Slovo šéfredaktorky - Březen za kamna vlezem...

...duben, ještě tam budem, říká stará česká lidová pranostika. Letos to opravdu tak vypadá. Zimy si užíváme teď, uprostřed března, už hodně dlouho a hodně vydatně. K finanční krizi ještě přibyla v našich zemích krize zimní. Nastalo hádání, kdo má vlastně uklízet chodníky - vyšel totiž nový zákon, podle kterého uklízejí majitelé pozemků.

(Na rozdíl od dřívějška, kdy uklízeli majitelé přilehlých nemovitostí, jako například staré babičky dožívající v rozpadajích se domcích, mladí manželé, kteří se zadlužili do smrti na domek a místo aby spěchali ráno do práce vydělávat na hypotéku, házeli lopatou, nebo můj strýček Karel, docent a výborný lékař. Místo aby byl užitečný v nemocnici, zavolal tam, že padá sníh a chopil se hrabla. Jenže sníh padal dál, takže jak babička, tak mladí či strýček by mohli hrabat celé dny a i kdyby nemohli, tak i přesto byli odpovědní za to, když si tam někdo zlomil nohu.)

Takže konečně byl přijat zákon, který tento dávný rakousko-uherský nesmysl, velmi podobný robotě, zrušil.

A nakonec se ukázalo, že to i tak jde. Neboť na rozdíl od babičky, mladých či strýčka si místní úřad mohl nakoupit uklízecí stroje a zatímco babka by hrabala hodinu kus ulice kolem svého plotu, stroj zametl za tu dobu kus celé čtvrti. Samozrejmě, že se ozývala nespokojenost, protože toho sněhu byly opravdu tuny a tuny, takže to ani ty stroje to nemohly včas zvládnout. Ale v podstatě to fungovalo a i majitelé „přilehlostí“ se snažili, rozhodně i majitelé krámků si zametali před svým obchodem. A nejvíc se zima líbila našemu chlupatému psu Béďovi, který se ve sněhu radostně válel.

Je prý krize. Mezinárodní český klub ani Český dialog nedostal ani loni ani letos jedinou korunu nějaké dotace.

V Kamenickém Šenově je nejstarší sklářská škola na světě. Vycházejí z ní odborníci, kteří umějí udělat ty nejkrásnější křišťálové lustry. (Jeden takový na podzim koupil mecenáš Raymond Snokhous pro České muzeum dědictví a kultury v Texasu.) Ale škole hrozí zrušení. Chybí jí totiž prý jeden milion korun na provoz pro příští rok. Místní zástupce to nechává v klidu. Mne tedy ne, zvláště, když vidím, jak se v údajné krizi vyhazují nehorázné peníze (naše) na zcela nemravné „projekty“. O tzv. kartě Opencard se už napsalo dost. Například o tom, že ji pražský primátor Bém (který vždy v době vypuknutí nějakého skandálu není k zastižení, protože zrovna leze na jakousi horu světa) nechal vyrobit spřátelenou firmou za téměř miliardu. A pak, když se ukázalo, že za ty peníze vlastně nic dobrého nevzešlo, nechal udělat několik tzv. auditů, které stály další asi 4 miliony a řekly, že se staly nějaké chyby. Na to však nebyl potřeba audit za 4 miliony, to by i každý bezdomovec poblíž magistrátu uměl říct i zadarmo. Věc se údajně řeší...

Nebo dámičky v nové české „charitě“. O tom už se mi tady vůbec nechce psát, protože můj žaludek je přece jen lidský a ne čtyřnásobně velký a silný jako u kraviček nebo možná i u těch dámiček. Takže to si přečtěte na str. 7.

Já skončím jako obvykle optimisticky a radostně: jaro už začalo!

Milí přátelé Českého dialogu a Mezinárodního českého klubu

Protože je třeba jednou za čas vyhovět i formalitám, ale i proto, že je to jednou za čas užitečné, proběhla v Praze dne 29. března valná hromada Mezinárodního českého klubu. Tedy našeho občanského sdružení, které pro vás vydává tento časopis, a které pro všechny, kdo se alespoň občas mohou osobně účastnit, připravuje řadu kulturně-společenských akcí. Byly obsazeny potřebné posty (respektive znovu potvrzeny), jako například předsedkyně Eva Střížovská, místopředsedkyně Martina Fialková, Helena Karasová, členové revizní komise (Ludmila Koutná a Eduard Švehla).

Co kromě časopisu MČK připravuje? Už sedm let (!) je to cyklus besed Hovory bez hranic, uspořádali jsme řadu menších výstav, koncertů, setkání, uskutečnili výlety, spoluorganizujeme s přátelskými institucemi další akce. Nově jsme se pustili dokonce ve spolupráci s filmovým studiem i do mapování života krajanů prostřednictvím filmu, v dokumentárním cyklu České kořeny. Vždy se dočtete v Českém dialogu. Toto vše činíme s naprosto minimálními finančními prostředky, které plynou jen a pouze z předplatného časopisu a z inzerce. Samozřejmě i z občasných vašich příspěvků na tiskový fond časopisu, za které velmi děkujeme. Ty však spotřebuje časopis.

Rádi bychom vás však požádali:

Přispějte jakýmkoli dobrovolným příspěvkem i na činnost MČK. Bude tak kvalitnější, pestřejší a hlavně - my, kdo ji pro vás připravujeme, budeme klidněji spát. Obracíme skutečně každou korunu za kopírování pozvánek, telefon, barvu do tiskárny, o případných miniaturních honorářích pro účinkující ani nemluvě. Velmi by nás potěšily například i tipy na velkorysé sponzory činnosti klubu či na zajímavé inzerenty, ale i váš zájem o inzerci v ČD. Vítáme jakýkoli příspěvek na činnost Mezinárodního českého klubu. Všem zájemcům o více informací z klubu rádi zašleme individuální pozvánky mailem.

Díky časopisu a klubu již vzniklo nesčetně osobních přátelství, pracovních i jiných kontaktů, bylo vyvoláno mnoho dalších aktivit po celém světě... Časopis a klub skutečně spojují nás doma s Vámi ve světě, jak stojí v záhlaví časopisu. Pomozte nám tato krásná spojení i nadále uskutečňovat. Stačí jen se přihlásit do MČK (přihlášku zašleme nebo ji najdete na www.cesky-dialog.net) a domluvit se na způsobu úhrady příspěvku.