil a odebral se na Písecko, aby přezkoumal rozhodnutí dominikánů. Dosáhl toho, že řada rozsudků byla po jeho zásahu zrušena. Ale litoměřický probošt Jan ze Šumberka, kterého biskup zbavil výnosné prebendy, na něho poslal udání k papežskému stolci, ve kterém ho nařkl z ochraňování kacířů a sodomie (svatokupectví). Proto papež Jan XXII. zbavil Jana IV. úřadu a nařídil zahájit vyšetřování. Téměř sedmdesátiletý biskup se rozhodl obhajovat svoji při osobně v Avignonu, který byl tehdy sídlem kurie. Netušil, že bude trvat dlouhých jedenáct let, než bude uznána jeho nevina. V sídle papežově byl držen téměř bez prostředků, protože jeho důchody plynuly do pokladny papežovy. Léta ve Francii – byť v těžké situaci – nepromarnil. Poznal tamní architekturu vrcholné gotiky, seznamoval se s vyspělou knižní malbou. Po svém návratu do Čech zcela očištěn od všech obvinění povolal mistra Viléma z Říma, aby vedl stavbu prvního kamenného mostu v Čechách, a to v Roudnici, která byla letním sídlem pražských biskupů. Tamtéž založil klášter augustiniánů, pro nějž nechal vystavět krásný kostel s rajským dvorem, který je dodnes chloubou města. V kostele sv. Jiljí v Praze na Starém Městě, o který rovněž pečoval, najdeme erb pánů z Dražic. Také se zasloužil o zvelebení Biskupského dvora, z nějž se na malostranské straně Karlova mostu zachovala bohužel jen malá část. Do Čech přivezl také řadu iluminovaných rukopisů, které se staly vzorem pro knižní malbu v Čechách doby vrcholné gotiky. Žádost papežovi, aby do jím založeného augustiniánského kláštera byli přijímáni pouze ti, kteří mají oba rodiče mluvící česky, byly oslyšena.

Pro nás zůstává svědectvím živého národního cítění k zemi, v níž se okolo roku 1250–51 narodil, vyrůstal a téměř padesát let zastával úřad biskupa. Zemřel 5. ledna 1343 v Praze. Jeho život a činy svědčí o laskavém srdci, snaze naplňovat činy křesťanské ideály proti tehdy i později běžnému věznění, krutému mučení a upalování těch, kteří byli obviněni z kacířství.

Rod pánů z Dražic ke škodě země vymřel biskupovým synovcem též Janem na konci 14. století. Jedním z nejkrásnějších pozůstatků Janova smyslu pro umění je ostění krbu ve stylu vrcholné gotiky, které se zachovalo ve zřícenině DRAŽICE.

Jana Volfová

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012