Motýl (Velikonoční meditace)

3-4 2010 Kultura česky
obálka čísla

Ve stínu, v prachu všednosti
housenka vleče se jak strach...
Bez kouzla krásy, slzou bolesti
cestu si přede v štěstí představách.

Život ji míjí krokem radosti,
samota nití ovíjí svůj sen -
Do kukly skrývá srdce tajnosti,
do spánku touhy zavírá svůj den.

Čas zastavil se v jedné árii
v níž sólo zpívá pouze vlastní dech.
Na holé větvi visí ve chvíli
kdy život zmírá v šedých podzimech.

Do krve hoří rány rozlité
a kreslí rudých růží lásky sad -
Hodiny kdysi hořce prožité
pukají silou spravedlivě zrát.

Paprsek jara život objímá
o novém světě šeptá slunce svit -
Do křídel vtělila se vidina,
nad země prach se vznesl motýl žít...

Prázdné jsou nitě smutku, bolesti,
do barev štěstí proměnil se čas -
Rozpíná motýl křídla radosti
a letí v květy jak posel věčných krás.

Hana Gerzanicová

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012